Read Slovo na cestu 2000 4. Mojžíšova 11 Bible Online

4. Mojžíšova 11 - Slovo na cestu 2000 bible

4. Mojžíšova 11

¹Izraelci si za nějaký čas začali otevřeně stěžovat na své těžkosti. Když Hospodin viděl, jak sami nad sebou bezdůvodně naříkají, rozhněval se a začal ničit ohněm některé okrajové části tábora.

²Když Izraelci volali k Mojžíšovi o pomoc, požádal v modlitbě Hospodina o slitování a oheň uhasl.

³Kvůli ohni, který na ně Hospodin seslal, pak Izraelci dali tomu místu jméno Tabéra (což znamená Spáleniště).

⁴Netrvalo však dlouho a chtiví cizinci, kteří se přidali k Izraelcům po odchodu z Egypta, zatoužili po mase a začali s nářkem provokovat: "Kdybychom tak dostali alespoň kousek masa!

⁵V Egyptě jsme mívali zadarmo hojnost ryb a k nim okurky, melouny, pórek, cibuli a česnek.

⁶Ale dnes už ani nevíme jak cokoliv z toho chutná. Vždyť stále musíme jíst jen manu!"

⁷Mana byla drobná jako koriandrové semeno a vzhledem připomínala pryskyřici.

⁸8-9 Snesla se vždy na tábor v noci spolu s rosou a lidé ji pak ráno chodili sbírat. Mleli z ní mouku nebo ji drtili v hmoždíři a jedli ji vařenou nebo v podobě upečených koláčů. Chutnala jako chléb s olivovým olejem.

¹⁰Když Mojžíš slyšel, jak si lidé jeden druhému stěžují a naříkají před svými stany, velmi ho to znepokojilo, protože viděl, že jednání Izraelců vzbudilo Hospodinovo rozhořčení.

¹¹Obrátil se tedy k němu a zvolal: "Proč mne vystavuješ takovému utrpení? Čím jsem tě tolik rozhněval, že musím nést tíhu zodpovědnosti za celý tento národ?

¹²Jsou to snad moje děti? Cožpak jsem je přivedl na svět? Proč mi tedy říkáš, abych je nosil v náručí jako nemluvňata až do země, kterou jsi zaslíbil už jejich předkům?

¹³Kde mám vzít tolik masa, aby bylo dost pro všechny? Vždyť stále jen hořekují a naléhají, abych jim dal najíst masa!

¹⁴Nemohu sám nést celou tíhu tohoto národa. Je toho na mě moc.

¹⁵Mám-li to i nadále takto snášet, potom se nade mnou slituj a raději mě na místě zabij, ať se již více netrápím."

¹⁶Hospodin však Mojžíšovi odvětil: "Přiveď sedmdesát Izraelců, které ostatní respektují jako své vůdce, a postav se s nimi ke vchodu do svatyně.

¹⁷Tam si s tebou promluvím a část Ducha, kterého jsem ti propůjčil, přenesu na ně. Oni ti pak pomohou vést izraelský národ, abys všechnu zodpovědnost nemusel nést sám.

¹⁸Ostatním Izraelcům pak vyřiď: Hospodin slyšel, jak s nářkem vzpomínáte na Egypt a dožadujete se masa. Proto se řádně připravte na zítřejší setkání s Hospodinem, kdy se najíte masa do sytosti.

¹⁹Nebudete ho ale jíst jen jeden nebo dva dny a dokonce ani pět, deset či dvacet dní.

²⁰Budete se krmit masem celý jeden měsíc, až se vám dokonale zprotiví a bude vám z něho zle. To bude vaše odplata za to, že jste znevážili vlastního Boha a litovali jste svého odchodu z Egypta."

²¹Mojžíš ale namítl: "Mám kolem sebe více než šest set tisíc mužů a ty říkáš, že jim dáš maso na celý měsíc!

²²Vždyť by nestačilo, ani kdyby se pro ně porazila všechna izraelská stáda nebo vylovily veškeré ryby z moře."

²³Hospodin však Mojžíše poučil: "Myslíš si snad, že pro mě je něco takového nemožné? Zanedlouho uvidíš, jestli ti říkám pravdu nebo ne."

²⁴Mojžíš tedy předstoupil před Izraelce a oznámil jim, co mu řekl Hospodin. Potom shromáždil sedmdesát mužů, které ostatní respektovali jako své vůdce, a postavil se s nimi ke vchodu do svatyně.

²⁵Vzápětí k Mojžíšovi sestoupil Hospodin v podobě oblaku a promluvil s ním. Předal část Mojžíšova Ducha shromážděným vůdcům, kteří ihned začali hovořit jako proroci. Později však již nikdy neprorokovali.

²⁶Dva ze sedmdesáti pozvaných vůdců jménem Eldad a Médad ale zůstali v táboře a nedostavili se ke svatyni. Přesto také jim Hospodin propůjčil svého Ducha a oni začali přímo v táboře hovořit jako proroci.

²⁷Vzápětí přiběhl za Mojžíšem nějaký mladík a oznámil mu, že Eldad a Médad prorokují.

²⁸Když to zaslechl Núnův syn Jozue, který už od svého mládí sloužil jako Mojžíšův pomocník, zvolal: "Musíme jim v tom zabránit, pane!"

²⁹Mojžíš ale odvětil: "Bojíš se snad, že by mi to mohlo uškodit? Já bych si naopak přál, aby Hospodin dal svého Ducha všem a všichni byli jako proroci."

³⁰Po těchto slovech se Mojžíš a sedmdesát izraelských vůdců vrátili do tábora.

³¹Náhle Hospodin zvedl vítr a přivál od moře veliká hejna křepelek a nechal je padnout na zem. Bylo jich tolik, že v okolí celého tábora vytvořily metr vysokou vrstvu až do vzdálenosti jednoho dne chůze kterýmkoliv směrem.

³²Lidé se ihned dali do sbírání a sbírali celý den i noc a ještě i celý příští den. Nikdo nenasbíral méně než deset vrchovatých košů. Nasbírané křepelky si pak Izraelci rozložili okolo tábora.

³³Avšak dříve než by lidé vůbec mohli všechno maso sníst, rozhořčený Hospodin postihl celý tábor smrtelnou epidemií, která připravila mnoho Izraelců o život.

³⁴Toto místo dostalo název Kibrót-taava (v překladu Hroby nenasytnosti), neboť zde zahynuli všichni, kdo se nechali ovládnout žádostí po jiném jídle.

³⁵Z Kibrót-taavy se Izraelci vydali do Chaserótu, kde se utábořili.