Read Slovo na cestu 2000 Soudců 18 Bible Online

Soudců 18 - Slovo na cestu 2000 bible

Soudců 18

¹V té době neměli Izraelci krále, který by nad nimi vládl. Danův kmen, kterému se nepodařilo vyhnat z přiděleného území původní obyvatele, usilovně hledal místo, kde by se usadil.

²Jeho vůdcové proto vybrali pět zdatných mužů ze Soreje a Eštaólu a vyslali je, aby prozkoumali zemi a nalezli vhodné místo. Zvědové přišli do Efrajimského pohoří. Dostali se až k Míkovu domu a Míka je pozval, aby u něj zůstali přes noc.

³Mladý kněz je svým způsobem řeči a výslovností na sebe upozornil. Vzali si jej tedy stranou a zeptali se: "Co děláš zde v těchto končinách, co tě sem přivedlo?"

⁴Mládenec jim pověděl vše o dohodě, kterou uzavřel s Míkou, v jehož domě sloužil nyní jako kněz.

⁵Nato jej zvědové požádali: "Zeptej se Boha, zda se nám bude na cestě dařit nebo ne."

⁶"Klidně jděte dál," odpověděl kněz. "Cesta, na kterou jste se vydali, je v Hospodinových rukou."

⁷Zvědové tedy spokojeně odešli a dorazili až do Lajiše. Tam uviděli, že obyvatelé města žijí poklidným a bezstarostným životem a věnují se svým obchodům jako Sidóňané. Neobávali se jakéhokoliv ohrožení ze strany okolních obyvatel, neboť široko daleko nebylo nikoho, kdo by je chtěl napadnout. Žili daleko od svých příbuzných v Sidónu a s okolními vesnicemi nenavazovali žádné kontakty.

⁸8-10 Když to zvědové uviděli, vrátili se do Soreje a Eštaólu a všem, kteří se jich netrpělivě vyptávali na výsledek jejich cesty, s nadšením sdělili: "Neváhejme a vytáhněme do boje! Našli jsme zemi, kde je dostatek všeho, nač si jen vzpomenete. Žijí tam lidé, kteří neočekávají, že by na ně kdokoliv zaútočil. Hospodin tu zemi jistě připravil pro nás. Nuže, neotálejme a obsaďme ji!"

¹¹Lid tedy vyzbrojil šest set mužů a spolu s nimi všichni vyrazili na cestu.

¹²Na cestě se utábořili v Kirjat-jearímu, který se díky tomu až dodnes nazývá Danovský tábor.

¹³Odtud pak pokračovali přes Efrajimské pohoří, až opět dorazili k Míkovu domu.

¹⁴Zvědové, kteří před časem u Míky přespali, řekli ostatním: "Majitel tohoto domu má ve své svatyni kněžský nárameník, mnoho domácích bůžků a vyřezávanou sochu pokrytou stříbrem. Takové věci tady přece nenecháme jen tak ležet!"

¹⁵15-16 Potom všech pět zvědů vešlo do Míkova domu, zatímco ostatní zůstali venku před bránou a povídali si s knězem.

¹⁷Pětice zvědů mezitím odnesla z Míkovy svatyně kněžský nárameník, všechny domácí bůžky i sochu pokrytou stříbrem.

¹⁸Když je kněz uviděl, zastavil je a řekl: "Co to děláte, kdo vám to dovolil?"

¹⁹"Mlč a raději pojď s námi!" odpověděli mu nato muži. "Nebude snad i pro tebe lepší být knězem celého kmene, než sloužit jedné rodině?"

²⁰Mladému knězi se jejich nabídka zalíbila, vzal všechny věci, které zvědové ukradli v Míkově svatyni a připojil se k nim.

²¹Danovci pak poslali děti s rodinami, dobytek a ty, kdo nesli cenný majetek do čela zástupu, a vydali se opět na cestu.

²²22-23 Byli už pěkný kus cesty od Míkova domu, když se za nimi přihnal Míka se svými sousedy a křičel na ně, ať zastaví. Zástup tedy zůstal stát a Danovci se Míky zeptali: "Copak se ti přihodilo, že se za námi ženeš s tolika muži?"

²⁴"Vy máte ještě tu drzost ptát se, co se mi stalo?" řekl rozzlobeně Míka. "Ukradli jste všechny moje bohy, které jsem měl ve svatyni a navíc jste mi odloudili kněze! Máte snad dojem, že je toho málo?"

²⁵"Ne tak zhurta, příteli!" okřikli Míku Danovci. "Dávej si dobrý pozor na to, co říkáš, nebo si to s tebou i tvými kumpány vyřídíme a zítřejšího dne už se nedočkáte!"

²⁶Tímto považovali Danovci věc za vyřízenou a pokračovali v cestě. Když Míka viděl, že s takovou přesilou nic nezmůže, s nepořízenou se vrátil domů.

²⁷Se vším, co Míkovi ukradli, i s knězem, kterého mu odvedli, přitáhli Danovci k městu Lajiš. Nikdo v tom městě nebyl připraven na útok nepřátel, a proto nebylo pro Danovce žádným problémem město dobýt, vypálit a povraždit všechny jeho obyvatele.

²⁸Široko daleko nebylo nikoho, kdo by mohl tomuto městu v dolině u Bét-rechóbu pomoci, neboť bylo příliš vzdáleno od Sidónu a v okolí nemělo žádné spojence. Po tomto vítězném tažení Danovci město znovu vystavěli a usadili se v něm.

²⁹Jeho původní název Lajiš změnili na Dan po svém praotci Danovi, jenž se narodil Izraelovi.

³⁰Ve městě si pak postavili ukradenou vyřezávanou sochu pokrytou stříbrem a ustanovili Jónatana (syna Geršómova a vnuka Mojžíšova) a následně i jeho potomky kněžími kmene Danovců. Ti sloužili v tomto úřadu až do dne, kdy bylo město poraženo nepřáteli a jeho obyvatelé odvedeni do zajetí.

³¹Danovci pak uctívali Míkovu vyřezávanou sochu po celou dobu, kdy byla izraelská svatyně v Šílu.