Read Slovo na cestu 2000 Ezechiel 33 Bible Online

Ezechiel 33 - Slovo na cestu 2000 bible

Ezechiel 33

¹Jednou, když mne Hospodin opět oslovil, vybídl mne:

²"Ezechieli, jdi a vyřiď Izraelcům tato slova: Může se stát, že dovolím, aby některou zemi napadli nepřátelé. Obyvatelé té země pak mezi sebou vyberou jednoho z mužů a pověří ho strážní službou.

³Když strážce uvidí, že se do země valí nepřátelé, zatroubí na poplach a upozorní tak každého na hrozící nebezpečí.

⁴Jestliže kdokoliv z lidí zaslechne varovné znamení, ale vezme ho na lehkou váhu a nepřátelé ho připraví o život, potom je svou smrtí vinen jedině on sám.

⁵Neboť kdyby bral varování vážně, mohl uprchnout a zachránit se.

⁶Pokud strážce nepřátelské vojsko sice uvidí, ale nezatroubí, aby lid varoval, protivníci přitáhnou a někteří z lidu zaplatí za svoji chybu životem. Za jejich smrt však tentokrát ponese zodpovědnost strážce."

⁷Vzápětí však Hospodin dodal: "Nyní tě tedy, Ezechieli, ustanovuji strážcem Izraele. Proto dobře naslouchej mým slovům a varuj jimi můj lid.

⁸Když o někom z provinilců prohlásím, že spěje k záhubě, ale ty s ním nepromluvíš, abys ho od jeho špatností odradil, ten člověk sice zahyne kvůli své vlastní nepravosti, ale zodpovědnost za jeho smrt poneseš ty.

⁹Jestliže však takového člověka upozorníš, aby se od zla odvrátil, ale on na tebe nedá, zemře jen za své vlastní nepravosti, ty však budeš bez viny.

¹⁰Nyní jdi, Ezechieli, a vyřiď Izraelcům: Říkáte, že hynete pod tíhou svých vin a nepravostí, a ptáte se, jak byste za těchto okolností mohli zůstat naživu.

¹¹Já vám však jako váš Panovník Hospodin přísahám, že nechci, aby kdokoliv z provinilců zemřel. Naopak, přeji si, aby zanechal svých špatností a zůstal naživu. Proto vás vyzývám, Izraelci, přestaňte páchat zlo! Vždyť proč byste měli zahynout?"

¹²Potom Hospodin pokračoval: "Dále jim, Ezechieli, vyřiď, že všechna minulá spravedlnost je člověku na nic, začne-li se dopouštět nepravostí. Podobně ani dřívější provinění nemusí pro nikoho znamenat jistou smrt, pokud svých špatností zanechá. Bývalá spravedlnost žádnému z provinilců život nezachrání.

¹³Ujistím-li někoho ze spravedlivých, že ho zachovám naživu, ale on se s falešným pocitem bezpečí začne dopouštět nepravostí, zapomenu na to, že dříve jednal spravedlivě, a nechám ho zahynout za provinění, kterých se dopustil.

¹⁴Naopak pohrozím-li některému z provinilců smrtí a on přestane páchat zlo a vydá se cestou spravedlnosti -

¹⁵vrátí, co si vzal do zástavy nebo dokonce ukradl, bude respektovat všechna spravedlivá nařízení a zanechá špatností - zcela jistě nezemře, ale bude žít.

¹⁶Nepoužiji proti němu žádné z jeho minulých provinění, neboť začal konat to, co je správné, a proto zůstane naživu."

¹⁷Po těchto slovech Hospodin dodal: "Přesto však někteří z Izraelců tvrdí, že já, Hospodin, nejsem spravedlivý. Jsou to však oni, komu chybí spravedlnost.

¹⁸Vždyť pokud spravedlivý začne konat zlo, musí zemřít.

¹⁹A naopak svévolník, který se odvrátí od svých vin a bude jednat čestně a spravedlivě, zůstane naživu.

²⁰Vy si však, Izraelci, dál tvrdíte své a obviňujete mne, že nejsem jako váš Hospodin spravedlivý. Já však každého z vás odměním jen a jen podle jeho vlastního jednání."

²¹V dvanáctém roce izraelského zajetí v Babylónii ke mně pátý den v desátém měsíci přišel muž, kterému se podařilo uprchnout z Jeruzaléma, a oznámil mi, že město padlo.

²²Večer předtím, než tento muž dorazil, mi Hospodin vrátil řeč, takže ráno, když mě uprchlík navštívil, jsem již opět mohl mluvit.

²³Ihned nato mne oslovil Hospodin a řekl mi:

²⁴"Ezechieli, lidé, kteří žijí v rozvalinách izraelských měst, vedou tyto řeči: Abraham byl sám a přesto vlastnil zemi. Nás je mnoho, a proto tato země dozajista patří nám.

²⁵Proto jdi a vyřiď jim, jak se na to dívám já, jejich Panovník Hospodin: Zasloužíte si snad tuto zemi za to, že jíte maso i s krví, uctíváte modly a dopouštíte se násilí a bezpráví?

²⁶Spoléháte jen na svou vlastní sílu, pácháte ničemnosti a všichni se bezostyšně dopouštíte nevěry se ženami svých bližních. Cožpak za to vám má tato země patřit?"

²⁷Potom Hospodin pokračoval a řekl mi: "Jsem Panovník Hospodin a přísahám, že všechny, kdo žijí v rozvalinách měst, nechám padnout zbraněmi nepřátel. Další, co zůstali na venkově, dám roztrhat divokou zvěří a ostatní, kteří se ukrývají ve skalách a jeskyních, nechám zahynout morem.

²⁸Udělám z této země liduprázdnou pustinu a skoncuji s její pýchou. Izraelské hory zůstanou natolik bezútěšné, že do nich raději nikdo ani nevkročí.

²⁹Až kvůli ohavnostem, kterých se tito lidé dopouštějí, proměním tuto zemi v liduprázdnou poušť, potom snad pochopí, že jedině já, Hospodin, jsem pravý Bůh."

³⁰Po těchto slovech Hospodin dodal: "Ezechieli, lidé si o tobě povídají venku na ulici i ve svých domovech a jedni druhým říkají: Pojďme a poslechněme si Hospodinovo poselství.

³¹Přicházejí však k tobě jen ze zvyku, aby poseděli a vyslechli si tvá slova. Nikdy však podle nich nejednají. Vedou okázalé řeči o své oddanosti, ale v nitru je zajímá pouze jejich nepoctivý zisk.

³²Ve skutečnosti pro ně nejsi nikdo víc než člověk, jehož horoucí hlas se příjemně poslouchá. Vždy tě jen vyslechnou, ale nikdy tvá poselství neuplatní ve svém životě.

³³Ale až se toto všechno stane - a můžeš si být jist, že se to uskuteční, potom poznají, že k nim hovořil skutečný prorok."