Read Slovo na cestu 2000 Žalmy 78 Bible Online

Žalmy 78 - Slovo na cestu 2000 bible

Žalmy 78

¹(Asafova vyučující píseň) Lide můj, chci vás teď učit, Slyšte slova mojí písně.

²Příběhy oživím dávné, moudrosti staré tu zazní.

³Vzpomeneme známé věci, tradici, učení otců.

⁴Jak oni nám, máme to předat svým dětem: o skutcích Božích, o divech, jež s námi činil, chvályhodných, mocných činech.

⁵Zjevoval se Jákobovi, Izraelcům vydal Zákon. Ten máme předávat synům,

⁶aby i potomci naši, všecko znali to a mohli svědectví předávat dále.

⁷Kéž by uvěřili Bohu, nezapomněli na jeho činy, plnili a ctili Zákon.

⁸Ať se vyhnou se chybám otců, vzdorovitým, umíněným, rozkolísaného srdce, nestálým ve víře v Boha.

⁹Vzpomeňte, jak lučištníci efraimští utekli z bitvy.

¹⁰Nedbali na Boží smlouvu, pohrdli zákonem jeho,

¹¹jako by neznali divy, jež viděly jejich oči.

¹²Jako by nebyla svědkem egyptská krajina Sóan,

¹³že Bůh sám rozpoltil moře, Izrael provedl středem, vody chránily je z boků.

¹⁴Ve dne je oblakem vodil, za noci jim svítil ohněm.

¹⁵Pukaly vyprahlé skály, z hlubiny tryskaly vody,

¹⁶ze suchých hor tekly řeky, vody nabrali, co chtěli.

¹⁷Přidali ale hřích k hříchu, v pusté poušti proti Bohu už zase mluvili vzdorně.

¹⁸Pokoušeli svého Pána, troufale si vymýšleli, co by přáli mít k jídlu.

¹⁹Bez úcty říkali Bohu: „Copak nám na poušti prostřeš?

²⁰Voda ze skály nám tekla, ale co chleba a maso?“

²¹To bylo na Pána příliš, jeho hněv vzplanul jak oheň,

²²protože mu nevěřili v Bohu nehledali pomoc.

²³Přestože takoví byli, otevřel Pán svoje sýpky,

²⁴jako déšť pršela mana, chléb z nebeské obilnice,

²⁵jako na hostině mocných, směli jísti do sytosti.

²⁶Pak zadul východní vítr, k němu se připojil jižní,

²⁷přivály křepelek mračna, jak jindy oblaka písku.

²⁸Ptáci jim padali rovnou ke stanům, bylo jich mnoho.

²⁹Jedli a přejídali se, Pán jim dal, co hrdlo ráčí.

³⁰Ještě to nespolykali, zas něco jiného chtěli.

³¹Hněv Boží zaplál a srazil, velmože, hrdiny pyšné.

³²Přes to vše hřešili dále nevěrou a pochybami.

³³Náhle je zaskočil konec, život jim mizel jak vánek. Tu všecky přepadla bázeň,

³⁴strach z toho, že je tak hubí. Ptali se po Boží vůli, po noci vzdoru hned ráno hledali opět Boha.

³⁵Říkali: „Byl naše skála, Hospodin, náš vykupitel.“

³⁶Často to byly jen řeči, slovíčka prázdná a lživá,

³⁷ve svém srdci nestáli při něm, smlouvě nezůstali věrní.

³⁸Bůh přesto znovu a znovu odpouštěl, nezahubil je, odvracel hněv svůj a svoje zklamání potlačoval.

³⁹Na mysli měl, že jsou tělo, vítr, co na chvíli vane.

⁴⁰Kolikrát na cestě pouští, trápili Boha svým vzdorem!

⁴¹Nevděční znovu a znovu, výčitky na místo díků.

⁴²Svatého izraelského jako by neznali, který vysvobozoval je mocně ze spárů nepřítele.

⁴³Vždyť Boží znamení poznal i Egypt v okolí Sóan.

⁴⁴Řeky se změnily na krev, z bystřin se nemohli napít.

⁴⁵Pak přišly bodavé mouchy, záplava žab, které hnily.

⁴⁶Úrodu napadli brouci, kobylky zničily pole.

⁴⁷Révu jim otloukly kroupy, fíky jim na stromech zmrzly.

⁴⁸Dobytek kroupami trpěl, potom zas strašlivým horkem.

⁴⁹Poznali hněvivost Boží, přísné zakusili soudy, těžkost za těžkostí přišla, zásahy andělů zkázy.

⁵⁰Boží hněv vylil se z břehů, mnozí tam podlehli smrti morem kosil všecko živé.

⁵¹Všecko prvorozené hyne, Egyptu zemřeli náhle dědicové jeho rodin.

⁵²Svůj lid však Bůh jako ovce vyvedl z Egypta na poušť.

⁵³Vedl je bezpečně mořem, kde zhynuli nepřátelé.

⁵⁴Až sem je dovedl, k hoře, na které teď chrám jeho stojí.

⁵⁵Národy z Kanánu vyhnal, rozdělil tuto zem kmenům, Izrael dnes tady bydlí.

⁵⁶Ten ale nebyl mu vděčný, vzdoroval, odmítal Zákon, nejvyššího Boha nectil,

⁵⁷toulal se a odpadával tak, jako otcové jejich. Byl jako luk, jenž se zkřivil a šípy zanáší jinam.

⁵⁸Pohanské oltáře spravil, modlami urážel Boha.

⁵⁹Tak Boží žárlivost vzplála, Izrael zprotivil se mu.

⁶⁰Opustil svatyni v Šílu, nebydlil už mezi nimi.

⁶¹Přestal už Izrael chránit, vydal ho na pospas lidem.

⁶²Na dědice své se hněvá, prohrávají své bitvy,

⁶³žár válek požírá chlapce, nevěsty čekají marně.

⁶⁴I kněží v té vřavě hynou, vdovám už vyschly i slzy.

⁶⁵Zdálo se, že náš Bůh usnul, jak bojovník zmožený vínem.

⁶⁶Ale už vstává a nepříteli do týla vpadl a ničil.

⁶⁷Josefův kmen Bůh už nechce, nebude vládnout nám Efraim.

⁶⁸Judu si Hospodin vybral, Sijón si zamiloval,

⁶⁹postavit chrám si tam nechal; ta bude na zemi navždy svědčit, že Bůh sídlí v nebi.

⁷⁰Davida za krále zvolil, prostého pastýře ovcí.

⁷¹Izrael dal mu do péče, dědice po Jákobovi.

⁷²On upřímně miloval stádo, vedl je dobře a věrně.