Read Slovo na cestu 2000 1. Královská 3 Bible Online

1. Královská 3 - Slovo na cestu 2000 bible

1. Královská 3

¹V průběhu své vlády uzavřel Šalomoun spojeneckou smlouvu s faraónem, vládcem Egypta, oženil se s jeho dcerou a přivedl ji do Jeruzaléma. Pustil se také do výstavby svého paláce, Hospodinova chrámu a hradeb okolo Jeruzaléma.

²Protože v Izraeli dosud nebyl vybudován Hospodinův chrám, lidé stále obětovali Bohu na vrcholcích různých kopců.

³Šalomoun Hospodina miloval a držel se rovněž nařízení svého otce Davida. Avšak i on sám přinášel Hospodinu své oběti na posvátných vrcholcích kopců.

⁴Jednou se král Šalomoun vypravil do Gibeónu, aby předložil Hospodinu své oběti. Gibeón byl nejvýznamnějším obětním místem a Šalomoun tam tenkrát vložil do plamenů na oltáři tisíc obětních zvířat.

⁵Téže noci se Šalomounovi v Gibeónu zjevil ve snu Hospodin a vyzval ho: "Řekni mi, co chceš, abych ti dal? Vyhovím ti ve všem, o co jen požádáš."

⁶Nato Šalomoun odpověděl: "Byl jsi vždy, Hospodine, velmi laskavý k mému otci Davidovi, neboť ti zachovával svou věrnost a byl vždy spravedlivý a čestný. Prokazuješ mu však svou laskavost i dnes, kdy na jeho trůně sedí jeho vlastní syn.

⁷Vyvolil sis mě, Hospodine, můj Bože, za krále namísto mého otce Davida. Jsem však velmi mladý a nezkušený a nevím, jak mám plnit své vladařské povinnosti.

⁸Stojím jako tvůj služebník v čele lidu, který jsi sám vyvolil; mám vládnout národu, jehož počet a rozmanitost nejsem schopen ani domyslet.

⁹Dej mi proto schopnost rozlišovat mezi dobrým a zlým, abych uměl spravedlivě rozhodovat a tvému národu vládnout. Vždyť panovat národu, který je tak velký, není snadný úkol."

¹⁰10-11 Hospodinu se Šalomounova žádost líbila, a proto mu odpověděl: "Protože jsi mne prosil o moudrost a schopnost spravedlivě rozhodovat a nikoliv o dlouhý život, vlastní bohatství či smrt svých nepřátel,

¹²splním ti, oč jsi mne žádal. Dávám ti takovou moudrost a schopnost spravedlivě rozsuzovat jakoukoliv při, že nejen z dosavadních, ale ani z budoucích lidí se ti nikdo nevyrovná.

¹³K tomu ti však navíc přidám i to, oč jsi mne vůbec nežádal. Dám ti tolik bohatství a takovou slávu, že se ti po celý tvůj život žádný jiný ze všech králů světa nevyrovná.

¹⁴Budeš-li jednat podle mých rad a respektovat má nařízení a přikázání, jako to činíval tvůj otec David, dopřeji ti také dlouhý život."

¹⁵Když Hospodin domluvil, Šalomoun se probudil a uvědomil si, že vše se odehrálo ve snu. Vrátil se tedy do Jeruzaléma a přistoupil k Hospodinově truhle smlouvy. Na ohni oltáře pak předložil Hospodinu své oběti a dary a uspořádal slavnost pro všechny hodnostáře a služebníky u královského dvora.

¹⁶Jednoho dne předstoupily před krále dvě prodejné ženy a

¹⁷jedna z nich začala vyprávět: "Panovníku, bydlím s touto ženou v jednom domě a nedávno jsem tam přivedla na svět své dítě.

¹⁸Jen za tři dny po narození mého dítěte porodila i tato žena. Byly jsme samy a kromě nás dvou v domě nikdo nebyl.

¹⁹Jednou v noci však tato žena svého syna udusila vlastním tělem a on zemřel.

²⁰Když to zjistila, tajně v noci vstala a zatímco já jsem spala, vzala si k sobě mého živého syna a ke mně položila své mrtvé dítě.

²¹Sotva jsem se druhý den ráno probudila a chtěla svého syna nakrmit, zjistila jsem, že je mrtvý. Když jsem si ho ale pozorně prohlédla na denním světle, poznala jsem, že to není můj syn."

²²Vtom však jí do řeči skočila druhá žena a ohradila se: "Tak to není! Můj syn je živý, to tvůj syn zemřel." První žena se však nedala a dál trvala na svém: "V žádném případě! Tvůj syn je mrtvý a ten živý patří mně." Tak se chvíli před králem dohadovaly,

²³až je král přerušil: "Každá z vás tvrdí, že toto živé dítě je její, zatímco mrtvý chlapec patří té druhé. Obě neústupně stojíte na svém."

²⁴"Přineste mi meč," poručil král. Když mu ho podali,

²⁵nařídil svým služebníkům: "Rozetněte to živé dítě na dvě poloviny a obě ženy spravedlivě podělte."

²⁶Jakmile tento rozsudek uslyšela matka živého dítěte, přemohl ji soucit s jejím synem a řekla králi: "Panovníku, dej, prosím, to živé dítě mé spolubydlící, jen když zůstane na živu." Vtom se však ozvala i druhá žena a prohlásila: "Ať tedy nepatří ani jedné z nás. Jen ho rozetněte na poloviny."

²⁷Sotva domluvila, král vynesl svůj rozsudek: "Nezabíjejte to dítě a dejte je první ženě, protože ona je jeho skutečná matka."

²⁸Když se všichni Izraelci doslechli o králově rozsudku, pojali ke králi hlubokou úctu, neboť viděli, že jeho moudrost v uplatňování spravedlnosti pochází od Boha.