Read Slovo na cestu 2000 Jozue 11 Bible Online

Jozue 11 - Slovo na cestu 2000 bible

Jozue 11

¹1-3 Tenkrát žil ve městě Tóbu odvážný mladík jménem Jiftách, který pocházel z Gileádu, kde se narodil jedné lehké ženě. Jeho otcem byl Gileád, který měl kromně Jiftácha ještě několik synů se svojí právoplatnou manželkou. Když tito synové dospěli, vyhnali Jiftácha z otcova domu se slovy: "Odejdi od nás, prože nejsi vlastním synem naší matky. V tomto domě pro tebe už nadále není místo." Jiftách tedy utekl do Tóbu a usadil se tam. Brzy se kolem něj vytvořila skupina pobudů a dobrodruhů a společně se živili nekalou činností.

⁴4-6 Přibližně ve stejné době, kdy začali Amónci podnikat válečná tažení na Izraelce, se gileádští vůdcové vypravili do Tóbu pro Jiftácha a požádali jej, aby se postavil do čela Izraelců v boji proti Amóncům.

⁷Jiftách jim ale odpověděl: "Nepodporovali jste snad i vy mé bratry, když mě z nenávisti vyhnali z otcovského domu? Proč jdete zrovna za mnou, když jste v koncích?"

⁸Gileádští vůdcové mu na to odpověděli: "Skutečně tě potřebujeme! Chceme, abys vedl náš lid proti Amóncům a abys byl vůdcem celého Gileádu."

⁹Jiftách jim nato řekl: "Proč myslíte, že bych měl věřit tomu, co říkáte? Kdo mi zaručí, že když se s vámi vrátím a Hospodin mi dá vítězství nad Amónci, stanu se skutečně vašim vůdcem?"

¹⁰Gileádští vůdcové se Jiftáchovi zavázali: "Přísaháme - a sám Hospodin je nám svědkem, že splníme vše, co jsme ti slíbili."

¹¹Jiftách tedy s nimi odešel do Gileádu. Izraelci ho ihned zvolili svým vůdcem a potrvrdili tuto volbu před Hospodinem v Mispě, kde Jiftách Hospodinu vše řekl.

¹²Potom vyslal Jiftách ke králi Amónců posly se vzkazem: "Co máš proti nám, že útočíš na naši zemi?"

¹³Amónský král nato Jiftáchovým poslům odpověděl: "Proč říkáte vaši zemi? Když Izraelci táhli z Egypta, zabrali mou zemi od Arnónu a Jaboku až k Jordánu. Přišel jsem si jenom pro to, co mi patří. Vydej mi tedy území dobrovolně a bez boje."

¹⁴14-15 Jiftách ihned vyslal posly zpět se vzkazem: "Izraelci v žádné případě nezabrali ani území Moábců, ani zemi Amónců.

¹⁶Celá věc se má takto: Když Izraelci vyšli z Egypta, prošli Rudým mořem a dostali se přes poušť až do Kádeše.

¹⁷Odtud vyslali posly k edómskému králi se zdvořilou žádostí, aby jim dovolil jenom projít přes jeho území. Edómský král jim ale nevyhověl. Neučinil tak potom ani moábský král, jehož později Izraelci požádali o stejnou věc, a zůstali proto nějakou dobu v Kádeši.

¹⁸Později se ale rozhodli obě země obejít a přes poušť se tak dostali na východ od Moábu. Přišli až k řece Arnónu, která tvoří hranici moábské země, utábořili se na jejím břehu, ale na moábské území nikdy nevkročili.

¹⁹Potom Izraelci vyslali posly do Chešbónu k emorejskému králi Síchonovi s prosbou, aby je nechal přejít přes jeho území, aby se konečně dostali do své země.

²⁰Král Síchon však Izraelcům nedůvěřoval, zmobilizoval svoji armádu do Jahsy a zaútočil na ně.

²¹21-22 Hospodin však tehdy Izraelcům pomohl a oni nad Síchonem a jeho armádou zvítězili. Izraelci potom tedy skutečně obsadili ono území Emorejců od Arnónu až k Jaboku a od pouště až k Jordánu.

²³Z tohoto území ovšem vyhnal Emorejce před Izraelci náš Bůh Hospodin. Jakým právem si tedy na ně nyní činíš nárok ty?

²⁴Obsazuj si země, které ti podrobí tvůj bůh Kemóš, ale území všech, které před Izraelem vyžene Hospodin, obsadíme my.

²⁵A kromě toho, kdo myslíš, že jsi? Jsi snad lepší než moábský král Balák? Pokusil se snad on někdy získat zpět své území poté, co jej Izrael porazil?

²⁶Až nyní, když Izraelci sídlí na území Chešbónu, Aróeru a podél celé řeky Arnónu už tři sta let, se hlásíš o svá práva? Proč sis nevzpomněl dříve?

²⁷Pokud jde o nás, máme čisté svědomí. Ty ale jednáš zle, když se s námi chystáš bojovat. Nicméně, ať Hospodin jako spravedlivý soudce ukáže, na čí straně je právo."

²⁸Když ale poslové přednesli Jiftáchův vzkaz králi Amónců, nevěnoval mu téměř žádnou pozornost.

²⁹Potom na Jiftáchovi spočinul Hospodinův duch a on vytáhl s armádou přes gileádské a Manasesovo území do Mispy a odtud zaútočil na Amónce.

³⁰30-31 Předtím však ještě složil Hospodinu přísahu: "Jestliže mi, Bože, opravdu dáš vítězství nad Amónci, obětuji ti jako zápalnou oběť toho, kdo mi první vyjde naproti z mého domu, až se budu vracet z boje."

³²Nato Jiftách vyrazil do boje s Amónci a Hospodin mu dal vítězství.

³³Zdrcujícím způsobem porazil dvacet měst od Aróeru po Minítu a dále až po Ábel-keramím, a tak si Amónce podrobil.

³⁴Když se potom Jiftách vracel do svého domu v Mispě, vyšla mu naproti se zpěvem a tancem jeho jediná dcera.

³⁵Jakmile ji uviděl, roztrhl svůj šat a zvolal: "Dcero moje, zlomila jsi mi srdce a učinila ze mě zoufalce. Zavázal jsem se Hospodinu slibem, že dám Hospodinu v oběť toho, kdo mi první vyjde vstříc, a svůj slib již nemohu zrušit."

³⁶Ona mu však odpověděla: "Otče, ať už jsi Hospodinu zaslíbil cokoliv, musíš to splnit, neboť on svůj slib dodržel a tys nad Amónci zvítězil.

³⁷Avšak dovol mi prosím strávit ještě poslední dva měsíce v horách se svými přítelkyněmi, abychom se rozloučily a společně oplakávaly, že zůstanu navždy pannou."

³⁸Otec ji tedy propustil, a když se za dva měsíce vrátila, splnil svůj slib, který před Hospodinem učinil. Jeho dcera nikdy nepoznala muže. Od těch dob se pak v Izraeli stalo zvykem, že mladé dívky se každoročně na čtyři dny scházejí, aby vzpomínaly na osud Jiftáchovy dcery.