Read Slovo na cestu 2000 Římanům 11 Bible Online

Římanům 11 - Slovo na cestu 2000 bible

Římanům 11

¹Ptám se tedy: Zavrhl snad Bůh svůj národ? Rozhodně ne! Vždyť já jsem také židovské národnosti, potomek Abrahamův z větve Benjamínovy.

²Bůh nezavrhl svůj lid, který si předtím vybral. V Bibli se dočteme, že už Elijáš si Bohu na svůj národ stěžoval:

³"Pane, tvé proroky povraždili, tvé oltáře rozbořili. Už jen já jsem zůstal při tobě a také mně o život ukládají."

⁴A co mu na to odpovídá Bůh?"Sedm tisíc věrných - kromě tebe - se bohům cizím ještě neklaní!"

⁵Stejně tak dnes je tu takový zbytek věrných. Bůh je ovšem nevyvolil pro jejich zásluhy, nýbrž ze své milosti.

⁶6-7 Tak tedy: o co se tolik snažili Izraelci, toho - kromě těch vyvolených - nedosáhli.

⁸Bůh je ranil slepotou, takže mají oči - a přesto nevidí, mají uši - a přesto neslyší, slepí a hluší jsou až dodnes.

⁹A David říká v jednom svém žalmu: "Jejich blahobyt ať je jim osidlem a kamenem úrazu.

¹⁰Zatmi jim zrak, ať nevidí a pod břemenem stále se hrbí."

¹¹Ptám se tedy: Je snad smyslem jejich klopýtnutí, aby padli nadobro? V žádném případě!

¹²Jejich pád však umožnil záchranu pohanů, a to má probudit u židů zdravou žárlivost. Oč větším požehnáním pro svět bude návrat Izraele k Bohu, když jeho úpadek znamenal už takové dobrodiní!

¹³Proto vám, bývalým pohanům, sloužím tak horlivě,

¹⁴abych vyvolal žárlivost u svých soukmenovců a alespoň některé tak zachránil.

¹⁵To, že se ocitli v nepřátelském táboře, přineslo světu smíření s Bohem. A což teprve, až je Bůh znovu přijme! To bude přímo vzkříšení z mrtvých!

¹⁶Co vyrostlo ze svatých kořenů, je rovněž svaté.

¹⁷Jestli byly některé větve ze svatého stromu ulomeny a vy, jako plané větve, naroubováni na jejich místo,

¹⁸nevypínejte se nad větve původní. Nezapomeňte, že kořen nese vás a ne naopak!

¹⁹Říkáš: "Byly přece ulámány, abych já mohl zaujmout jejich místo."

²⁰Máš pravdu, byly ulámány kvůli své nevěře a ty rosteš na jejich místě díky své víře. To však měj za důvod spíš k pokoře než k domýšlivosti.

²¹Když Bůh neušetřil větve původní, tím spíš by neušetřil tebe.

²²Máš v tom vidět důkaz jeho přísnosti, ale zároveň i dobroty: přísnosti k odpadlým a dobroty k tobě - pokud ovšem zůstaneš věrný. Jinak odřízne i tebe.

²³23-24 A stejně i židé, vrátí-li se k Bohu, budou naroubováni zase zpět. Bude to tím snadnější, že Bůh je vlastně jen vrátí na jejich původní místo. Nemělo by vám zůstat tajemstvím, bratři, jaké úmysly má Bůh s Izraelem,

²⁵a nechci vás v tom nechat jen vašim představám. Část židů zůstane od Boha odvrácena tak dlouho, dokud počet povolaných z ostatních národů nebude dovršen. Když se to stane,

²⁶otevře se cesta všemu Izraeli a nalezne spasení, jak píše Izajáš: "Z Jeruzaléma přijde vysvoboditela všechnu bezbožnost z národa vymýtí.

²⁷Já, Bůh, s nimi učiním smlouvu,že všechny jejich viny zahladím."

²⁸Jak se tedy máte na židy dívat? Nepřijali Pána Ježíše Krista, a proto je můžete pokládat za Boží odpůrce; přitom však nezapomínejte, že vás jejich vzdor přivedl k Božímu milosrdenství. Bůh je však stále miluje, protože jsou dětmi svých předků, které on vyvolil.

²⁹Když Bůh něco daruje, nebere to zpět; když někoho povolá, sám to neruší.

³⁰Vy jste kdysi Boha odmítali, ale teď se vám dostalo Božího milosrdenství, když ho židé odmítli.

³¹V podobné situaci jsou teď oni. Staví se odmítavě k milosti, která byla udělena vám právě proto, aby ji nakonec mohli dostat i oni.

³²Tak se všichni nerozdílně stali svou neposlušností stejně závislými na Boží milosti, jak Bůh chtěl.

³³Jak nesmírné je Boží bohatství, jak hluboká jeho moudrost a poznání. Jak nevyzpytatelná jeho rozhodnutí a nepředvídatelné jeho jednání!

³⁴Kdo může pochopit Boží myšlení, kdo byl kdy jeho poradcem?

³⁵Kdo mu kdy dal něco ze svého, aby mu to on musel vrátit?

³⁶Vždyť z Boha vše pochází, díky jemu a pro něho vše trvá. Jemu sláva na věky!