Read Slovo na cestu 2000 Soudců 19 Bible Online

Soudců 19 - Slovo na cestu 2000 bible

Soudců 19

¹V té době, kdy Izraelci ještě stále neměli krále, žil v odlehlém koutu Efrajimského pohoří nějaký muž z kmene Lévi. Měl družku, která pocházela z judského Betléma.

²2-3 Jednoho dne se ti dva kvůli její nevěře spolu vážně nepohodli a jeho družka od něj odešla zpět ke svým rodičům. Onen muž se však asi po čtyřech měsících za ní vypravil, aby se s ní udobřil a přivedl ji zpět. Na cestu s sebou vzal svého sluhu a párek oslů. Když dorazil do jejího domu, uvedla ho družka ke svému otci, který ho s radostí přivítal.

⁴Později ho otec přemluvil, aby s nimi načas zůstal. Ten muž mu vyhověl a tak se zdržel tři dny a strávili spolu příjemné chvíle.

⁵5-6 Čtvrtého dne se časně zrána chystal muž se svou družkou odejít, když mu její otec řekl: "Posilněte se přece ještě před cestou pořádným jídlem a pak půjdete." Potom jej však dívčin otec opět přemlouval, aby zůstal ještě jednu noc.

⁷Zpočátku s tím muž nesouhlasil, ale po otcově naléhání nakonec svolil.

⁸8-9 Pátého dne se opět brzy ráno muž přichystal k odjezdu, ale dívčin otec ho znovu přesvědčil, aby se před cestou posilnil. Než pojedli, den už pokročil a otec opět na ně naléhal, aby ještě neodjížděli, že už je pozdě a brzy bude večer. Chtěl, aby opět přenocovali a vyrazili na cestu až druhého dne zrána.

¹⁰Ovšem tentokrát se muž přemluvit nenechal a vydal se i se svou družkou na cestu.

¹¹Když dorazili k Jeruzalému (nazývanému rovněž Jebús), byl už téměř večer a jeho sluha mu proto navrhl: "Vejděme do tohoto města a zůstaňme přes noc."

¹²12-13 "Ne," zamítl muž sluhův návrh, "zde nezůstaneme, neboť toto město nepatří Izraelcům, ale pohanům. Pospíšíme si a pojedeme dále až do Gibeje nebo do Rámy a tam přenocujeme."

¹⁴Avšak než přijeli do benjamínské Gibeje, slunce už zapadlo.

¹⁵Vešli tedy do města, posadili se na náměstí a čekali, jestli se najde někdo, kdo by jim poskytl nocleh. Bylo už pozdě, ale nikdo se k nim stále nehlásil.

¹⁶Po chvíli se přece jen ukázal jakýsi starý muž, který se vracel z práce na poli. Obyvatelé toho města byli převážně Benjamínovci, ale tento muž, který nyní žil v Gibeji, pocházel z Efrajimského pohoří.

¹⁷Když je uviděl sedět na náměstí, přistoupil k nim a zeptal se: "Odkud jedete a kam máte namířeno?"

¹⁸18-19 "Přicházíme z judského Betléma a jedeme domů do odlehlé části Efrajimského pohoří. Je už pozdě a zatím se nenašel nikdo, kdo by nás na noc přijal pod střechu, ačkoliv máme dostatek jídla i pití jak pro nás, tak pro naše osly."

²⁰"Ničeho se nebojte," řekl na to starý muž. "Přenocujete do rána v mém domě, ale tady rozhodně nezůstávejte, není tu bezpečno."

²¹Potom je všechny odvedl do svého domu. Tam nakrmili osly, umyli se a připravili si večeři.

²²Zatímco se občerstvovali a odpočívali, shromáždila se kolem domu banda ničemníků a zvrhlíků, tloukli na dveře a vyzývali starého muže: "Přiveď nám toho mladého muže, který u tebe nocuje. Chceme se s ním trochu pomilovat!"

²³Nato starý muž vyšel ven a domlouval jim: "Přece byste neudělali takovou hrubost. Ten muž je mým hostem a nechci, aby se mu cokoliv stalo.

²⁴Přivedu vám místo něj svoji dceru, která je ještě pannou, a také družku mého hosta. Můžete s nimi nakládat, jak se vám zlíbí, ale tomu muži, prosím, dejte pokoj."

²⁵Ovšem ti pobudové starce vůbec neposlouchali, a tak se mladý muž nakonec rozhodl vystrčit svou družku ven. Ničemové se jí ihned zmocnili, znásilňovali a zneužívali ji až do rána.

²⁶Za úsvitu ji propustili a odešli. Ubohá žena se stěží dovlekla ke vchodu do domu, kde nocoval její druh, padla na zem a zůstala ležet.

²⁷Ráno její druh vstal a přichystal se na cestu. Když otevřel dveře, našel svou družku ležet u vchodu s rukama na zápraží.

²⁸"Vstaň," řekl jí, "pojedeme dál." Nedostal však od ní žádnou odpověď, protože už byla mrtvá. Naložil ji tedy na osla a vyrazil k domovu.

²⁹Doma pak tělo své družky rozsekal na dvanáct kusů a rozeslal je všem izraelským kmenům.

³⁰Všichni, kdo se tehdy o této události doslechli, se zhrozili a říkali: "Od doby, kdy Izraelci odešli z Egypta, se něco tak strašného nestalo. To nesmí zůstat jen tak."