Read Slovo na cestu 2000 Žalmy 104 Bible Online

Žalmy 104 - Slovo na cestu 2000 bible

Žalmy 104

¹Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Hospodine, Bože můj, jak jsi veliký! Oděl ses vznešeností a slávou,

²zahalil světlem jako rouchem. Jako zdobený strop jsi nad námi rozklenul nebesa.

³Nahoře, nad vodami ses usídlil, oblaka jsou tvými vozy, vznášíš se na křídlech větru.

⁴Užíváš větru jako poslů, blesky jsou tví služebníci.

⁵Založil jsi zemi na pevných základech, nemůže se nikdy zbortit.

⁶Propasti i hory jsi přikryl vodami.

⁷Na tvé slovo opadly vody, odchvátaly na tvůj příkaz.

⁸Když vystoupila horstva, voda klesala do míst, která jsi jim určil.

⁹Ohraničil jsi vodstvo, aby již nikdy znovu nezalilo zemi.

¹⁰Prameny sesíláš do údolí. Vinou se mezi horami

¹¹a přinášejí vodu všem polním živočichům. I divocí osli se z ní napájejí.

¹²Poblíž vod, na stromech i ptáci hnízdí a prozpěvují.

¹³Z nebe svlažuješ hory, takže země je plná tvého požehnání.

¹⁴Dáváš růst, trávě pro dobytek, i rostlinám, aby se člověk uživil,

¹⁵a navíc i vínu, jež rozradostní srdce. Olej je mastí na vysušenou kůži, chléb dodá člověku sílu k životu.

¹⁶Vpíjejí vláhu libanónské cedry, které Hospodin vysadil.

¹⁷I tam hnízdí ptáci, a na cypřiších má své hnízdo čáp.

¹⁸Vysoké hory patří kozorožcům a ve skalách se ukrývají damani.

¹⁹Lunu jsi stvořil, aby vyměřila měsíce a slunce, aby vymezilo dny.

²⁰Tmu jsi učinil a když se snese noc, probouzí se lesní zvěř.

²¹Hladová lvíčata se s řevem vydávají za kořistí, kterou se dožadují na Bohu.

²²Když slunce vychází, vracejí se do svých doupat a uléhají.

²³Tehdy člověk vychází za svou prací a setrvává při ní až do večera.

²⁴Bože, co všechno jsi učinil! S jakou moudrostí jsi vše stvořil! Kolik živých tvorů je na zemi!

²⁵A moře, veliké a nedozírné! Kolik je v něm živočichů, malých i velkých!

²⁶Těch lodí, co na něm pluje! Je úchvatné hledět na hravé velryby, které jsi také stvořil!

²⁷A všechno to spoléhá na tebe, že jim dáš pokrm v pravý čas.

²⁸To, co jim dáš, jedí. Když otevřeš svou ruku, nasytí se dobrotami.

²⁹Odvrátíš-li se však, je vše ztraceno. Odejmeš-li jim dech, umírají a v prach se navracejí.

³⁰Sesíláš- li svého ducha, jsou stvořeni znova, a tak obnovuješ i tvář země.

³¹Sláva Hospodinova potrvá věčně! Hospodin se raduje ze svého díla.

³²Pohlédne-li, otřásá se země, dotkne-li se hor, dýmá se z nich.

³³Zpívat budu Hospodinu, dokud jsem živ. Do posledního dechu chci chválit Boha svého.

³⁴Přemýšlení o něm mě naplňuje smírem. Hospodin je moje radost.

³⁵Kéž hříšníci vymizí ze země, kéž už tu nejsou svévolníci! Dobrořeč, duše má, Hospodinu! Oslavuj ho! Haleluja!