Read Slovo na cestu 2000 2. Královská 5 Bible Online

2. Královská 5 - Slovo na cestu 2000 bible

2. Královská 5

¹V té době stál v čele aramejské armády mimořádně schopný velitel Naamán. Aramejský král si ho nesmírně vážil, neboť jeho prostřednictvím pomohl Hospodin Aramejcům k vítězství nad nepřáteli. Naamán byl skutečně statečný bojovník, trpěl však malomocenstvím.

²Na jedné válečné výpravě zajali aramejští válečníci malé izraelské děvčátko, které se dostalo do služby k Naamánově manželce.

³Děvčátko jednou své nové paní řeklo: "V Samaří žije prorok jménem Elíša. Kdyby ho tvůj manžel Naamán navštívil, prorok by ho jistě zbavil malomocenství."

⁴Když se to Naamán dozvěděl, ohlásil se u svého krále a oznámil mu, co se dozvěděl od izraelského děvčátka.

⁵"Neváhej a jdi," řekl mu na to aramejský král. "Sám napíšu izraelskému králi doporučující dopis a požádám ho, aby ti pomohl." Naamán si tedy připravil dary - tři sta čtyřicet kilogramů stříbra, dvaasedmdesát kilogramů zlata, desatery sváteční šaty, a vydal se na cestu.

⁶V dopise pro izraelského krále stálo: "Přijmi mého služebníka Naamána, který ti předává tento list, a uzdrav ho z malomocenství."

⁷Sotva si izraelský král tento dopis přečetl, na znamení rozhořčení a zděšení roztrhl své královské roucho a prohlásil: "Cožpak jsem Bůh, abych mohl podle libosti darovat život nebo rozsévat smrt? Proč mi aramejský král posílá svého služebníka, abych ho zbavil malomocenství? Hledá jen záminku, jak vyvolat konflikt!"

⁸Jakmile se Boží prorok Elíša doslechl, že izraelský král v hněvu roztrhl své roucho, poslal mu vzkaz: "Proč ses tak vyděsil, že jsi roztrhl své roucho? Jen pošli toho muže za mnou, ať pozná, že v Izraeli je skutečný Hospodinův prorok."

⁹Naamán se tedy s celým svým doprovodem i povozem s dary odebral k Elíšovi a zůstal stát u vchodu do jeho domu.

¹⁰Elíša ani nevyšel ven a pouze prostřednictvím svého služebníka Géchazího Naamánovi vzkázal: "Jdi k řece Jordánu, sedmkrát se do ní ponoř a tvé tělo se opět uzdraví a zbaví se malomocenství."

¹¹Naamána ovšem takové přijetí rozhněvalo: "Očekával jsem, že prorok přijde za mnou a bude za mě prosit Hospodina, svého Boha," obořil se na Géchazícho. "Myslel jsem, že vykoná nějaký posvátný rituál a uzdraví mne z malomocenství. Trmácím se sem, do Izraele, snad jen proto, abych se tady vykoupal?

¹²Cožpak damašské řeky Abána a Parpar nejsou lepší než všechny Izraelské vody dohromady?" Po těchto slovech se Naamán obrátil a rozhořčeně odcházel.

¹³Naamánovi služebníci však svého pána přesvědčovali: "Pane, kdyby ti prorok nařídil vykonat něco velkého, určitě bys to udělal. Proč tedy neuposlechneš tak prostou radu a nejdeš se vykoupat v Jordánu? Vždyť není nic snadnějšího a on tvrdí, že ti to pomůže."

¹⁴Naamáns se nakonec podvolil a zamířil k Jordánu, ve kterém se na radu Božího proroka sedmkrát ponořil. Když vystoupil z vody, jeho tělo bylo opět zdravé a krásné jako tělo malého dítěte.

¹⁵Naamán tedy s celou družinou zamířil zpět k domu Božího proroka. Při setkání s Elíšou prohlásil: "Teď už vím, že mimo Izrael není na celém světě jiný pravý Bůh. Proto nyní prosím ode mne přijmi dary jako výraz mé hluboké vděčnosti."

¹⁶Elíša však odmítl se slovy: "Přísahám před samotným Hospodinem, kterému sloužím, že si nevezmu ani haléř." A opravdu, ačkoliv ho Naamán přemlouval, Elíša žádný z přivezených darů nepřijal.

¹⁷Po chvíli Naamán řekl: "Jestliže tedy ty sám nic nechceš, dovol, abych si tedy alespoň já směl odvézt tolik hlíny, kolik unesou dva mezci. Nechci již nikdy uctívat a obětovat jinému bohu než Hospodinovi.

¹⁸Chci však Hospodina požádat, aby mi v jedné věci odpustil. Když můj panovník vstupuje do chrámu svého boha Rimóna, aby se mu poklonil, já ho doprovázím a podpírám ho. Když se pak král v Rimónově chrámu klaní, musím se spolu s ním poklonit i já. Ať mi tedy Hospodin v této věci odpustí."

¹⁹"Nemusíš se tím nijak znepokojovat," odvětil Elíša, a Naamán radostně odešel.

²⁰Když se Naamán vzdálil, Elíšův služebník Géchazí si řekl: "Můj pán byl k tomu Aramejci příliš velkorysý, když si od něj vůbec nic nevzal. Přísahám před samotným Hospodinem, že to tak nenechám. Poběžím za ním a něco si od něj vezmu."

²¹Jak se rozhodl, tak bez váhání učinil. Když Naamán viděl, že za ním Géchazí běží, sestoupil z vozu, vyšel mu vstříc a zeptal se: "Je všechno v pořádku?"

²²"Ano," odvětil Géchazí, "neznepokojuj se, nic zlého se neděje. Můj pán mne jen poslal, abych ti vyřídil, že k němu právě přišli dva proroci z Efrajimského pohoří, a on by tě chtěl požádat, abys mu pro ně věnoval asi třicet čtyři kilogramů stříbra a dvoje šaty!"

²³"Ale s radostí," odvětil Naamán a ještě Géchazího přesvědčoval: "Klidně ti dám i dvakrát tolik stříbra, než žádáš." Potom nechal zabalit stříbro i šaty do dvou vaků a nařídil dvěma svým služebníkům, aby Géchazímu všechno odnesli.

²⁴Jakmile Géchazí přišel se služebníky na kopec, vzal si od nich Naamánovy dary a ukryl je ve svém domě.

²⁵Pak poslal Naamánovy služebníky zpátky a sám odešel za Elíšou. "Kde jsi byl, Géchazí?" zeptal se ho Elíša. "Kde bych byl? nikde!" odpověděl Géchazí.

²⁶Elíša mu však řekl: "Ty si myslíš, že mi Hospodin neukázal, jak kvůli tobě Naamán zastavil svůj vůz a vyšel ti vstříc? Copak to byla správná příležitost brát peníze či přijímat oděvy, olivové sady, vinice nebo stáda a služebnictvo.

²⁷Za to, cos udělal, budeš ty i tvoji potomci navždy snášet Naamánovo malomocenství." Elíšovo slovo se okamžitě splnilo a když se Géchazí obrátil k odchodu, postihlo ho malomocenství a kůže mu zbělela jako sníh.