Read Slovo na cestu 2000 Marek 14 Bible Online

Marek 14 - Slovo na cestu 2000 bible

Marek 14

¹1-9 Dva dny před židovskými Velikonocemi byl Ježíš v Betanii hostem u Šimona, zvaného Malomocný. Právě byli u stolu, když do domu přišla žena s alabastrovou nádobkou drahocenného vonného oleje z pravého nardu. Otevřela ji a olej vylila na Ježíšovu hlavu.Některým se to zdálo přehnané a říkali si mezi sebou: "K čemu takové plýtvání? Vždyť ten olej měl cenu přes tři sta denárů. Mohli jsme ho prodat a výtěžek rozdat chudým." Vyčetli to i té ženě.Ale Ježíš se jí ujal: "Nechte ji. Proč jí kazíte radost? Vždyť ona to myslí dobře. Chudých bude vždycky dost a budete mít příležitost jim pomáhat, ale já od vás odejdu. Udělala, co mohla. Vlastně předem ošetřila moje tělo, jako se to dělá před pohřbem. Poslyšte, co vám teď řeknu: Kdekoliv po světě se bude mluvit o mně, tam se také bude připomínat tento její čin."Mezitím se radili velekněží a učitelé zákona, jak by Ježíše nenápadně zatkli a odstranili. Usnesli se: "Nesmíme to udělat o svátcích, aby nevznikly nepokoje, když je v Jeruzalémě mnoho poutníků."

⁴

¹⁰Jidáš Iškariotský, jeden z dvanácti Ježíšových učedníků, nabídl vedoucím židovským kněžím, že jim Ježíše vydá, až bude na nějakém opuštěném místě.

¹¹To právě potřebovali, a tak mu za to slíbili peněžitou odměnu. Od té chvíle čekal Jidáš na svou příležitost.

¹²První den svátků, kdy se zabíjel a jedl velikonoční beránek, zeptali se učedníci Ježíše: "Kde máme připravit velikonoční večeři?"

¹³Ježíš poslal dva z nich do města; měli potkat člověka se džbánem vody

¹⁴a sledovat ho až do domu. Majiteli toho domu měli říci: "Mistr prosí, abys nám ukázal místnost, kde máme jíst velikonoční večeři."

¹⁵A on jim měl ukázat velikou jídelnu v patře, zařízenou a připravenou. Tam měli prostřít k jídlu.

¹⁶Dva z učedníků šli tedy do města, podle Ježíšova návodu našli dům a připravili velikonočního beránka.

¹⁷Večer tam přišel Ježíš s ostatními.

¹⁸Při večeři se na ně obrátil: "Poslyšte, co vám řeknu: Jeden z vás, kteří jste se mnou u stolu, mě zradí."

¹⁹Zaraženě na sebe pohlédli: "Koho tím míní? Snad ne mne?"

²⁰Opakoval jim: "Je to jeden z vás dvanácti, který si nabírá ze stejné mísy se mnou.

²¹Jdu cestou, která je mi určena, ale běda tomu člověku, který se propůjčil ke zradě. Bylo by pro něho lépe, kdyby se byl nenarodil."

²²Na závěr večeře vzdal Ježíš díky Bohu za chléb, lámal ho a podával kousky stolovníkům se slovy: "Jezte, to je moje tělo!"

²³Pak se pomodlil nad kalichem vína a podával jim ho všem se slovy:

²⁴"To je moje krev, prolitá za mnohé jako pečeť nové smlouvy mezi Bohem a člověkem.

²⁵A já vám říkám, že už neokusím jiného vína až do té doby, než s vámi zasednu k hostině v Božím království."

²⁶Nakonec zazpívali píseň a vyšli ven na Olivovou horu.

²⁷Cestou jim Ježíš řekl: "Tuto noc mě všichni opustíte. Prorok o tom napsal: ‚Zabijí pastýře a ovce se rozprchnou.'

²⁸Ale vstanu z mrtvých a půjdu napřed do Galileje, kde se setkáme."

²⁹"I kdyby tě všichni zradili, já tě neopustím," prohlásil Petr.

³⁰"Poslyš, co ti řeknu," odvětil Ježíš."Dřív než kohout ráno podruhé zakokrhá, třikrát mne zapřeš."

³¹"Kdybych měl i zemřít, nezapřu tě," zapřísahal se Petr. Ostatní slibovali podobně.

³²Přišli do olivového sadu, zvaného Getsemane."Počkejte tady na mne, než se pomodlím," požádal Ježíš učedníky.

³³Vzal s sebou jenom Petra, Jakuba a Jana. Ti viděli, že Ježíše se zmocňuje strach a tíseň.

³⁴Netajil se tím: "Je mi těžko až k smrti. Zůstaňte tady a bděte se mnou."

³⁵Odešel kousek dál, padl na zem a modlil se, aby byl ušetřen nastávajících hodin, kdyby to bylo možné.

