Read Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) Židům 9 Bible Online

Židům 9 - Dr. Rudolf Col (NZ - 1947) bible

Židům 9

¹Měla sice i první (úmluva) bohoslužebné předpisy a pozemskou svatyni.

²To byl stánek, v jehož přední části, zvané svatyně, byl svícen a stůl s předkladnými chleby.

³A za druhou oponou byla (ona část) stánku, zvaná velesvatyně,

⁴se zlatou kaditelnicí a archou úmluvy, obloženou se všech stran zlatem. V ní byla zlatá nádoba s mannou, rozpučelá hůl Aronova a desky zákona.

⁵Nad ní pak byli cherubové velebnosti, kteří zastiňovali slitovnici. O těch věcech mluviti nyní dopodrobna není na místě.

⁶Tak to bylo tedy upraveno. Do přední části stánku vcházejí sice kněží vždycky, když konají bohoslužebné úkony,

⁷do druhé (části) však (vchází) jediný velekněz, jednou v roce, (a to) ne bez krve, kterou obětuje za poklesky své i (za poklesky) lidu.

⁸Tím Duch svatý naznačuje, že ještě není volná cesta do velesvatyně, pokud trvá první stánek.

⁹Ten je totiž obrazem doby mesiášské. Proto také dary a oběti, které se v něm obětují, nemají moci vnitřně zdokonaliti obětujícího.

¹⁰Jsou to jen pomíjející ustanovení o pokrmech a nápojích a o rozličném umývání (platná) až do doby nového řádu.

¹¹Kristus však vystoupil jako velekněz budoucích statků,

¹²a zjednav vykoupení věčné, vešel jednou provždy do velesvatyně skrze větší a dokonalejší stánek – zhotovený ne rukama, to je nepocházející z tohoto světa – ne s krví kozlů nebo telat, nýbrž s vlastní krví.

¹³Jestliže totiž krev kozlů a býků a pokropení popelem z jalovic posvěcuje poskvrněné k zevní čistotě,

¹⁴oč spíše krev Krista, který skrze Ducha svatého obětoval Bohu sebe samého jako bezúhonnou oběť, očistí naše svědomí od mrtvých skutků, abychom sloužili Bohu živému!

¹⁵A proto je prostředníkem nové úmluvy, aby skrze smrt podstoupenou na vykoupení za hříchy (spáchané) za první úmluvy dostali zaslíbené věčné dědictví ti, kdož jsou povoláni.

¹⁶Neboť kde (je) závěť, tam musí býti důkaz smrti toho, kdo závěť učinil.

¹⁷Závěť totiž je platná, až nastane úmrtí; jinak, pokud ještě žije ten, kdo ji učinil, nemá platnosti.

¹⁸Proto ani ta první úmluva nebyla potvrzena bez krve.

¹⁹Neboť když Mojžíš přečetl všemu lidu všechna přikázání zákona, vzav krev telat a kozlů s vodou a šarlatovou vlnou a s yzopem, pokropil jak knihu samu, tak i veškeren lid

²⁰se slovy: „Toto je krev úmluvy, kterou s vámi uzavřel Bůh.“

²¹Podobně pokropil krví i svatostánek a všechno bohoslužebné nářadí.

²²A tak podle zákona bývá krví skoro všecko očišťováno a bez vylití krve není odpuštění.

²³Je tedy nutno, aby předobrazy nebeských věcí byly takto očišťovány, věci nebeské však samy obětmi vznešenějšími, nežli jsou tyto.

²⁴Neboť Ježíš nevešel do velesvatyně, která byla zhotovena rukama a byla napodobeninou (velesvatyně) pravé, nýbrž do samého nebe, aby se ukázal nyní před Bohem (jako přímluvce) za nás.

²⁵Ani (nepotřebuje), aby se obětoval častokráte, jako když velekněz vchází do velesvatyně rok co rok s cizí krví,

²⁶sice jinak by byl musil trpěti častokráte od počátku světa. Ale zjevil se jednou na konci věků, aby svou obětí shladil hříchy.

²⁷A jako jest určeno lidem jednou zemříti, a potom (následuje) soud,

²⁸tak i Kristus se obětoval jednou, aby shladil hříchy mnohých (lidí). Po druhé se ukáže bez oběti za hříchy ke spáse těm, kdož ho čekají.