Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Filipským 2 Bible Online

Filipským 2 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Filipským 2

¹Platí-li tedy nějaká útěcha v Kristu, platí-li nějaká laskavá domluva, platí-li nějaké společenství Ducha a nějaká milosrdná láska,

²naplňte mou radost tak, abyste byli téže mysli, téže lásky, svorní a jednomyslně smýšleli.

³Nic (nedělejte) ze sobectví nebo ze ctižádostivosti, ale pokorně važte si jeden druhého více než sebe,

⁴hledíce každý ne (jen) na své věci, nýbrž také na věci jiných!

⁵To smýšlení mějte v sobě, které bylo i v Kristu Ježíši!

⁶On totiž, ač božské přirozenosti, nepokládal za lup to, že je roven Bohu,

⁷nýbrž sebe samého zmařil, přijav přirozenost nevolníka tím, že se stal podobným lidem a v svém zevnějšku byl shledán jako člověk.

⁸Ponížil sebe samého, stav se poslušným až k smrti, a to k smrti kříže.

⁹Proto ho také Bůh povýšil a dal mu jméno, které je nad všechna jména;

¹⁰aby ve jménu Ježíšově pokleklo veškeré koleno na nebi, na zemi i v podsvětí;

¹¹a aby každý jazyk vyznával k slávě Boha Otce, že Ježíš Kristus je Pán.

¹²Proto, moji miláčkové, jako jste vždycky poslechli, pracujte nejen v mé přítomnosti, nýbrž mnohem více i nyní v mé nepřítomnosti s bázní a třesením o své spáse!

¹³Neboť Bůh je to, jenž působí ve vás, jak se mu líbí, že chcete i konáte.

¹⁴Všecko čiňte bez reptaní a bez průtahu,

¹⁵abyste byli bezúhonní a čistí a byli neposkvrněnými dítkami Božími uprostřed nešlechetného a převráceného pokolení, mezi nímž vy svítíte jako světla ve vesmíru,

¹⁶držíce se slova života, a to k mé chloubě ke dni Kristovu, že jsem neběžel nadarmo, ani se nadarmo nenamáhal.

¹⁷A byť bych musel svou krev v oběť prolévat, budu se radovati nad obětí a službou vaší víry, a to budu se radovati s vámi se všemi.

¹⁸Podobně se však radujte i vy, a to se mnou se radujte!

¹⁹Doufám v Pánu Ježíši, že brzy pošlu k vám Timotheje, abych i já poznal, jak se vede vám, a byl dobré mysli.

²⁰Nemám totiž nikoho (jiného), kdo by stejně smýšlel a kdo by se tak upřímně o vaše věci staral,

²¹neboť všichni myslí jen na své věci a ne na věci Ježíše Krista.

²²Jak se on osvědčil, víte. Vždyť jako syn otci, tak mi sloužil při hlásání evangelia.

²³Toho tedy, jak doufám, pošlu [k vám] hned, jak uvidím, co se stane se mnou.

²⁴Důvěřuji však v Pánu, že také sám [k vám] brzy přijdu.

²⁵Za potřebné však pokládám poslati k vám Epafrodita, svého bratra, spolupracovníka i spolubojovníka, kterého vy jste vyslali, aby mi v mé nouzi posloužil.

²⁶Toužil totiž po vás všech a byl smuten, že jste uslyšeli, že se rozstonal.

²⁷On se skutečně rozstonal na smrt, ale Bůh se nad ním smiloval, a nejen nad ním, nýbrž i nade mnou, abych neměl zármutek na zármutek.

²⁸Tím spěšněji ho proto posílám, abyste se zaradovali, až ho opět spatříte, a já abych byl klidnější.

²⁹Přijměte ho tedy v Pánu se vší radostí a mějte takové (muže) v úctě!

³⁰Neboť pro dílo Kristovo se vydal až do nebezpečí smrti a svůj život vydal v sázku, aby nahradil vaši nepřítomnost ve službě pro mne.