Read Slovo na cestu 2000 Jan 20 Bible Online

Jan 20 - Slovo na cestu 2000 bible

Jan 20

¹První den po sobotě, ještě před rozedněním, přišla k Ježíšovu hrobu Marie Magdaléna. Uviděla, že kamenný uzávěr hrobky je odsunut.

²Běžela k Petrovi a k učedníkovi, kterého měl Ježíš tolik rád, a oznámila jim: "Našeho Pána vzali z hrobu a nevíme, kam ho položili."

³3-4 Ti dva se zvedli a spěchali ke hrobu. Druhý učedník Petra předběhl a byl tam první.

⁵Do hrobu však jenom nahlédl a uviděl prázdné plátno.

⁶Ale tu přiběhl Petr, který vešel dovnitř a kromě plátna nalezl

⁷i šátek, jímž byla ovázána Ježíšova hlava; ten byl svinutý a položený zvlášť.

⁸8-9 Za Petrem vstoupil do hrobu i druhý učedník, všechno si prohlédl a uvěřil, že Ježíš vstal z mrtvých. Až dosud to totiž stejně jako ostatní nechápal.

¹⁰Oba učedníci se vrátili zpět,

¹¹ale Marie zůstala u hrobu a plakala.

¹²Náhle spatřila v hrobce dva anděly v bílém; seděli na obou koncích kamenné lavice, na níž předtím spočívalo Ježíšovo tělo.

¹³"Ženo, proč pláčeš?" zeptali se jí."Vzali mého Pána a nevím, kam ho uložili."

¹⁴Když to řekla, obrátila se a spatřila, že za ní někdo stojí.

¹⁵Neznámý ji oslovil: "Ženo, proč pláčeš? Koho hledáš?"Myslela, že je to zahradník, a odpověděla: "Pane, jestli jsi ho odnesl, řekni mi, kam jsi ho uložil, a já ho pochovám."

¹⁶Ježíš jí řekl: "Marie!"Pohlédla na něj a řekla: "Můj Mistře!" a poklekla před ním.

¹⁷"Nedotýkej se mne!" varoval ji Ježíš,"ještě jsem se nevrátil k svému Otci. Běž a pověz bratřím, že odcházím k svému i vašemu Bohu a Otci."

¹⁸Marie Magdaléna vyhledala učedníky a řekla jim: "Viděla jsem Pána," a sdělila jim, co jí uložil.

¹⁹Téhož dne večer byli učedníci pohromadě za zamčenými dveřmi, protože se báli, že teď přijdou Židé na ně. Pojednou stál Ježíš mezi nimi a řekl: "Pokoj vám!"

²⁰Potom jim ukázal rány v rukou a v boku.To byla radost pro učedníky, že zase vidí svého Pána!

²¹Ježíš opakoval: "Pokoj vám!" a pokračoval: "Otec vyslal mne a já vysílám vás."

²²Dýchl na ně a řekl: "Přijměte svatého Ducha!

²³Komu budete zvěstovat odpuštění hříchů a kdo je přijme, tomu bude odpuštěno. Komu tu zvěst zadržíte, zůstává ve svém hříchu."

²⁴Toho večera chyběl mezi učedníky Tomáš, kterému přezdívali Dvojče.

²⁵Ostatní mu o setkání s Ježíšem vyprávěli, ale on pochyboval: "Neuvěřím, dokud neuvidím a neohmatám rány na jeho rukou a boku."

²⁶Po týdnu byli učedníci znovu spolu a tentokrát byl s nimi i Tomáš. Dveře byly zase zamčeny, když se Ježíš mezi ně postavil a oslovil je: "Pokoj vám!"

²⁷Potom se obrátil k Tomášovi: "Podívej se a sáhni si na mé rány! Už nepochybuj, ale věř!"

²⁸Tomáš přesvědčen vyznal: "Jsi můj Pán a můj Bůh!"

²⁹Ježíš mu na to řekl: "Viděl jsi mne, a proto věříš. Cennější však je nevidět a uvěřit."

³⁰Za dobu svého působení Ježíš před zraky učedníků vykonal mnoho dalších mocných činů, které nejsou v této knize zaznamenány. Ty činy, které jsou zaznamenány, ve vás mají vzbudit víru v Ježíše jako Božího Syna a zajistit vám tak věčný život.