Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Skutky 8 Bible Online

Skutky 8 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Skutky 8

¹V ten den došlo k velikému pronásledování Církve v Jerusalemě. Všichni, kromě apoštolů, se rozprchli po krajinách judských a samařských.

²Štěpána pak pochovali bohabojní muži a velmi nad ním při pohřbu plakali.

³Ale Šavel hubil Církev dále. Vcházel do jednotlivých domů, zajímal muže i ženy a dával je do žaláře.

⁴Ti tedy, kteří se rozprchli, chodili, hlásajíce slovo Boží.

⁵Filip přišel pak do města Samaře a hlásal jim Krista.

⁶I upírali zástupové mysl na to, co Filip mluvil, svorně poslouchajíce a dívajíce se na zázraky, které činil;

⁷neboť z mnoha posedlých vycházeli nečistí duchové s velikým křikem a mnoho ochrnulých i kulhavých bylo uzdraveno.

⁸Proto nastala v tom městě veliká radost.

⁹V městě (již) dlouho žil jakýsi muž jménem Šimon. Ten prováděl čáry a sváděl samařský lid říkaje, že je cosi velikého.

¹⁰Všichni, malí i velcí, jej pozorovali a pravili: „Tento je moc Boží, která se nazývá Velikou.“

¹¹Poslouchali jej, protože je dlouhý čas mámil svými čáry.

¹²Ale když uvěřili Filipovi, který hlásal o království Božím, byli křtěni ve jménu Ježíše Krista, muži i ženy.

¹³Ano i sám Šimon uvěřil, dal se pokřtít a přidružil se k Filipovi. Když viděl, jak veliké se dějí divy a zázraky, nevycházel z úžasu.

¹⁴Když apoštolé v Jerusalemě uslyšeli, že Samaře přijala slovo Boží, poslali k nim Petra a Jana.

¹⁵Ti přišli a modlili se za ně, aby přijali Ducha svatého;

¹⁶neboť ještě nesestoupil na nikoho z nich, nýbrž byli toliko pokřtěni ve jménu Pána Ježíše.

¹⁷I vzkládali na ně ruce a oni přijímali Ducha svatého.

¹⁸Když však Šimon uzřel, že se vzkládáním rukou apoštolských uděluje Duch [svatý], přinesl jim peníze a řekl:

¹⁹„Dejte i mně tu moc, aby každý, na koho bych vložil ruce, přijal Ducha svatého!“

²⁰Petr však mu řekl: „Ať na tebe i s tvými penězi přijde zkáza, protože ses domníval, že dar Boží lze koupiti za peníze!

²¹Nemáš podíl na tom ani nárok na to, neboť tvé srdce není upřímné před Bohem.

²²Proto čiň pokání za svou špatnost a pros Boha, snad ti bude tento úmysl tvého srdce odpuštěn, neboť

²³jak vidím, jsi pln hořké žluči a spoután nepravostí.“

²⁴Šimon pak řekl: „Modlete se vy za mne k Pánu, aby se mi nestalo nic z toho, co jste pravili!“

²⁵Jakmile tedy slovo Páně zvěstovali a jeho pravdivost dokázali, vraceli se do Jerusalema a kázali evangelium ve mnoha samařských osadách.

²⁶Anděl Páně pravil Filipovi: „Vstaň a jdi k poledni na cestu, která vede z Jerusalema do Gazy; ta cesta vede pustinou.“

²⁷I vstal a šel. A hle, Ethiop, komorník, mocný dvořan a nejvyšší pokladník ethiopské královny Kandáke, přijel do Jerusalema klanět se (Bohu).

²⁸A na zpáteční cestě, sedě na svém voze, četl proroka Izaiáše.

²⁹I řekl Duch svatý Filipovi: „Přistup a přidrž se toho vozu!“

³⁰Filip přiběhl a uslyšel ho, jak čte proroka Izaiáše. I řekl: „Rozumíš snad tomu, co čteš?“

³¹On pak řekl: „A jak bych mohl, když mi to nikdo nevyloží?“ I poprosil Filipa, aby vystoupil a přisedl k němu.

³²Místo Písma, které četl, bylo toto: „Jako ovce k zabití je veden a jako mlčenlivý beránek před svým střihačem, tak neotevřel svá ústa.

³³V tom ponížení bylo soudu nad ním zneužito. Kdo může pochopiti jeho vrstevníky? Neboť vzat bude ze země jeho život.“

³⁴I promluvil komorník k Filipovi takto: „Prosím tě, o kom to mluví prorok? O sobě či o někom jiném?“

³⁵Tu Filip otevřel svá ústa, a vycházeje od toho Písma, zvěstoval mu Ježíše.

³⁶A jak jeli cestou, přijeli k jedné vodě. I řekl komorník: „Hle, tu je voda! Co zabraňuje, abych byl pokřtěn?“

³⁷[Filip pak řekl: „Věříš-li z celého srdce, může to býti.“ A on řekl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“]

³⁸I rozkázal zastaviti vůz, a oba sestoupili do vody, Filip i komorník; a pokřtil ho.

³⁹Sotva však vystoupili z vody. pojal Duch Páně Filipa, a komorník ho už nespatřil. Jel tedy svou cestou radostně.

⁴⁰Filip se octl z Azotě. Chodil a kázal ve všech městech evangelium, až přišel do Caesareje.