Read Slovo na cestu 2000 2. Královská 6 Bible Online

2. Královská 6 - Slovo na cestu 2000 bible

2. Královská 6

¹Jednou přišli za Elíšou jeho žáci a řekli mu: "Místo, kde se spolu s tebou setkáváme, je už pro nás příliš malé.

²Zajděme k Jordánu a každý z nás odtud přinese jeden trám, ze kterých si pak postavíme větší příbytek." "Jen jděte," odpověděl Elíša.

³Jeden z proroků ho však požádal: "Pojď prosím s námi." Elíša souhlasil a

⁴odešel s ostatními prorockými žáky k Jordánu.

⁵Když začali porážet stromy, jednomu z žáků upadla železná sekera do vody. "Ach ne," zvolal zoufale, "tu sekeru jsem si vypůjčil!"

⁶Uslyšel ho Elíša a zeptal se: "Kam ta sekera spadla?" Když mu to místo ukázal, Elíša usekl kus dřeva, hodil je do vody a sekera vyplavala.

⁷"Vytáhni ji ven," vybídl Elíša prorockého žáka. Muž tedy natáhl ruku a vzal si sekeru zpět.

⁸Aramejci a Izraelci spolu v té době často válčili. Aramejský král se vždy poradil se svými veliteli a poté rozhodl, kde postaví vojenský tábor.

⁹Boží prorok však pokaždé informoval izraelského krále, kudy nemá táhnout, protože by na vojenský tábor Aramejců narazil.

¹⁰Izraelský král si ta místa, která prorok označil, nechal od zvědů dobře prověřit a dával si na ně pozor. Tak Elíša krále mnohokrát včas varoval a mařil vojenské útoky nepřátel.

¹¹Aramejského krále to samozřejmě nesmírně dopalovalo, až jednoho dne shromáždil své velitele a zeptal se jich: "Cožpak mi nejste schopni zjistit, kdo z našich lidí izraelskému králi donáší?"

¹²"Není to nikdo z nás, náš pane a králi," odpověděl jeden z velitelů. "Všechno má na svědomí izraelský prorok Elíša, který dokáže vyzradit svému králi dokonce i to, co vyslovíš ve své vlastní ložnici."

¹³Když to aramejský král vyslechl, vydal rozkaz: "Zjistěte mi, kde ten prorok je. Pošlu tam své vojáky a nechám ho sem přivést." Netrvalo dlouho a král dostal zprávu, že Elíša se zdržuje v Dótanu.

¹⁴Ihned tedy vypravil válečné vozy a silný vojenský oddíl a ještě té noci je vyslal, aby Dótan obklíčili.

¹⁵Když na druhý den časně zrána služebník Božího proroka vstal a spatřil, že celé město je obleženo vojáky a koňmi taženými válečnými vozy aramejského krále, zavolal na Elíšu: "Ach, pane, co budeme dělat?"

¹⁶"Ničeho se neboj," odpověděl prorok. "Na naší straně stojí daleko silnější armáda."

¹⁷Potom požádal Hospodina: "Můj Pane, dej, aby oči mého služebníka prohlédly." Hospodin Elíšu vyslyšel, takže prorokův služebník spatřil všude kolem ohnivé koně a válečné vozy.

¹⁸Když se po chvíli Aramejci začali stahovat k městu, Elíša prosil Hospodina, aby je zaslepil a zmátl. Hospodin ho opět vyslyšel. Aramejci přitáhli,

¹⁹ale Elíša jim řekl: "Jdete špatným směrem. Tady nenajdete muže, kterého hledáte. Pojďte za mnou, já vás k němu zavedu." Aramejci se skutečně za ním vydali a Elíša je dovedl do Samaří.

²⁰Sotva vstoupili do města, Elíša požádal Hospodina, aby dal Aramejcům opět prohlédnout. Hospodin to udělal a jakmile se Aramejci rozhlédli, zjistili, že jsou uprostřed opevněného města Samaří.

²¹Když to viděl izraelský král, zeptal se Elíši: "Mám je dát všechny na místě pobít?"

²²"Nezabíjej je," odvětil Elíša. "Cožpak jsi je přemohl a zajal svými zbraněmi, že je chceš povraždit? Raději dej připravit hostinu, ať se mohou najíst a napít a vrátit se ke svému králi."

²³Izraelský král tedy nechal pro Aramejce přichystat velkou hostinu, a když se všichni najedli a napili, poslal je zpátky k jejich králi. Od té doby Aramejci přestali s nájezdy na izraelská území.

²⁴Za nějaký čas však aramejský král Ben-hadad opět zmobilizoval celou svou armádu a obklíčil Samaří.

²⁵Protože se obléhání neustále protahovalo, obyvatelům města začaly docházet potraviny. Došlo to tak daleko, že obyčejná oslí hlava stála téměř kilogram stříbra a půllitr holubího trusu se prodával za více než padesát gramů stříbra.

²⁶Když jednou izraelský král obcházel hradby, zavolala na něj nějaká žena a prosila ho o pomoc.

²⁷Král jí však odpověděl: "Jestliže ti nepomůže Hospodin, jak ti mám pomoci já? Nemám ani obilí ani víno."

²⁸Pak ale dodal: "A co se ti vlastně stalo?" Ona nato odpověděla: "Tato žena mi navrhla, abychom snědly mého syna, a řekla, že později sníme i její dítě.

²⁹Uvařily jsme tedy mého syna a snědly ho. Další den jsem k ní přišla s tím, že tentokrát uvaříme a sníme jejího syna, ale ona ho mezitím někam schovala."

³⁰Sotva král uslyšel, co se stalo, roztrhal na znamení zoufalství svůj oděv. Když pak pokračoval v obchůzce hradeb, lidé viděli, že pod královským rouchem nosí smuteční žíněný šat.

³¹Král tenkrát prohlásil: "Ať se mnou Bůh naloží, jak chce, ale přísahám, že Šáfatův syn Elíša bude ještě dnes o hlavu kratší."

³²Elíša právě seděl ve svém domě s představiteli města, a když král vyslal svého služebníka, aby ho usmrtil, Elíša řekl: "Náš král je obyčejný vrah. Právě posílá svého sluhu, aby mi uťal hlavu. Až jeho služebník přijde, zavřete, aby nemohl dovnitř, protože zanedlouho po něm přijde sám král."

³³Ještě ani nedomluvil a králův služebník už stál u dveří. Vzápětí dorazil i sám král a zvolal: "Celou tuto pohromu na nás přivedl Hospodin. Copak mohu ještě očekávat, že zrovna on něco změní?"