Read Slovo na cestu 2000 Kazatel 2 Bible Online

Kazatel 2 - Slovo na cestu 2000 bible

Kazatel 2

¹Řekl jsem si tedy: „Začnu se radovat, chci se mít dobře, a tak si budu užívat“, ale i to byla marnost!

²Když jsem se měl smát, říkal jsem si: „Proč? Vždyť je to ztřeštěnost!“ A pro radost jsem také nenašel důvod.

³Rozhodl jsem se proto, že se rozptýlím vínem. Nebylo však snadné hledat odpověď, proč lidé pijí, protože všechno mé poznání a moudrost mi bránily chopit se té pomatenosti.

⁴Usmyslil jsem si, že vykonám velké věci: vystavěl jsem domy a založil vinice,

⁵vysázel jsem sady a zahrady a v nich naštěpoval všechny druhy ovoce.

⁶Vybudoval jsem vodní nádrže a vodou z nich jsem zavlažoval zahrady a lesy.

⁷Získal jsem služky a služebníky, nakoupil i otroky a jejich počet rostl o ty, kteří se u mne narodili. Měl jsem velká stáda dobytka a skotu - mnohem více než všichni, kteří přede mnou vládli v Jeruzalémě.

⁸Nahromadil jsem si zlato a stříbro a v množství pokladů jsem předčil jiné krále. Pořídil jsem si zpěváky a zpěvačky a velký zástup žen mi skýtal rozkoše, po kterých jiní touží.

⁹Stal jsem se větší a věhlasnější, než všichni, kteří přede mnou byli v Jeruzalémě, a navíc jsem byl obdařen moudrostí.

¹⁰Dopřál jsem si vše, co oči viděly a po čem srdce toužilo; to všechno jsem bral jako odměnu za svoji námahu.

¹¹Když jsem se podíval na všechno, co jsem vykonal a na všechnu lopotu, kterou mne to stálo, musel jsem přiznat, že všechno je jen marnost. Marnost, samá marnost, řekl Kazatel, pomíjivost, samá pomíjivost, všechno je marné, pouhá honba za větrem a žádný trvalý užitek z toho není.

¹²Potom jsem přemýšlel o moudrosti, hlouposti a bláznovství a chtěl jsem vědět, jaká je přednost moudrosti. Jaký bude a co bude dělat nový král?

¹³Zjistil jsem, že moudrost má výhodu před bláznovstvím, tak jako má výhodu světlo před tmou.

¹⁴Moudrého vedou jeho oči, zatímco hlupák tápe ve tmách. Ovšem i zde jsem poznal, že oba potká stejný úděl.

¹⁵A tak jsem si řekl: K čemu je mi moudrost, jestliže mne má stihnout stejný úděl jako hlupáka? Všechno je jen marnost!

¹⁶Moudrý zemře stejně jako bláznivý a oba upadnou v zapomenutí.

¹⁷A tak když jsem viděl, že všechno co se děje na světě, je marné a pomíjivé, začal jsem život nenávidět.

¹⁸Zprotivila se mi všechna lopota a pachtění, protože jsem si uvědomil, že to, co jsem nahromadil, spadne do klína někomu druhému.

¹⁹A kdo ví, jaký člověk to bude! Ať bude moudrý nebo potřeštěný, zmocní se všeho, co jsem s prozíravostí a námahou pracně vydobyl. Všechno je jen marnost!

²⁰Zmocnila se mne pochybnost a zoufalství, když jsem myslel na to, že všechno je marnost a planá honba za větrem.

²¹Proč člověk, který si moudře počíná, namáhá se a svědomitě pracuje, musí odevzdat výsledky svého snažení tomu, kdo hledal jen své pohodlí a výhody? To je marnost a velké zlo.

²²Co má tedy člověk ze všeho svého pachtění, co má z toho, že si nedá pokoj a chce vykonat užitečné věci?

²³Vždyť celý jeho život je jedna bolest a zaměstnání mu přináší jen zlost a rozmrzelost; dokonce ani v bezesných nocích nenachází klid. I toto je marnost.

²⁴A tak jsem došel k názoru, jestli není pro člověka nejlepší jíst a pít, a při všem plahočení se alespoň tak mít dobře. Vždyť i tyto dary jsou od Hospodina.

²⁵Kdo může jíst a užívat si bez něho?

²⁶On totiž člověku, který je mu milý, dává moudrost, poznání a skutečnou radost. Hříšníka nechává, aby se lopotil, aby sháněl a shromažďoval, ale nakonec nic neužije, protože dědici všeho budou ti, kteří se líbí Bohu. Také toto je marnost a honba za větrem.