Read Slovo na cestu 2000 Lukáš 15 Bible Online

Lukáš 15 - Slovo na cestu 2000 bible

Lukáš 15

¹Za Ježíšem přicházeli výběrčí daní a jiní lidé se stejně špatnou pověstí, aby si ho poslechli.

²Farizejové a učitelé zákona se nad tím pohoršovali a říkali: "S takovou sebrankou se přátelí a sedá s nimi za jedním stolem!"

³Ježíš na to odpověděl podobenstvím:

⁴"Kdyby někdo z vás měl sto ovcí a jedna z nich by se mu zaběhla, nepokusil by se ji nalézt? Těch devadesát devět ponechá na pastvě a půjde za tou ztracenou tak dlouho, dokud ji nenalezne.

⁵Když ji najde, vezme ji na ramena

⁶a s radostí ji ponese domů. Svolá své přátele a sousedy a vybídne je: ‚Radujte se se mnou, našel jsem svou ztracenou ovečku.'

⁷Říkám vám, že v nebi je daleko větší radost nad jedním ztraceným člověkem, který lituje svých hříchů, než nad devadesáti devíti takovými, kteří si myslí, že pokání nepotřebují.

⁸Nebo si představte ženu, která má deset stříbrných mincí a jedna se jí doma někam zakutálí. Nerozsvítí světlo, nevymete kouty a nebude hledat tak dlouho, až peníz najde?

⁹Určitě pak svolá přítelkyně a sousedky a řekne jim: ‚Radujte se se mnou, našla jsem svůj ztracený peníz.'

¹⁰Říkám vám: Zrovna takovou radost mají v nebi andělé nad jedním ztraceným člověkem, který lituje svých hříchů."

¹¹Ježíš dále vyprávěl: "Jeden muž měl dva syny.

¹²Mladší přišel za otcem a řekl: ‚Otče, dej mi už teď podíl z dědictví, které nám chceš jednou odkázat.' A tak otec rozdělil svůj majetek mezi oba syny.

¹³Po několika dnech zpeněžil ten mladší svůj podíl a odešel daleko od domova. Tam prohýřil všechno, co měl.

¹⁴A nejenže všechno utratil; v té krajině vypukl hlad, a tak neměl co do úst.

¹⁵Konečně si našel práci u jednoho sedláka. Ten ho poslal na pole pást vepře.

¹⁶Byl by se rád dosyta najedl alespoň sladkých lusků, kterými krmili vepře, ale nikdo mu nic nedal.

¹⁷A tak šel do sebe a uvažoval: ‚Dělníci mého otce mají jídla více, než mohou spotřebovat, a já tu umírám hlady.

¹⁸Půjdu za ním a řeknu mu: Otče, zhřešil jsem proti Bohu i proti tobě

¹⁹a dobře vím, že si nezasloužím, abys mne ještě nazýval svým synem. Najmi mne, prosím, jako dělníka.'

²⁰A tak se vydal na cestu k domovu. Otec ho už z dálky uviděl a plný soucitné lásky mu vyběhl naproti, objal ho a políbil.

²¹‚Otče,' řekl syn, ‚zhřešil jsem proti Bohu a proti tobě, nejsem hoden, abych byl ještě tvým synem.'

²²Ale otec nařídil služebníkům: ‚Rychle přineste nejlepší šaty, navlékněte mu synovský prsten a obujte ho!

²³Poražte vykrmené tele a připravte hostinu. Oslavíme společně návrat mého syna.

²⁴Vždyť je to, jako by umřel a zase oživl. Byl ztracen a je nalezen.' A tak oslavovali jeho návrat.

²⁵Starší syn se vracel z pole a uslyšel hluk hostiny.

²⁶Zavolal si jednoho sluhu a zeptal se, co se děje.

²⁷Sluha řekl: ‚Tvůj bratr přišel domů a otec dal porazit pěkné tele z radosti, že se mu syn vrátil zdráv.'

²⁸Starší bratr se rozhněval a vůbec nechtěl jít dovnitř. Otec vyšel ven a domlouval mu.

²⁹Ale syn mu vyčítal: ‚Tolik let jsem pro tebe dřel, ve všem tě poslechl a co z toho mám? Nikdy jsi mi nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli.

³⁰A teď, když se vrátil tenhle tvůj synáček, který všechno prohýřil s děvkami, ještě mu vystrojíš hostinu.'

³¹‚Hochu,' řekl otec, ‚my jsme tu přece vždycky byli spolu a ty víš, že všechno, co mám, je tvoje.

³²Ale teď nemůžeme dělat nic jiného než se radovat. Vždyť tvůj bratr, kterého jsme považovali za mrtvého, žije, ztratil se a je nalezen.'"