³⁶"Otče, Otče," volal,"ty máš všechny možnosti. Ušetři mne toho kalicha utrpení. Nehleď však na to, co chci já, podrobím se poslušně tvé vůli."

³⁷Vrátil se k těm, které vzal s sebou, a viděl, že spí. Probudil Petra: "Šimone, jak můžeš spát? To nedokážeš se mnou bdít ani tu chvíli?

³⁸Probuďte se a modlete se, abyste obstáli v přicházející zkoušce. Odhodlání nestačí, když člověk nemá dost sil."

³⁹A opět odešel a modlil se jako předtím.

⁴⁰Když se k nim vrátil podruhé, spali zase, protože byli velmi unaveni. Nevěděli, co říci na svou omluvu.

⁴¹Když přišel potřetí, řekl jim: "Ještě spíte? Ještě odpočíváte? Už dost! Přichází chvíle, kdy Syn člověka bude vydán do rukou zlých lidí.

⁴²Vstaňte a pojďte, můj zrádce už je zde."

⁴³Jen to dořekl, přicházel Jidáš - jeden z dvanácti nejbližších, a s ním velký zástup mužů, ozbrojených meči a obušky. Byla to chrámová stráž, poslaná velekněžími.

⁴⁴Aby se ve tmě nezmýlili, zrádce si s nimi smluvil toto znamení: "Kterého z nich políbím na pozdrav, to je on. Chyťte ho a dobře držte."

⁴⁵Přistoupil tedy k Ježíši a se slovem"Mistře" ho políbil.

⁴⁶Ozbrojenci Ježíše popadli a zajali ho.

⁴⁷Jeden z jeho učedníků vytasil meč a sekl po jednom z útočníků tak, že mu uťal ucho.

⁴⁸Ježíš se hájil pouze slovy: "Cožpak jsem zločinec, že jste na mne přitáhli jako do boje?

⁴⁹Každý den jsem přece učíval v chrámu, ale tam jste se na mne neodvážili. Ani nevíte, jak přesně plníte proroctví řečená o mně."

⁵⁰Ježíšovi učedníci se rozprchli.

⁵¹Pouze jeden chlapec narychlo oblečený sledoval Ježíše z povzdálí. Strážci ho chytili za plášť,

⁵²ale on se z něj vyvlékl a utekl nahý.

⁵³Ježíše odvedli k veleknězi, který ihned svolal nejvyšší židovskou radu.

⁵⁴Petr se opatrně vydal za nimi, a tak se dostal až na nádvoří veleknězova paláce. Posadil se k ohni strážců a hřál se s nimi.

⁵⁵Mezitím velekněz a jeho poradní sbor marně hledali člověka, který by dosvědčil, že Ježíš spáchal nějaký hrdelní zločin.

⁵⁶Měli dost falešných svědků, ale jejich výpovědi si příliš odporovaly.

⁵⁷57-58 Několik se jich shodlo na Ježíšově výroku: "Zbořím tento chrám, postavený rukama. Za tři dny pak postavím jiný a nebude k tomu třeba lidských rukou."

⁵⁸

⁵⁹Ale ani tato svědectví nebyla jednotná.

⁶⁰Velekněz se ujal slova a zeptal se Ježíše: "Jak vyvrátíš tato obvinění?"

⁶¹Ježíš však mlčel a nijak se nehájil."Jsi Kristus, Boží Syn?" dotíral velekněz.

⁶²"Ano, jsem," potvrdil Ježíš."Uvidíte mne, jak sedím po Boží pravici a jak se vracím na zem z nebeských oblaků."

⁶³Teď velekněz roztrhl svoje vnější roucho na znamení pobouření a vykřikl: "Nač ještě svědky?

⁶⁴Sami jste slyšeli, jak se rouhá. Co si zaslouží?"Jednohlasně ho odsoudili k smrti. Někteří se vrhli dopředu,

⁶⁵plivali na Ježíše, pak mu zavázali oči, políčkovali ho a křičeli: "Hádej, kdo to byl, ty proroku?" A také strážci ho začali bít obušky.

⁶⁶66-67 Mezitím jedna z veleknězových služek uviděla Petra u ohně, prohlédla si ho a řekla: "Ty jsi také jeden z těch, co chodili s tím Nazaretským Ježíšem!"

⁶⁷

⁶⁸"Nechápu, o čem mluvíš," zapíral. Vykradl se z nádvoří a tehdy poprvé zakokrhal kohout.

⁶⁹Služka ho za chvíli opět zahlédla a začala vykládat okolostojícím: "Je to jeden z jeho přívrženců!"

⁷⁰Petr to však znovu popřel.Kdosi se na něj osopil: "Určitě k nim patříš, máš taky galilejský přízvuk."

⁷¹Tu se Petr začal dušovat a přísahal: "Neznám vůbec toho člověka, o kterém mluvíte."

⁷²A právě tehdy zakokrhal kohout podruhé. To připomnělo Petrovi Ježíšova slova, že ho třikrát zapře, než kohout dvakrát zakokrhá. Vyběhl ven a propukl v pláč.