Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Židům 10 Bible Online

Židům 10 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Židům 10

¹Poněvadž totiž Zákon obsahuje (jen) stín budoucích statků, a nikoli tyto v jejich podstatě, nemůže nikdy stejnými obětmi rok co rok vždy přinášenými přivésti obětující k dokonalosti.

²Jinak byly by se přestaly přinášet oběti, poněvadž by si obětující, jsouce jednou očištěni, nebyli vědomi žádného hříchu.

³Ale při nich se každoročně připomínají hříchy,

⁴neboť je nemožné, aby krev býků a kozlů shladila hříchy.

⁵Proto při vstupu na svět praví: „Krvavé oběti ani jiné dary jsi nechtěl, ale tělo jsi mi utvořil.

⁶Oběti zápalné a smírné se ti nelíbily.

⁷Tu jsem řekl:,Hle, já přicházím, abych splnil tvou vůli, Bože, jak jest o mně psáno v knize.' “

⁸Dříve pravil: „Oběti krvavé ani dary ani oběti zápalné ani smírné jsi nechtěl, ani nemáš v nich zalíbení.“

⁹A přece se konají podle zákona. Potom však řekl: „Hle, přicházím, abych splnil tvou vůli.“

¹⁰Tím zrušuje první (závěť), aby ustanovil druhou. V té vůli jsme obětováním Těla Ježíše Krista jednou provždy posvěceni.

¹¹A každý kněz je tu denně v své službě a přináší častokráte tytéž oběti, jež nikdy nemohou shladiti hříchy.

¹²Tento však obětoval jednu oběť za hříchy a pak se posadil navždy po pravici Boží.

¹³Od té chvíle očekává, až jeho „nepřátelé budou dáni za podnož jeho nohám“.

¹⁴Vždyť jednou obětí ospravedlnil navždy ty, kdož se posvěcují.

¹⁵Dosvědčuje nám to i Duch svatý, neboť řekl:

¹⁶„Toto jest úmluva, kterou uzavřu s nimi po oněch dnech, praví Pán. Vložím své zákony do jejich srdce a vepíši je v jejich mysl.

¹⁷A na jejich hříchy a nepravosti nebudu již vzpomínati.“

¹⁸Kde však jsou hříchy odpuštěny, tam není již potřebí smírné oběti.

¹⁹Máme tedy, bratří, pro krev Kristovu důvěru, že můžeme vstoupiti do velesvatyně.

²⁰Ta krev nám otevřela vstup jako novou cestu k životu (vedoucí) skrze oponu, to jest skrze jeho tělo.

²¹Také (máme) vznešeného velekněze, který spravuje dům Boží.

²²Přistupujme proto s upřímným srdcem plni důvěry, očištěni v srdci od zlého svědomí a umyti na těle čistou vodou!

²³Neohroženě se držme vyznání své naděje, neboť věrný je Ten, jenž dal zaslíbení!

²⁴Snažme se, abychom jeden druhého povzbuzovali k lásce a k dobrým skutkům!

²⁵Nezanedbávejme své shromáždění, jak to mají někteří ve zvyku, nýbrž se navzájem povzbuzujme, a to tím více, čím více vidíme, že se (ten) den blíží.

²⁶Neboť hřešíme-li po poznání pravdy dobrovolně, již není oběti za hříchy,

²⁷nýbrž jakési hrozné očekávání soudu a žár ohně, který stráví protivníky.

²⁸Porušil-li někdo zákon Mojžíšův, bez milosrdenství po (výpovědi) dvou nebo tří svědků propadá smrti.

²⁹Čím hroznější trest – podle vašeho zdání – zaslouží si ten, kdo hrozně pohrdl Synem Božím, kdo pokládal krev úmluvy, jíž byl posvěcen, za krev obyčejnou a potupil Ducha lásky?

³⁰Známe totiž Toho, jenž řekl: „Mně patří pomsta a já odplatím.“ A jinde: „Souditi bude Pán svůj lid.“

³¹Hrozné jest upadnouti do rukou Boha živého.

³²Rozpomínejte se na uplynulé dny, v nichž jste, byvše osvíceni, přestáli veliký boj utrpení,

³³jednak v potupách a útiscích poskytovali jste podívanou, jednak jste se stali druhy těch, jimž se tak vedlo.

³⁴Vždyť jste měli nejen s vězni soucit, nýbrž i radostně jste snesli uloupení svého majetku, ježto víte, že máte lepší a trvanlivější statek.

³⁵Neodhazujte tedy svou důvěru; ta má velikou odplatu.

³⁶Vytrvalosti je vám zajisté potřebí, abyste splnili vůli Boží a dostali zaslíbené dobro.

³⁷Vždyť „ještě velmi maličko a přijde Ten, jenž má přijíti, a nebude s příchodem otáleti.

³⁸Můj spravedlivý žije z víry, ale skryvá-li se ze strachu, nemá v něm zalíbení má duše.“

³⁹My však nepatříme k těm, kdož se skrývají k (své) záhubě, nýbrž k těm, kdož věří, aby získali život.