Read Slovo na cestu 2000 Lukáš 20 Bible Online

Lukáš 20 - Slovo na cestu 2000 bible

Lukáš 20

¹Jednoho dne, když Ježíš mluvil k lidem shromážděným v chrámu a ukazoval jim, jak se k nim Bůh přiblížil, přišli za ním velekněží, učitelé zákona a židovští představitelé s otázkou:

²"Kdo tě pověřil, od koho máš takovou pravomoc?"

³Řekl jim: "Než odpovím, chci slyšet od vás:

⁴Kdo pověřil Jana Křtitele jeho posláním? Bůh nebo lidé?"

⁵Tou otázkou je zaskočil a oni se mezi sebou dohadovali: "Řekneme-li Bůh, pak se nás zeptá, proč jsme mu tedy neuvěřili,

⁶a řekneme-li, že lidé, mohl by nás lid kamenovat, protože oni věří, že Jan Křtitel byl prorok."

⁷Nakonec odpověděli: "Nevíme, kdo poslal Jana."

⁸Nato Ježíš řekl: "Pak nemá význam, abych vám pověděl, kdo pověřil mne."

⁹Pak se obrátil k okolostojícím a vyprávěl jim obrazný příběh: "Jeden člověk založil vinici. Pronajal ji vinařům a na dlouhou dobu odcestoval.

¹⁰Když přišla doba sklizně, poslal k vinařům svého sluhu, aby mu odevzdali podíl z úrody. Ti však posla zmrskali a vyhnali s prázdnou.

¹¹Majitel vinice tam poslal jiného sluhu, ale i toho zbili, vysmáli se mu a nic mu nedali.

¹²Ještě třetího sluhu tam pán poslal. Toho dokonce zranili a vyhnali.

¹³Majitel vinice si řekl: ‚Co mám dělat? Zkusím to ještě s nimi. Pošlu tam svého syna, 42

¹⁴Ale když vinaři uviděli majitelova syna, dohodli se mezi sebou: ‚To je dědic, zabijeme ho a vinice bude naše.'

¹⁵A tak se stalo. Vyvlekli ho ven z vinice a zabili ho.

¹⁶Co myslíte, že udělá majitel s těmi proradnými nájemci? Přijde, podle zásluhy je ztrestá a vinici svěří jiným." Posluchači pochopili, kam tím Ježíš míří, a namítali: "Co si to o nás myslíš? Tak hluboko jsme neklesli."

¹⁷Ježíš se na ně podíval a řekl: "Přemýšlejte o tom, co znamenají slova napsaná v Bibli: ‚Kámen, který stavitelé odhodili jako nepotřebný, se ukázal jako nejdůležitější - svorník stavby.'

¹⁸Každý, kdo ten kámen přehlíží, o něj dříve nebo později klopýtne a potluče se. Kdo ho dává jinam, než kámen skutečně patří, vystavuje se nebezpečí, že se mu celá stavba zřítí a ten kámen ho rozdrtí."

¹⁹Velekněží a učitelé zákona mu v té chvíli v duchu podepisovali rozsudek smrti, ale nic nepodnikli, protože se báli lidu. Dobře totiž pochopili, že to podobenství platilo jim.

²⁰Hledali tedy vhodnou příležitost a poslali za ním své lidi. Měli předstírat upřímný zájem o jeho kázání a vyprovokovat ho k nějakému výroku, pro který by mohl být obžalován před římskou správou.

²¹Zeptali se ho tedy: "Mistře, my víme, že tvoje učení je správné, neděláš mezi lidmi rozdíl a hlásáš Boží pravdu, padni komu padni.

²²Řekni nám, máme platit daně římskému císaři, nebo nemáme?"

²³On však prohlédl jejich lest a vyzval je:

²⁴"Podejte mi peníz! Čí obraz a jméno jsou na něm vyraženy?" Odpověděli: "Císaře."

²⁵On jim na to řekl: "Dávejte tedy, co je císařovo, císaři, a co je Boží, dávejte Bohu."

²⁶A tak se jim nepodařilo Ježíše nachytat a zmlkli, překvapeni jeho odpovědí.

²⁷Pak přišli k Ježíšovi saducejové. Ti chtěli být moderní, a tak popírali i vzkříšení z mrtvých a věčný život. Předložili mu vymyšlený problém:

²⁸"Mistře, Mojžíš napsal ve svém zákoně: Zemře-li ženatý muž bezdětný, jeho bratr je povinen oženit se s vdovou.

²⁹Představ si rodinu, kde bylo sedm bratrů. Nejstarší se oženil a zemřel, aniž by zanechal potomka.

³⁰30-31 S vdovou se oženil druhý bratr, ale také zemřel bez dětí. Tak tomu bylo i s třetím a dalšími, až se s tou ženou oženilo postupně všech sedm a všichni zůstali bezdětní.

³²Nakonec zemřela i ona.

³³Komu bude při vzkříšení náležet, když měla sedm manželů?"

³⁴34-36 Ježíš odpověděl: "Manželství a rodina jsou záležitostí pozemského života. Avšak pro ty, které Bůh vzkřísí a přijme do věčného života, ztratí manželství svůj pozemský smysl. Budou všichni tvořit Boží rodinu, podobně jako jeho andělé.

³⁷A že bude vzkříšení z mrtvých, to poznal již Mojžíš, na kterého se tak rádi odvoláváte. Když k němu Bůh mluvil z hořícího keře, představil se mu jako Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův. Ti přece dávno před tím zemřeli.

³⁸A tak Bůh není Bohem mrtvých, ale živých; on nabízí život všem, kdo mu uvěří."

³⁹Několik učitelů zákona řeklo: "Mistře, to jsi jim dobře odpověděl."

⁴⁰Pak se už nikdo neodvážil na něco se ho zeptat.

⁴¹Položil jim tedy otázku: "Jak to, že někteří z vás nazýváte Mesiáše synem Davidovým?

⁴²Vždyť sám David o něm píše v knize Žalmů: ‚Bůh říká mému Pánu: Seď po mé pravici a vládni se mnou,

⁴³dokud ti neodevzdám moc nade všemi lidmi.'

⁴⁴Jak by tedy mohl být Mesiáš Davidovým potomkem, když ten ho nazývá svým Pánem?"

⁴⁵Učedníkům pak řekl přede všemi lidmi:

⁴⁶"Varujte se takových znalců zákona, kteří se rádi ukazují v honosných talárech a čekají, že je lidé budou na ulici uctivě zdravit. Při bohoslužbách sedají v předních řadách a vyhrazují si čestná místa na hostinách. Dlouze se modlí, aby udělali dobrý dojem. Ve skutečnosti jsou to pokrytci, kteří se nestydí vyjídat domácnosti vdov. Ti budou jednou zvlášť přísně potrestáni."