Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Římanům 7 Bible Online

Římanům 7 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Římanům 7

¹Což nevíte, bratří – mluvím k těm, kdož zákon znají – že zákon panuje nad člověkem, pokud žije? –

²Neboť žena provdaná je připoutána zákonem k muži, pokud žije; zemře-li však její muž, není podle zákona vázána k muži.

³Proto oddá-li se za života (svého) muže jinému muži, bude se nazývati cizoložnicí; zemře-li však její muž, je volná podle zákona, takže nebude cizoložnicí, oddá-li se jinému muži. –

⁴Tak i vy, moji bratří, jste mrtvi tělem Kristovým pro zákon, abyste patřili jinému, Tomu, jenž vstal z mrtvých, abychom přinášeli užitek. Bohu.

⁵Neboť když jsme žili tělesně, působily v našich údech hříšné žádosti (vzbuzené) skrze zákon, aby nesly ovoce smrti.

⁶Nyní však jsme zproštěni zákona, protože jsme odumřeli tomu, v čem jsme byli poutáni, takže sloužíme v novosti ducha, a ne v zastaralosti litery.

⁷Co tedy řekneme? Vede zákon k hříchu? Nikoli! Ale hřích jsem nepoznal, leda skrze zákon; neboť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby zákon nepravil: „Nepožádáš!“

⁸Hřích však vzal podnět z přikázání a způsobil ve mně veškerou žádostivost, neboť bez zákona je hřích mrtev.

⁹Já jsem žil kdysi bez zákona. Když však přišlo přikázání, hřích ožil, ale já jsem zemřel,

¹⁰a tak se ukázalo, že přikázání, které (mělo býti) k životu, je mi k smrti.

¹¹Hřích totiž vznikl z přikázání, oklamal a usmrtil mě jím.

¹²A tak zákon je zajisté svatý, i přikázání svaté, spravedlivé a dobré.

¹³Stalo se tedy to, co je dobré, pro mne smrtí? Vůbec ne! Avšak hřích, aby se ukázal jako hřích, způsobil mi skrze to dobré smrt, aby se stal hřích nad míru hříšným skrze to přikázání. Bezmocný boj nevykoupeného člověka s hříšnými sklony.

¹⁴Víme zajisté, že zákon je duchovní, ale já jsem tělesný, zaprodaný hříchu;

¹⁵neboť co dělám, nechápu. Vždyť to [dobré], co chci, nekonám; ale [zlé], co nenávidím, to činím.

¹⁶Činím-li však to, co nechci, souhlasím, že zákon je dobrý.

¹⁷Ale nečiním to já, nýbrž ten hřích, který přebývá ve mně.

¹⁸Vím totiž, že ve mně, to je v mém těle, nepřebývá dobro; neboť chtíti dobro je sice v mé moci, avšak vykonati je, nikoliv.

¹⁹Vždyť nečiním to dobré, které chci, nýbrž konám to zlé, které nechci.

²⁰Činím-li však právě to, co nechci, nedělám to já, nýbrž ten hřích, který přebývá ve mně.

²¹Shledávám tedy v sobě zákon: když chci činiti dobré, je mi zlé bližší.

²²Libuji si totiž v Božím zákoně podle vnitřního člověka,

²³ale cítím v svých údech jiný zákon, který odporuje zákonu mé mysli a činí mě zajatcem zákona hříchu, jenž je v mých údech.

²⁴Ó já nešťastný člověk! Kdo mě vysvobodí z těla této smrti?

²⁵Díky Bohu skrze Ježíše Krista, Pána našeho! Nuže tedy, já sám sloužím duchem zákonu Božímu, tělem však zákonu hříchu.