Read Slovo na cestu 2000 Žalmy 89 Bible Online

Žalmy 89 - Slovo na cestu 2000 bible

Žalmy 89

¹(Poučná píseň věnovaná Étanovi Ezrachejskému)

²Věčně chci zpívat o milosrdenství, zvěstovat budoucím generacím, jak je nám Hospodin stále věrný.

³Základy věčné má, Bože, tvá milost, věrnost jsi zakotvil na nebesích.

⁴Řekl jsi: „S Davidem pevnou mám smlouvu, slouží mi věrně a tak jsem mu slíbil:

⁵Dám, že tvá rodina bude stát pevně, tvá vláda na věky zůstane synům.“

⁶Za to tě chválí i nebesa, Pane, církev tvá s radostí vyznává pravdu.

⁷Kdo v celém nebi je podoben Bohu? Kdo mezi anděly jemu se rovná?

⁸On budí bázeň i v zástupech svatých, vše kolem sebe Bůh převyšuje.

⁹Zástupů Bože, kdo podobá se ti? Moc tvá a pravda tě obklopují.

¹⁰Bouřlivé moře tvé poslechne slovo, vzedmuté vlny ty upokojíš.

¹¹Egypt jsi zdeptal a smrtelně ranil, rukou jsi rozprášil nepřátele.

¹²Nebe ti patří a tvá je i země, stvořil jsi svět se vším, co je na něm.

¹³Sever i jih ty jsi založil, Pane, Tábor i Chermón ti zpívají chválu.

¹⁴Paže tvá silná a ruka tvá mocná k záchraně naší je pozdvižena.

¹⁵Právo a spravednost, pilíře trůnu, milost a věrnost tví velvyslanci.

¹⁶Blaze je lidu, jenž slyší tvé slovo, světlo tvé tváře mu na cestu svítí.

¹⁷Každý den oslavou je tvého jména pro lidi, kterých se zastáváš ty.

¹⁸Svou září ozdobuj dny naší síly, nás jenom přízeň tvá posiluje.

¹⁹Ochrana naše je v Boží jen ruce, král také poslouchá Hospodina.

²⁰Poslal jsi proroka, dal jsi mu pokyn, kterému z hrdinů pomáhat budeš, koho chceš postavit do čela lidu.

²¹Zvolil jsi Davida za svého muže, olejem svatým jsi povýšil ho.

²²Slíbil jsi: „Ruka má bude vždy při něm, udatným činí ho síla mých paží,

²³nepřítel v záloze nepřekvapí ho, nebude bídákům na pospas vydán.

²⁴Bude se dívat, jak nepřítel padne, porazím ty, kdo ho nenávidí.

²⁵Milost a věrnost má zůstanou při něm, já sám ho vystrojím velikou mocí.

²⁶Království jeho se dotkne i moře, od řeky k řece si upevní vládu.

²⁷V modlitbě bude mě oslavovat: ´Otče můj, Bože, má záchranná Skálo!´

²⁸Učiním synem ho prvorozeným, králem všech králů na celé zemi.

²⁹Milosrdenství mu zachovám věčně, věrně mu dodržím svoji smlouvu.

³⁰Potomky bude mít na věčné časy, jeho trůn upevním v nebi.

³¹Synové jeho ať plní můj Zákon, řídí se věrně jen podle mých řádů.

³²Jestli však znesvětí má nařízení, přestanou dbát na má přikázání,

³³potrestám já přísně nevěrnost jejich, stihnou je rány za nepravosti.

³⁴Milosrdenství však nezruším svoje, zůstanu věrný i nevěrníkům:

³⁵Co jednou slíbil jsem, na věky platí, své slovo já nikdy nevezmu zpět.

³⁶Přísahal přece jsem na svoji svatost, Davida nezklamu, nebudu lhát.

³⁷Bude mít na věky následovníky, jeho trůn září jak sluneční jas,

³⁸Měsíc, jenž vychází pevně v svém řádu, na nebi svědkem je věrnosti mé.“

³⁹Teď se však zdá, že jsi zanevřel na něj, zavrhl jsi svého pomazaného.

⁴⁰Hněváš se, smlouvu svou s králem jsi zrušil, korunu z hlavy jsi srazil mu na zem.

⁴¹Hradební zdi jeho nechal jsi zbořit, pevnosti jeho jsou rozvaleny.

⁴²Plení ho všichni, kdo jen táhnou kolem, sousedé na něj si dovolují.

⁴³Nepřítel jeho má nad ním teď navrch, dopřál jsi radosti protivníkům.

⁴⁴Králova meče jsi otupil ostří, nedaroval jsi mu vítězství v boji.

⁴⁵Posvátné okrasy z něho jsi strhal, trůn jeho povalen na zemi leží.

⁴⁶Neužil si svého mládí moc dlouho, místo cti hanba mu pokrývá čelo.

⁴⁷To už tak zůstane, Pane můj, Bože? Odvrátil ses od něj natrvalo? Stále tvůj hněv bude sálat jak oheň?

⁴⁸Vzpomeň, jak kratičký je život lidí! To jsi nás stvořil jen k umírání?

⁴⁹Každý z nás dočká se jistě své smrti, Zachránil se někdo z temného hrobu?

⁵⁰Kde jsou tvá dřívější milosrdenství, která jsi sliboval Davidovi?

⁵¹Pane náš, otroci jsme potupení, okolní národy nás zasypaly urážkami svými, nezapomeň!

⁵²Jsou to tví nepřátelé jako naši, co tupí každičkou rozpomínku, na toho, kterého vyvolil jsi.

⁵³Věřím, že vrátí se tvé požehnání na věky, Pane náš. Staň se to, amen!