Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Židům 12 Bible Online

Židům 12 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Židům 12

¹Proto i my, jsouce obklopeni tak velikým oblakem svědků, odložme vše, co (nám) překáží, zvláště hřích, jenž nás obklopuje!

²Běžme vytrvale běh o závod nám určený, patříce na Ježíše, vůdce a dokonatele víry! Ten pro radost sobě určenou přestál kříž, nedbaje potupy, a (nyní) sedí po pravici Božího trůnu.

³Uvažujte přece o Tom, jenž takový odpor proti sobě snesl od hříšníků, abyste neumdlévali a neochabovali na mysli.

⁴Dosud jste v svém boji proti hříchu neodporovali až do krve

⁵a zapomněli jste na slova napomenutí, která k vám jako k synům mluví: „Můj synu, nepohrdej kázní Páně, ani nezoufej, když tě kárá!

⁶Neboť koho Pán miluje, toho kárá; neštěstím stíhá každého, koho přijímá za syna.“

⁷V kázni vytrvávejte! Bůh se k vám chová jako k synům; neboť kde je syn, kterého by otec nekáral?

⁸Jste-li však bez kázně, které jste se stali všichni účastni, jste nepraví, a nikoli praví synové.

⁹Mimo to naši pozemští otcové nás kárali, a my jsme je ctili. Což se nemáme tím spíše poddati Otci duchů, abychom žili?

¹⁰Vždyť oni nás kárali podle svého uvážení pro krátký čas, Tento však to činí k našemu prospěchu, abychom se stali účastni jeho svatosti.

¹¹Nezdá se, že by nějaká kázeň pro první okamžik přinášela radost, spíše zármutek, ale později vydává pokojné ovoce spravedlnosti těm, kdož jí byli vycvičeni.

¹²Proto pozdvihněte skleslé ruce a zemdlená kolena a narovnejte stezky pro své nohy,

¹³aby se chromý (úd) nevymkl, nýbrž uzdravil!

¹⁴Usilujte o pokoj se všemi a o (své) posvěcení! Bez něho nikdo nespatří Boha.

¹⁵Přihlížejte k tomu, aby se nikdo nepřipravoval o milost Boží, aby nějaký jedovatý kořen k vaší škodě nevyrostl a mnozí se jím neposkvrnili,

¹⁶aby nikdo nebyl smilníkem nebo lehkomyslníkem jako Esau! Ten za jediné jídlo prodal své prvorozenské právo.

¹⁷Neboť vězte, že byl odmítnut také potom, když chtěl zdědili požehnání. Nedostalo se mu totiž příležitosti ke změně smýšlení, ač si ji se slzami žádal.

¹⁸Vždyť jste nepřistoupili k hoře, které se lze dotknouti, ani k ohni rozpálenému, ani k temnu a mrákotě a bouři,

¹⁹ani ke zvuku trouby a k hlasu slov, při kterém si posluchači vyprosili, aby k nim již nebylo mluveno slovo.

²⁰Neboť nemohli snésti příkaz: „I kdyby se jen zvíře dotklo hory, bude ukamenováno.“ –

²¹Tak hrozné bylo, co viděli, že Mojžíš řekl: „Pln strachu se třesu.“ –

²²Ale přistoupili jste k hoře Sionu a k městu Boha živého, k nebeskému Jerusalemu a k přemnohá tisícům andělů,

²³k slavnostnímu to shromáždění, a k obci prvorozenců zapsaných v nebesích, a k Bohu, soudci všech, a k duším blažených spravedlivých,

²⁴a k Ježíšovi, prostředníku nové úmluvy, a k pokropení krví, která mluví mocněji než (krev) Abelova.

²⁵Hleďte, ať neodmítáte Toho, jenž (tu) mluví! Neboť jestliže oni neunikli (trestu), když odmítli toho, jenž mluvil na zemi, o co méně my, když se odvracíme od Toho, jenž [k nám] mluvil s nebes.

²⁶Jeho hlas tehdy otřásl zemí, nyní pak oznámil toto: „Ještě jednou, (a) já otřesu nejen zemí, nýbrž i oblohou.“

²⁷Právě to „ještě jednou“ naznačuje, že to, čím lze otřásti, bude proměněno, poněvadž bylo stvořeno. Tak má zůstati to, čím nelze otřásti.

²⁸Poněvadž dosáhneme království, jímž nelze otřásti, prokazujme vděčnost, s kterou bychom v bázni a uctivosti příjemně sloužili Bohu!

²⁹Neboť náš „Bůh jest oheň sžírající.“