Read Slovo na cestu 2000 Lukáš 13 Bible Online

Lukáš 13 - Slovo na cestu 2000 bible

Lukáš 13

¹V té době lidé přinesli Ježíšovi zprávu, že Pilát dal pobít galilejské poutníky, zrovna když obětovali.

²Ježíš na to řekl: "Myslíte si, že ti, které zavraždili, byli horšími hříšníky než ostatní obyvatelé Galileje?

³Ne, nebyli. Ať je vám to výstrahou: Smrt čeká na každého z vás a potom bude pozdě litovat svých hříchů.

⁴Anebo těch osmnáct, na které se zřítila věž v Siloe; ti také nebyli horší než druzí lidé v Jeruzalémě.

⁵Když však nebudete litovat svých zlých činů, i vás čeká Boží soud."

⁶Ježíš pak vyprávěl toto podobenství."Jeden muž si vypěstoval na své vinici fíkovník. Když přišel čas sklizně, hledal na něm ovoce, avšak marně.

⁷Řekl vinaři: ‚Podívej, už třetí rok čekám na ovoce z tohoto fíkovníku, ale nic nerodí. Poraž ho, jenom tu překáží.'

⁸Vinař se přimlouval: ‚Pane ponech ho ještě jeden rok. Zkypřím mu a pohnojím půdu, snad přece bude rodit.

⁹Když na něm ani příští rok nic nebude, dáš ho porazit.'"

¹⁰Jednou v sobotu kázal Ježíš v synagoze.

¹¹Mezi posluchači byla také žena postižená již osmnáct let nemocí, která ji tak pokřivila, že se nemohla napřímit.

¹²Když ji Ježíš uviděl, zavolal ji k sobě a řekl: "Ženo, tvé trápení končí." Dotkl se jí

¹³a v tom okamžiku se žena narovnala a srdečně děkovala Bohu.

¹⁴Představený synagogy však byl pobouřen, že Ježíš uzdravoval v sobotu a napomínal zástup: "Šest dní se má pracovat! Nechte se uzdravit jindy a ne v sobotu, kdy dodržujeme klid."

¹⁵Ježíš na to řekl: "Pokrytci! Kdo z vás neodvazuje dobytek, aby ho zavedl k napajedlu?

¹⁶A tato žena, která je potomkem Abrahamovým, neměla být v sobotu zbavena toho, co ji osmnáct let svazovalo?"

¹⁷Jeho odpůrci se zastyděli, ale ostatní lidé se upřímně radovali z podivuhodných činů, které konal.

¹⁸Ježíš řekl: "K čemu mám přirovnat Boží království?

¹⁹Je jako nepatrné hořčičné semeno, které si člověk zaseje do zahrady. Ono vyklíčí a vyroste z něho tak mohutná bylina, že na ní mohou hnízdit ptáci.

²⁰20-21 Boží království se dá také přirovnat ke kvasu, který žena zadělá do těsta. I když mouky bude hodně, postačí jen trochu kvasu, aby celé těsto nakynulo."

²²Ježíš pokračoval na své cestě do Jeruzaléma. Chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a všude kázal.

²³Kdosi se ho zeptal: "Pane, je asi málo těch, kteří budou zachráněni, že?"

²⁴Ježíš odpověděl: "Do Božího království vedou úzké dveře a těmi se snažte za každou cenu vejít.

²⁵Jakmile totiž jednou Pán domu přijde, zamkne a pak už bude pozdě. Mnozí by potom ještě rádi vešli, ale už to nepůjde. Marně byste tloukli na dveře a volali: ‚Pane, Pane, otevři nám!' Zůstanete venku a Pán vám odpoví: ‚Nevím, kdo jste a odkud jste.'

²⁶A i kdybyste říkali: ‚Sedávali jsme s tebou u stolu a učil jsi v našich ulicích,' ani to vám nepomůže.

²⁷Jen byste znovu slyšeli: ‚Neznám vás a nevím, odkud jste. Promarnili jste svůj život v hříchu, pryč s vámi.'

²⁸Bude pozdě na nářek, až uvidíte Abrahama, Izáka, Jákoba a všechny proroky v Božím království a vy budete odmítnuti.

²⁹Ze všech světových stran budou proudit lidé, aby v něm zaujali svá místa.

³⁰Mnozí, kteří dnes platí mezi lidmi za poslední, budou první a mnozí, kteří jsou dnes vysoce ceněni, se octnou mezi posledními."

³¹Za Ježíšem přišlo několik farizejů a varovali ho: "Měl bys utéci z Galileje, Herodes tě chce zabít."

³²On jim řekl: "Jděte a řekněte tomu lišákovi: Ještě po nějaký čas budu uzdravovat, zbavovat lidi trápení na těle i na duchu.

³³Ale přijde chvíle, kdy odtud odejdu do Jeruzaléma a tam všechno dokonám. Vždyť je nesmyslné, aby prorok zemřel jinde než tam.

³⁴Jeruzaléme, Jeruzaléme, zabíjíš proroky a kamenuješ ty, které ti Bůh posílá. Jak často jsem toužil shromáždit svoje děti jako kvočna kuřátka pod ochranná křídla, ale nechtěli jste.

³⁵I váš slavný chrám bude Bohem opuštěn. Říkám vám, že mne neuvidíte do chvíle, kdy budete volat: ‚Sláva tobě, který přicházíš ve jménu Božím.'"