Read Slovo na cestu 2000 Matouš 9 Bible Online

Matouš 9 - Slovo na cestu 2000 bible

Matouš 9

¹Ježíš tedy vstoupil opět do člunu, vrátil se na druhý břeh a přišel do Kafarnaum.

²Na nosítkách k němu přinesli ochrnutého člověka. Ježíš viděl jejich víru, a tak řekl nemocnému: "Už se netrap, chlapče! Tvé hříchy jsou ti odpuštěny!"

³Ale někteří z učitelů zákona se nad tím pozastavovali: "To jsou prázdná slova. Na to má právo jen Bůh."

⁴4-7 Ježíš však prohlédl jejich myšlenky a obrátil se k nim: "Myslíte si, že zůstalo jen při slovech, když jsem mu odpustil hříchy? Dokážu vám, že moje slovo má moc." Nato se obrátil k ochrnutému: "Vstaň a odnes svá nosítka domů!"

⁸Lidé nad tím žasli a děkovali Bohu, že dal člověku takovou moc.

⁹Cestou odtud uviděl Ježíš muže jménem Matouš, jak vybírá poplatky."Pojď se mnou a staň se mým učedníkem!" vyzval ho. Matouš hned vstal a následoval ho.

¹⁰Později při hostině v Matoušově domě přišlo také mnoho celníků a lidí pochybné pověsti, aby poznali Ježíše a jeho učedníky.

¹¹Zbožné farizeje to popudilo: "Jak si váš mistr může sednout k jednomu stolu s takovými lidmi?"

¹²Když to Ježíš uslyšel, řekl jim: "Lékaře potřebují nemocní a ne zdraví.

¹³Zamyslete se nad tím, co znamená to staré slovo Písma: Nechci vaše oběti a dary, ale chci, abyste byli milosrdní. Nepřišel jsem schvalovat vaši bezúhonnost, ale zvát hříšníky k pokání."

¹⁴Potom přišli za Ježíšem žáci Jana Křtitele s otázkou: "My a farizejové často držíme půst. Proč se tvoji učedníci také nepostí, jak je zvykem zbožných lidí?"

¹⁵Ježíš jim odpověděl: "Žádá někdo po svatebčanech, aby byli smutní a odmítali jídlo, dokud je ženich mezi nimi? Kdyby někdo ženicha odvlekl, bude po svatebním veselí. I moji učedníci se jednou postí, až přijde pravý čas. Nový život z Boha se nedá vtěsnat do starých zvyků a forem.

¹⁶To je podobné, jako kdyby někdo přišil na staré šaty záplatu z neseprané látky. Co se stane? Záplata vytrhne chatrné tkanivo a díra se ještě zvětší.

¹⁷Mladé víno přece také nedáváte do měchů ze staré kůže, jinak by popraskaly a obojí by přišlo nazmar. Nové víno potřebuje nové měchy!"

¹⁸Zatímco Ježíš mluvil, přišel jeden z představených místní synagogy a poklonil se mu."Moje dcera právě zemřela," řekl,"ale ty jí můžeš zase vrátit život. Pojď, polož na ni ruku a vrátíš jí život."

¹⁹Ježíš i jeho učedníci šli s ním.

²⁰Vtom však jedna žena, již dvanáct let postižená krvácením, se k Ježíšovi zezadu přiblížila a dotkla se okraje jeho roucha.

²¹Myslela si: Když se alespoň dotknu jeho šatu, určitě se uzdravím.

²²Ježíš se však otočil, podíval se na ni a řekl: "Raduj se, tvá víra tě zachránila." A opravdu, v tu chvíli byla žena zbavena svého trápení.

²³Pak Ježíš došel k domu onoho představeného synagogy, kde hrála pohřební hudba a naříkal shromážděný dav.

²⁴Řekl jim: "Jděte všichni pryč! Smrt té dívky pomine jako spánek." Ale nikdo ho nebral vážně a vysmívali se mu.

²⁵Když byl dům konečně vyklizen, Ježíš vešel, vzal děvčátko za ruku a ono vstalo.

²⁶Zpráva o tom se rychle roznesla po celém kraji.

²⁷Na cestě odtud se k Ježíšovi přidali dva slepci a volali: "Kriste, králi, slituj se nad námi!"

²⁸Šli za ním až do domu. Ježíš se jich zeptal: "Opravdu věříte, že vám mohu vrátit zrak?"

²⁹"Určitě, Pane," ujišťovali ho slepci. Dotkl se jejich očí a řekl: "Staň se vám, jak věříte."

³⁰V tu chvíli prohlédli. Pak jim důrazně přikázal: "Nechte si to pro sebe, ať se nikdo o tom nedoví!"

³¹Ale oni chodili po celém kraji a všude o něm mluvili.

³²Sotva odešli, přivedli k Ježíšovi němého člověka, posedlého zlým duchem.

³³Ježíš démona vyhnal a němý začal mluvit. Zástupem proběhla vlna údivu: "Nikdy se v Izraeli nic podobného nedělo!"

³⁴Farizejové to však vysvětlovali: "Vyhání ďábly, protože je ve spojení s jejich vládcem."

³⁵Potom Ježíš procházel všemi městy i vesnicemi, učil v tamních synagogách a kázal radostnou zvěst o Božím království. A kamkoliv přišel, všude uzdravoval nemoci všeho druhu.

³⁶Když se tak díval na zástupy lidí stojící před ním, bylo mu jich líto, protože nevěděli, na koho se obrátit a kde hledat pomoc. Byli jako ovce bez pastýře.

³⁷Svým učedníkům řekl: "Ti všichni patří Bohu jako úroda svému hospodáři. Je však málo ženců.

³⁸Proto proste Pána, ať pošle pracovníky na své žně."