Read Slovo na cestu 2000 1. Paralipomenon 17 Bible Online

1. Paralipomenon 17 - Slovo na cestu 2000 bible

1. Paralipomenon 17

¹Když se David konečně usadil ve svém paláci, řekl proroku Nátanovi: "Pohleď, zatímco já sídlím v paláci z cedrového dřeva, Hospodinovu truhlu kryjí pouze stanové houně."

²Prorok Davidovi odpověděl: "Ať už zamýšlíš cokoliv, klidně jdi a udělej to, neboť Bůh je na tvojí straně."

³Ještě téže noci však k Nátanovi promluvil Bůh a sdělil mu:

⁴"Jdi a vše, co ti nyní řeknu, vyřiď Davidovi. Vzkaž mu, že si nepřeji, aby mi stavěl chrám, ve kterém bych sídlil.

⁵Nepřebýval jsem v chrámu od té doby, kdy jsem vysvobodil izraelský národ z otroctví, až do dnešního dne. Stěhoval jsem se z místa na místo společně se svou svatyní a žádný stálý příbytek jsem neměl.

⁶Ať jsem s izraelským národem přišel kamkoliv, požádal jsem snad někdy jejich vůdce, které jsem ustanovil za správce svého národa, aby mi postavili chrám z cedrového dřeva?

⁷Dále Davidovi vyřiď, že mu jako všemocný Hospodin vzkazuji toto: Učinil jsem tě panovníkem svého izraelského národa, ačkoliv jsi předtím byl pouhým pastýřem a hlídal jsi stáda.

⁸Provázel jsem tě, kamkoliv ses obrátil, a odstranil jsem ti z cesty všechny tvé nepřátele. Proslavil jsem tě jako nejslavnější muže světa.

⁹Svému lidu jsem dal zemi, v níž se usadil a našel svůj domov. Zemi, kde ho už nebudou obtěžovat nepřátelé ani odírat bezbožní pohané, jako to dělávali dříve.

¹⁰Od té doby, kdy jsem svému izraelskému národu určoval vůdce, jsem ti dal vítězství nad všemi protivníky. Jako tvůj Hospodin ti oznamuji, že svěřím království do rukou tvého rodu.

¹¹Až se naplní tvé dny a ty se odebereš k odpočinku ke svým předkům, jmenuji tvým nástupcem jednoho z tvých synů a upevním jeho vládu.

¹²Teprve on mi postaví chrám a já nechám jeho rod vládnout navěky.

¹³Budu mu otcem a přijmu ho jako svého syna. Nikdy ho nezbavím své přízně a podpory, jako jsem to udělal v případě tvého předchůdce Saula.

¹⁴Nechám jeho rod sídlit v královském paláci a panovat navěky. Jeho vládu a moc nikdo neohrozí."

¹⁵Nátan tedy předstoupil před Davida a oznámil mu všechno, co Hospodin řekl.

¹⁶Když ho král David vyslechl, odešel do svatyně a promluvil k Hospodinu: "Ach, Hospodine, můj Bože, jsem obyčejný člověk z bezvýznamné rodiny, a tys mne přesto povýšil až královský trůn.

¹⁷A jako by ani to nestačilo, nyní mi, Bože, slibuješ, že se navěky postaráš o budoucnost mého rodu. Jednáš se mnou, Hospodine, můj Bože, jako kdybych byl nejvýznamnější ze všech.

¹⁸Co více bych si ještě mohl přát? Sám nejlépe víš, co potřebuji, a všechno jsi mi dal.

¹⁹Všechno jsi to učinil z vlastní vůle a pro mé dobro a nic jsi přede mnou neutajil.

²⁰Na vlastní uši o tobě, Hospodine, slýcháme. Nikdo se ti nevyrovná a žádný jiný Bůh kromě tebe není.

²¹Jediný izraelský lid jsi obdařil zvláštním požehnáním. Stal se vyvoleným národem, který přišel vykoupit samotný Bůh, aby velkými a mocnými činy odhalil svůj charakter. Vysvobodil jsi izraelský národ z Egypta a vyhnal před ním pohanské národy ze zaslíbené země.

²²Sám jsi navěky prohlásil izraelský národ za svůj a stal ses jeho Panovníkem a Bohem.

²³Hospodine, můj Bože, kéž tento slib, který jsi dal mně a mému rodu, trvá věčně.

²⁴Naplň své slovo, aby navěky vyšlo najevo, jak jsi úžasný, a tvůj izraelský národ tě ctil jako svého Panovníka a Boha. Jmenuj můj rod správcem svého lidu.

²⁵Bože, dovoluji si tě oslovit, neboť ty sám jsi mi oznámil, že postavíš můj rod do čela svého národa.

²⁶Ach, Hospodine, vždyť jen ty jsi Bůh! Laskavým slibům, které jsi mi dal, mohu bezvýhradně věřit.

²⁷Proto nyní, Hospodine, požehnej věčnému trvání mého rodu, neboť jedině s tvou přízní bude prospívat navěky."