Read Slovo na cestu 2000 1. Samuelova 14 Bible Online

1. Samuelova 14 - Slovo na cestu 2000 bible

1. Samuelova 14

¹Jednoho dne vyzval Saulův syn Jónatan jednoho ze svých zbrojnošů, aby s ním pronikl do ležení Pelištejců na druhé straně údolí. Svému otci však o svém plánu nic neřekl.

²Saul tenkrát tábořil se zbylými šesti sty bojovníky u Gibeje kolem granátovníku v Migrónu.

³Mezi jeho muži byl i kněz Achijáš. (Byl synem Achítúba, jehož bratr se jmenoval Íkábód. Achítúb byl vnukem Pinchasa a pravnukem Élího, který kdysi v Šílu zastával úřad Hospodinova kněze.) Nikdo ze Saulových mužů si nevšiml, že Jónatan a jeho zbrojnoš odešli.

⁴Aby se Jónatan dostal přes údolí až nahoru k ležení Pelištejců, musel projít průsmykem mezi dvěma skalními útesy, které lidé nazývali Bóses a Sené.

⁵Jeden stál na severu směrem k Mikmásu a druhý se tyčil na jihu směrem k Gibeji.

⁶Jónatan tehdy svému zbrojnoši řekl: "Pojď, pronikneme spolu do tábora těch pohanů. Snad pro nás Hospodin udělá zázrak. V tom, aby nás zachránil, mu vůbec nic nemůže zabránit! Jemu přece nezáleží na tom, zda je nepřátel málo nebo mnoho!"

⁷"Udělej všechno tak, jak zamýšlíš," odpověděl zbrojnoš. "Ať podnikneš cokoliv, já tě budu ve všem poslouchat a následovat."

⁸"Dobrá," řekl Jónatan svému zbrojnoši, "přiblížíme se tedy až k ležení Pelištejců a ukážeme se jim.

⁹Jestliže nám pak řeknou, abychom se na tom místě zastavili dokud k nám nepřijdou, poslechneme je. Zůstaneme stát a ani o krok se nepřiblížíme.

¹⁰Když nás ale vyzvou, abychom vystoupili nahoru za nimi, bude to pro nás znamením od Hospodina, že zvítězíme, a půjdeme proto směle vzhůru."

¹¹Vydali se tedy bez váhání na cestu a sotva se oba objevili nedaleko pelištejského tábora, začali na ně Pelištejci posměšně vykřikovat: "Podívejte se, Izraelci vylézají ze svých děr!"

¹²Několik mužů pak na oba zavolalo: "Pojďte sem nahoru k nám, trochu si spolu popovídáme!"

¹³Nato se Jónatan obrátil ke svému zbrojnoši a řekl: "Šplhej nahoru za mnou. Hospodin vydal Pelištejce Izraeli do rukou!" Vyšplhali se tedy po čtyřech rychle až nahoru a zaútočili na ně. Pelištejci padali pod údery Jónatanova meče jako podťatí a jeho zbrojnoš je za ním dobíjel.

¹⁴Po jejich prvním útoku tak na ploše sotva dvaceti arů leželo asi dvacet zabitých nepřátel.

¹⁵V tu ránu propadla celá armáda Pelištejců bezhlavé panice a na všechny muže v táboře i na poli, stejně jako na oddíly nájezdníků padlo nevýslovné zděšení a hrůza. Země pod jejich nohama se začala otřásat a Hospodin vnesl do jejich řad naprostý chaos.

¹⁶Zmateného útěku armády Pelištejců do všech stran si okamžitě všimla i Saulova hlídka v Gibeji.

¹⁷Sotva to oznámili Saulovi, dal ihned nastoupit všechny své vojáky, aby zjistil, kdo jeho armádu opustil. Když před něj všichni předstoupili, zjistilo se, že chybí Jónatan a jeho zbrojnoš.

¹⁸Saul tedy rozkázal knězi Achijášovi: "Dej přinést truhlu s deskami Hospodinova zákona a zeptej se Hospodina, co máme dělat." (Hospodinova truhla totiž tehdy byla v táboře Izraelců.)

