Read Slovo na cestu 2000 Nehemiáš 4 Bible Online

Nehemiáš 4 - Slovo na cestu 2000 bible

Nehemiáš 4

¹1-2 Sanbalat byl vzteky bez sebe, když se doslechl o práci na hradbách. Zuřil, po-smíval se a urážel nás, a stejně jeho kumpáni, důstojníci samařské armády. "Do čeho se to pouštějí ti ubožáci, ta židovská sebranka? Snad s tím nechtějí být do večera hotovi? Nebo chtějí vykouzlit nové hradby pomocí obětí? Podívejte, jak vyhrabávají z prachu ty očazené kameny, to tedy bude krásná zeď!"

³Tóbijáš, který stál vedle něj, si přisadil: "Jen je nechte! Až se jim o tu hradbu otře ohonem potulná liška, spadne to všechno samo od sebe!"

⁴Obrátil jsem se k Hospodinu: "Slyšíš to, Bože, jak se nám posmívají? Ať se jim to vrátí i s úroky, ať sami poznají, jak chutná zajetí v cizí zemi.

⁵Nezapomeň jim to, vždyť se vlastně posmívají tobě, je to přece tvoje zeď!"

⁶Podařilo se nám hradbu uzavřít alespoň v polovině původní výšky kolem celého města - lidé pracovali skutečně s nadšením.

⁷7-8 To se ovšem ani trochu nelíbilo Sanbalatovi a Tóbijášovi, Arabům, Amóncům a Ašdódcům. Když slyšeli, že průlomy v hradbách se zacelují a zeď roste do výšky, usnesli se náhlým přepadem vyvolat ve městě zmatek.

⁹My jsme se však modlili a bděli na stráži ve dne v noci.

¹⁰Mezi dělníky se nicméně začala šířit únava a nespokojenost. Zdálo se jim, že není v lidských silách odstranit ty obrovské haldy sutě.

¹¹11-12 Navíc ze všech stran přinášeli venkované zprávy o válečných přípravách nepřátel. Ti doufali, že nás nečekaným útokem překvapí a Jeruzalém hravě dobudou.

¹³Proto jsem rozestavěl podél hradeb všechny, kdo unesli zbraň, a vyhlásil obecnou pohotovost.

¹⁴Když jsem zhodnotil situaci, svolal jsem velitele čet a zástupce města a řekl jsem jim: "Ničeho se nebojte! Pamatujte na Boha, velikého a mocného! Budeme bojovat za své rodiny a domovy!"

¹⁵Když nepřátelé uslyšeli, že o připravovaném útoku víme a že jsme odhodláni mu čelit, celou operaci zase odvolali. Tak Bůh zmařil jejich záměry. My jsme se opět vrátili k práci,

¹⁶ale od toho dne stavěla jen polovina mužů, druhá stála na stráži a kryla jim záda.

¹⁷Ale i ti, kdo stavěli, ať to byl zedník nebo nosič, jednou rukou pracovali a v druhé drželi zbraň

¹⁸nebo ji aspoň měli u pasu. Po boku jsem měl trubače, abych v nouzi mohl okamžitě vyhlásit poplach.

¹⁹"Staveniště je rozsáhlé," vy-světlil jsem jim, "těžko bychom se na dálku dorozumívali.

²⁰Jakmile uslyšíte trubku, všeho nechte a seběhněte se ke mně. Bůh bude bojovat za nás."

²¹Tak jsme pracovali od svítání do soumraku, polovina na stavbě, polovina ve zbrani.

²²Těm, co bydleli vně hradeb, jsem nařídil přestěhovat se dovnitř, aby se jejich čeleď mohla podílet na nočních hlídkách i denních směnách.

²³Nikdo z nás se kromě mytí nesvlékal, i v noci jsme spali oblečení - páni, sluhové i vojáci. Zbraň jsme neodložili ani na chvíli.