Read Slovo na cestu 2000 Marek 12 Bible Online

Marek 12 - Slovo na cestu 2000 bible

Marek 12

¹Začal pak vyprávět následující příběh: "Jeden člověk založil vinici. Obehnal ji plotem, postavil lis na víno a vystavěl hlídkovou věž. Potom vinici pronajal pachtýřům a sám odcestoval.

²Když přišla doba vinobraní, pověřil jednoho ze svých sluhů, aby od pachtýřů vybral podíl z úrody, který mu náležel.

³Ale pachtýři sluhu ztloukli a vyhodili s prázdnou.

⁴Majitel tam poslal jiného. Po něm začali házet kamení, těžce ho zranili na hlavě a vyhnali.

⁵Poslal tam tedy dalšího a toho zabili. Tak majitel vinice postupně vyslal ještě několik svých lidí. Ke všem se chovali surově, některé ztloukli, jiné ubili.

⁶Nakonec tam vypravil svého jediného milovaného syna. Domníval se, že před ním přece jen budou mít respekt.

⁷Ale nájemci si řekli: ‚To je jediný dědic. Zabijme ho a vinice bude naše.'

⁸A tak se stalo. Syna zavraždili a tělo vyhodili z vinice ven.

⁹Co si myslíte, že udělá ten majitel, až přijde? Spravedlivě je odsoudí k smrti a vinici pronajme jiným.

¹⁰Vzpomeňte si, že v Bibli je psáno:‚Kámen, kterým stavitelé opovrhli, se nakonec stal kamenem nejdůležitějším - svorníkem klenby.

¹¹Pán Bůh to tak učinila my stojíme v údivu.'"

¹²Židovští vůdci pochopili, že ten příběh platil jim, že oni jsou těmi proradnými pachtýři. Rádi by byli Ježíše zatkli, ale báli se davu. Prozatím od toho museli upustit.

¹³Poslali však za ním několik farizejů a členů Herodovy strany, aby ho vyprovokovali k nějakému žalovatelnému výroku.

¹⁴"Mistře," oslovili ho úlisně,"víme, že pravda je ti nade všechno; ať se to komu líbí či nelíbí, učíš pravdě tak, jak ji znáš od Boha. Řekni nám: máme platit Římu daně, nebo nemáme?"

¹⁵Ježíš však nastraženou past prohlédl."Co to na mě zkoušíte, podejte mi peníz!"

¹⁶Když mu ho podali, zeptal se: "Čí obraz a jméno je na té minci?""Římského císaře," řekli.

¹⁷"Dávejte tedy císaři, co je císařovo, a co je Boží, dávejte Bohu." Tak jim to zase nevyšlo.

¹⁸Potom přišli se záludnou otázkou příslušníci skupiny saducejů, kteří nevěřili ve vzkříšení z mrtvých.

¹⁹Řekli: "Mistře, v Mojžíšově zákoně je psáno: Zemře-li ženatý muž a nezanechá po sobě žádného dědice, jeho svobodný bratr je povinen oženit se s vdovou a zplodit bratrovi potomka.

²⁰Povíme ti příběh: Bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil, brzo však zemřel a nenechal po sobě žádných dětí.

²¹Druhý se oženil s vdovou, ale brzy zemřel bezdětný. Tak to stále pokračovalo, až zemřel i poslední. Nikdo z nich nezanechal dědice.

²²Nakonec zemřela i ta žena.

²³Naše otázka zní: Čí bude ta žena po vzkříšení? Vždyť ji mělo za manželku všech sedm."

²⁴Ježíš odpověděl: "Vaše chyba je v tom, že neznáte Bibli a nevěříte v Boží moc. Manželství je záležitostí pozemského života.

²⁵Až lidé vstanou z mrtvých, nebudou už mezi nimi tělesné svazky. Přetrvají jen svazky ducha.

²⁶26-27 A o vzkříšení samotném vůbec nepochybujte. Cožpak jste nečetli o Mojžíšovi a hořícím keři? Jak se tam Bůh tehdy představil? ‚Já jsem Bůh Abrahámův, Bůh Izákův, Bůh Jákobův.' Když o lidech zesnulých před mnoha staletími říká: ‚já JSEM jejich Bůh,' pak je jasné, že pro něj nikdy nepřestali existovat. Vidíte, jak jste vedle."

²⁸Tyto rozhovory sledoval jeden z učitelů zákona. Zdálo se mu, že Ježíš odpovídá znamenitě. A tak mu předložil svůj problém: "Které přikázání je nejdůležitější?"

²⁹Ježíš nezaváhal: "První přikázání zní takto: Slyš Izraeli, Pak Bůh je jediný Pán.

³⁰Miluj ho z celého srdce, celou bytostí a ze všech sil.

³¹A to druhé: Miluj druhého člověka tak, jako miluješ sebe. Nejsou důležitější přikázání než tato."

³²"Mistře, tys dobře vystihl to podstatné," musel uznat tazatel."Bůh je jen jeden a kromě něho není jiného.

³³Milovat ho z celého srdce, celým rozumem a vší silou své vůle a druhé lidi milovat jako sebe - to je víc než všechny oběti zvířat na oltáři."

³⁴"Ty nejsi daleko od Božího království," ocenil jeho postoj Ježíš. Pak už se ho nikdo neodvážil na nic zeptat.

³⁵Později, když Ježíš učil v chrámu, položil otázku: "Z čeho náboženští učitelé usuzují, že Kristus musí být potomkem krále Davida?

³⁶Vždyť sám David napsal, inspirován Duchem svatým:‚Bůh řekl mému Pánu:Seď po mé pravici,dokud ti tvé nepřátele nepoložím k nohám.'

³⁷Když ho David nazývá svým Pánem, jak by tedy mohl být Davidovým synem?"Ježíš měl vždycky mnoho pozorných posluchačů.

³⁸Jednou je varoval: "Dejte si pozor na učitele, kteří se na veřejnosti procházejí v krásných šatech a čekají, že je lidé budou uctivě zdravit a klanět se jim.

³⁹Rádi si zajišťují přední sedadla v modlitebnách a čestná místa na hostinách.

⁴⁰Vyjídají vdovské domy tím, že si dávají platit za modlitby, které úmyslně protahují. Protože učí jiné a takhle se chovají, Bůh je potrestá tím přísněji."

⁴¹Jednou si Ježíš sedl proti chrámové pokladně a pozoroval lidi. Mnozí bohatí tam vkládali značné částky peněz.

⁴²Přišla také jedna chudá vdova a do pokladny vhodila dvě drobné mince.

⁴³Ježíš si zavolal své učedníky a řekl jim: "Poslyšte, ta chudá vdova vlastně dala víc než boháči.

⁴⁴Ti dávali jen přebytky, bez kterých se snadno obejdou, ale ta žena dala všechno, co měla na živobytí."