Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Římanům 9 Bible Online

Římanům 9 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Římanům 9

¹Pravdu mluvím v Kristu, nelžu, a spolu se mnou vydává svědectví v Duchu svatém moje svědomí,

²že mám velký zármutek a bez ustání bolest v svém srdci.

³Přál bych si věru, abych já sám byl zavržen Kristem pro své bratry, kteří jsou podle těla mými příbuznými.

⁴Vždyť to jsou Izraelité, jim patří přijetí za syny, sláva, úmluva, dání zákona, bohoslužba i zaslíbení;

⁵jejich jsou otcové a z nich je podle těla Kristus. Ten je nade všechno, Bůh velebený na věky. Amen.

⁶To však (neznamená), že by zmařeno bylo slovo Boží. Neboť ne všichni, kdož pocházejí z Izraele, jsou Izraelité.

⁷A nejsou všichni proto dítkami Abrahamovými, že jsou jeho potomky. Ale „v Izákovi se ti dostane potomstva“.

⁸To znamená: nejsou dítkami Božími ti, kdož jsou dítkami jen podle těla, nýbrž ti se počítají k potomstvu, kdož jsou dítkami podle zaslíbení.

⁹Slovo zaslíbení totiž zní takto: „O tomto čase (za rok) přijdu, a Sára bude míti syna.“

¹⁰A tak tomu bylo nejen u ní, nýbrž i u Rebeky. Ta počala (dva syny) z jednoho (muže), z Izáka, našeho otce.

¹¹Neboť když se ještě nenarodili a dosud nic dobrého ani zlého neučinili – aby dále platil úradek Boží o vyvolení nikoli podle skutků, nýbrž z vůle Toho, jenž povolává –

¹²bylo jí řečeno: „Starší bude sloužiti mladšímu,“

¹³jak je psáno: „Jakuba jsem si zamiloval, Esaua jsem pojal v nenávist.“

¹⁴Co tedy řekneme? Což jest u Boha nespravedlnost? Naprosto ne!

¹⁵Neboť řekl Mojžíšovi: „Smiluji se nad tím, nad kým se chci smilovati, a slituji se nad tím, nad kým se chci slitovati.“

¹⁶Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se přičiňuje, nýbrž na Bohu, jenž se smilovává.

¹⁷Neboť Písmo praví faraonovi: „Právě k tomu jsem tě vyvolil, abych ukázal na tobě svou moc a aby se rozhlásilo mé jméno po veškeré zemi.“

¹⁸Nuže, nad kým chce, se smilovává, a koho chce, zatvrzuje.

¹⁹Řekneš mi tedy: „Proč ještě si stěžuje? Neboť kdo se může vzepřít jeho vůli?“

²⁰Člověče, kdo jsi ty, že odmlouváš Bohu? Zda řekne výrobek svému výrobci: „Proč jsi mě udělal takto?“

²¹Anebo zdaž nemá hrnčíř v moci hlínu, aby z téže hmoty udělal jednu nádobu k ozdobě, jinou k potupě?

²²Jestliže však Bůh přesto, že chce ukázati hněv a v známost uvésti svou moc, snášel s velikou shovívavostí nádoby hněvu připravené k zahynutí,

²³chtěje ukázati bohatství své slávy na nádobách milosrdenství, které připravil ke slávě...

²⁴Jako takové povolal i nás, nejen ze židů, nýbrž i z pohanů,

²⁵jak praví u Oseáše: „Nazvu svým lidem toho, který nebyl mým lidem, a milovanou tu, která nebyla milovaná, a [milosrdenství došlou tu, která nedošla milosrdenství];

²⁶a na tom místě, kde jim bylo řečeno:,Vy nejste můj lid,' tam budou nazváni syny Boha živého.“

²⁷Izaiáš pak volá nad Izraelem: „I kdyby byl počet synů izraelských jako mořský písek, jen zbytek bude spasen.

²⁸Dokonale a rychle splní své slovo [podle spravedlnosti; ano, rychle splní své slovo Pán] na zemi.“

²⁹A jak předpověděl Izaiáš: „Kdyby Pán zástupů nebyl nám ponechal (něco) potomstva, byli bychom se stali jako Sodoma, a Gomoře byli bychom připodobněni.“

³⁰Co tedy řekneme? To, že pohani, kteří se o spravedlnost nepřičiňovali, spravedlnosti dosáhli, a to spravedlnosti z víry.

³¹Naopak Izraelité, kteří usilovali o zákon spravedlnosti, k zákonu spravedlnosti nepřišli.

³²Proč? Poněvadž (usilovali o to) ne vírou, nýbrž jen skutky. Tak narazili na kámen úrazu,

³³jak je psáno: „Hle, kladu na Sioně kámen urážky a skálu pohoršení; a kdo v něho věří, nebude zklamán.“