Read Slovo na cestu 2000 2. Mojžíšova 33 Bible Online

2. Mojžíšova 33 - Slovo na cestu 2000 bible

2. Mojžíšova 33

¹Krátce nato řekl Hospodin Mojžíšovi: "Opusť se všemi Izraelci, které jsi vyvedl z Egypta, toto místo a vydejte se do země, kterou jsem svou přísahou slíbil už vašim předkům, Abrahamovi, Izákovi a Jákobovi. Řekl jsem jim tenkrát, že dám tuto zemi jejich potomkům.

²Pošlu před vámi svého posla, aby ze země, kam míříte, vyhnal její původní obyvatele - Kenaance, Emorejce, Chetejce, Perizejce, Chivejce i Jebúsejce.

³Nyní tedy jděte a vydejte se do země oplývající hojností medu i mléka. Já však již uprostřed vás dále nepůjdu, protože jste velmi zatvrzelý národ a to by vás na cestě se mnou mohlo stát život."

⁴4-5 Nakonec ještě Hospodin dodal: "Izraelci jsou opravdu neobyčejně tvrdohlaví, a i kdybych s nimi zůstal třeba jen na okamžik, má přítomnost by je zcela zničila. Proto jim, Mojžíši, vyřiď, aby se na znamení lítosti neozdobovali žádnými šperky, a já se rozhodnu, jak s nimi naložím." Když Izraelci vyslechli tuto neradostnou zprávu, začali truchlit a nikdo z nich si na sebe skutečně nevzal žádný šperk.

⁶Všichni Izraelci se tam, na úpatí hory Chorébu, zbavili všech svých ozdob.

⁷Mojžíš vždy nedaleko tábora stavěl obyčejný stan, který nazýval stanem setkávání s Bohem. Když se kdokoliv chtěl Hospodina na něco otázat, vycházel z tábora k tomuto stanu.

⁸Kdykoliv se pak Mojžíš vypravil ke stanu setkávání, aby promlouval s Hospodinem, všichni Izraelci uctivě stáli před vchodem do svého vlastního stanu a dívali se za Mojžíšem, dokud nevstoupil dovnitř.

⁹Jakmile Mojžíš vešel do stanu, sestoupil k němu oblakový sloup a zůstal stát před jeho vchodem tak dlouho, dokud Hospodin hovořil s Mojžíšem.

¹⁰Když Izraelci viděli, že před vchodem do stanu setkávání stojí oblakový sloup, všichni s úctou a bázní stáli u svého stanu a vzdávali Bohu úctu.

¹¹Hospodin vždy hovořil s Mojžíšem zcela otevřeně jako přítel s přítelem. Poté se Mojžíš vracel do tábora, ale nechal vždy u stanu setkávání svého pomocníka, Núnova syna Jozueho.

¹²Jednou Mojžíš Hospodinu řekl: "Stále mi říkáš, abych vedl Izraelce, ale dosud jsi mi neoznámil, kdo půjde se mnou a bude mi ukazovat cestu. Říkáš, že jsi můj přítel a že mě máš rád.

¹³Je-li to skutečně tak, odhal mi prosím své záměry, abych tě lépe poznal a i nadále mohl usilovat o tvou přízeň. Vždyť Izrael je přece tvůj vyvolený národ."

¹⁴Nato Hospodin Mojžíšovi odpověděl: "Já sám vás budu doprovázet a přivedu vás až do země, kde budete žít v klidu a pokoji."

¹⁵Když to Mojžíš uslyšel, řekl: "Jestliže bys to neměl být ty sám, kdo s námi půjde, pak nás raději nikam odsud neposílej.

¹⁶Vždyť jak jinak by kdokoliv poznal, že jsme já i tvůj národ u tebe nalezli přízeň, kdybys s námi nešel? Čím by se izraelský národ lišil od jiných národů na celé zemi?"

¹⁷Nato Hospodin pokračoval: "Udělám, přesně to, oč mě požádáš, protože jsi skutečně mým přítelem a mám tě rád."

¹⁸"Dej mi tedy spatřit svou slávu," zaprosil Mojžíš.

¹⁹"Dobrá," řekl Hospodin, "projdu před tebou v celé své dobrotě a poodhalím ti svůj charakter. Dám ti bytostně poznat svou milost a soucit, který mám s lidmi.

²⁰Nespatříš však mou tvář, neboť takový pohled by nikdo nepřežil."

²¹Nakonec Hospodin dodal: "U mne je vhodné místo, kde můžeš stát na skále v mé blízkosti.

²²Jakmile přijdu v celé své slávě, schovám tě do trhliny ve skále a přikryji tě navíc svou dlaní, dokud nepřejdu kolem.

²³Potom svou dlaň odtáhnu a ty mě spatříš zezadu, protože nikdo z lidí nesmí pohlédnout do mé tváře."