Read Slovo na cestu 2000 Marek 5 Bible Online

Marek 5 - Slovo na cestu 2000 bible

Marek 5

¹Na protějším břehu jezera přistáli v gerasenském kraji.

²Jakmile Ježíš vystoupil ze člunu, přiběhl k němu nějaký člověk. Byl to muž posedlý démony,

³který žil ve starých hrobech vytesaných do skály

⁴a měl takovou sílu, že když ho spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, pouta vždycky rozlámal a řetězy roztrhal. Nenašel se nikdo tak silný, aby ho mohl zkrotit.

⁵Ve dne i v noci se skrýval v hrobech a toulal se po okolních pahorcích, skučel a tloukl se kamením.

⁶6-8 Když teď uviděl Ježíše, přiběhl a vrhl se před ním na zem. Ve chvíli, kdy Ježíš přikazoval démonovi, aby posedlého muže opustil, začal onen ubožák křičet: "Co si mne všímáš, Ježíši, Synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, nech mne na pokoji!"

⁹"Jak se jmenuješ?" zeptal se Ježíš."Zástup, protože je nás v tomto těle mnoho," zněla odpověď.

¹⁰A potom démoni žadonili, aby je neposílal nikam daleko.

¹¹Na stráni nad pobřežím se právě páslo stádo vepřů.

¹²"Pošli nás do těch prasat," volali démoni.

¹³Ježíš svolil a nečistí duchové vjeli do zvířat. Vzápětí se to velké, asi dvoutisícové stádo splašilo a hnalo se po stráni dolů k jezeru, vběhlo do vody a utopilo se.

¹⁴Pasáci těch vepřů utekli do města a cestou všude rozhlašovali, co se stalo. Každý, kdo je uslyšel, spěchal se o tom přesvědčit na vlastní oči.

¹⁵A tak se kolem Ježíše shromáždilo mnoho lidí. Když viděli uzdraveného muže, jak sedí oblečený a chová se rozumně, polekali se.

¹⁶Ti, kteří byli svědky celé události, jim totiž vyprávěli, co se událo s mužem a kam se poděli vepři.

¹⁷A tak začali všichni Ježíše prosit, aby z jejich kraje raději odešel.

¹⁸Nastoupil tedy zase do člunu. Uzdravený muž ho prosil, aby mohl jít s ním.

¹⁹Ježíš však odmítl: "Jdi domů ke své rodině a řekni všem známým, jaké dobrodiní ti Bůh prokázal a jak se nad tebou slitoval."

²⁰Ten člověk tedy v celém tom kraji zvaném Desítiměstí vyprávěl, jak velké dobrodiní mu prokázal Ježíš. A každý nad tím žasl.

²¹Když se Ježíš znovu vrátil na galilejský břeh, sešel se kolem něho zase obrovský zástup lidí.

²²Přišel i představený místní synagogy Jairos, klekl před ním

²³a úpěnlivě ho prosil: "Moje dceruška umírá. Pojď a zachraň ji, aby žila."

²⁴Ježíš tedy šel s ním. Také zástup se vydal s nimi a tlačil se na Ježíše ze všech stran.

²⁵V davu byla jedna žena, která už dvanáct let trpěla krvácením.

²⁶Mnoho lékařů na ní zkoušelo své umění. Stálo ji to celé jmění, ale nebylo to nic platné, nemoc se stále zhoršovala.

²⁷27-28 Až jednou se doslechla o Ježíšovi a jeho zázračné moci, a tak ho hledala s myšlenkou: "Když si jen sáhnu na jeho plášť, určitě se uzdravím."

²⁹A opravdu! Jakmile se ho dotkla, krvácení přestalo a žena cítila, že je nadobro zdravá.

³⁰Ježíš ovšem ihned poznal, že z něho vyšla uzdravující síla, otočil se a otázal se: "Kdo se to dotkl mého pláště?"

³¹Jeho učedníci se divili: "Všichni se na tebe tlačí a ty se ptáš, kdo se tě dotkl?"

³²Ale Ježíš se rozhlížel, aby zjistil, kdo to byl.

³³Žena, celá rozechvělá tím, co se s ní událo, padla mu k nohám a všechno mu pravdivě pověděla.

³⁴On ji ujistil: "Dcero, tvá víra tě uzdravila. Můžeš klidně jít, protože nemoc tě už nebude trápit."

³⁵Když s ní ještě mluvil, dorazili poslové z Jairova domu se zprávou, že již je pozdě shánět pomoc."Tvá dcera právě umřela, už Mistra neobtěžuj," oznamovali Jairovi.

³⁶36-37 Jako by nic neslyšel, obrátil se Ježíš k Jairovi a řekl mu: "Jen se neboj a důvěřuj mi!" Do Jairova domu s sebou vzal pouze Petra, Jakuba a jeho bratra Jana. Ostatní požádal, aby zůstali venku.

³⁸38-39 Dům byl plný hlasitého pláče a nářku."K čemu ten pláč a rozruch? Vždyť to děvče není mrtvé, jenom spí!"

⁴⁰Vysmáli se mu. Vykázal všechny kromě rodičů a svých tří učedníků. Vešli do místnosti, kde dívka ležela.

⁴¹Vzal ji za ruku a řekl: "Děvčátko, přikazuji ti, vstaň!"

⁴²Dvanáctiletá dívka vstala a chodila.Přítomní oněměli úžasem.

⁴³Ježíš jim důrazně nařídil, aby nikomu nevypravovali, co se stalo."Dejte jí najíst," připomněl rodičům.