¹⁹Avšak zatímco Saul ještě s knězem Achijášem hovořil, vřava v pelištejském táboře začala prudce narůstat. Proto mu Saul nařídil: "Zapomeň na to a na nic se neptej. Není čas!"

²⁰Potom shromáždil všech svých šest set vojáků a společně vyrazili do boje. Když přišli k ležení Pelištejců, zjistili, že jejich nepřátelé v nesmírném zmatku a hrůze bojují sami mezi sebou a navzájem jeden druhého zabíjejí.

²¹Také Hebrejové, kteří se předtím postavili na stranu Pelištejců, se nyní opět přidali do armády k Saulovi a Jónatanovi.

²²Připojili se k nim i všichni Izraelci, kteří se původně ve strachu rozprchli a ukryli v Efrajimském pohoří. Jakmile se nyní doslechli, že Pelištejci se dali na útěk, pustili se spolu s ostatními do jejich pronásledování.

²³Bitva pokračovala až k Bét-ávenu a Izraelci se toho dne díky Hospodinu zachránili.

²⁴Večer, když se opět sešli, byli všichni Izraelci zcela vyčerpaní. Museli totiž Saulovi při pronásledování Pelištejců přísahat, že až do večera, dokud boj úplně neskončí, nebude nikdo z nich cokoliv jíst. Ten, kdo by tuto přísahu porušil, měl být potrestán, a proto nikdo z Izraelců toho dne nic nejedl.

²⁵25-26 Lidé se Saulova příkazu natolik báli, že dokonce ani když v lese narazili na hnízdo divokých včel s plástvemi plnými medu, nikdo z nich se neodvážil ani ochutnat.

²⁶

²⁷Jónatan však o otcově příkazu a přísaze lidu nic nevěděl, a proto si koncem své hole klidně trochu medu nabral. Sotva ho snědl, ihned nabyl nových sil a cítil se mnohem lépe.

²⁸Vzápětí ho však jeden z Izraelců seznámil s tím, že každý, kdo toho dne vezme cokoliv do úst, má být podle Saulova příkazu proklet a dodal, že právě proto jsou všichni izraelští bojovníci tak vyčerpaní a slabí.

²⁹Tato slova však Jónatana popudila: "Ale vždyť tak nesmyslným příkazem škodí můj otec zájmu celého Izraele! Podívejte se na mě. Sotva jsem snědl trochu medu, hned je mi mnohem lépe.

³⁰Kdyby se naši lidé mohli svobodně posilnit kořistí, kterou najdou u Pelištejců, bylo by naše pronásledování mnohem účinnější a naše převaha větší."

³¹Izraelci však dále pronásledovali Pelištejce celou cestu od Mikmásu až k Ajalónu bez jídla.

³²Ovšem večer už byli všichni natolik vyčerpaní a hladoví, že to déle nevydrželi, na místě porazili zvířata, která ukořistili Pelištejcům, a začali jíst jejich maso i s krví.

³³33-34 Netrvalo však dlouho a někdo oznámil Saulovi, že jeho lid pojídá maso s krví a porušuje tak Hospodinovo nařízení. Jakmile to Saul uslyšel, pohoršeně zvolal: "Jednáte v rozporu s Božím zákonem! Okamžitě sem přivalte nějaký balvan a přikažte všem lidem, aby přicházeli porážet svá zvířata k němu a zbavili je nejdříve veškeré krve, než je snědí. Ať už nikdo z nich nepřestupuje Hospodinův zákaz pojídáním masa s krví." Všichni Izraelci tedy Saula uposlechli a zvířata, která hodlali sníst, poráželi a zbavovali krve na určeném místě.

³⁴

³⁵Saul pak vůbec poprvé vybudoval Hospodinu oltář.

³⁶Potom rozkázal, že ještě téže noci všichni Izraelci opět na Pelištejce zaútočí a zničí je až do posledního muže, i kdyby to mělo trvat třeba celou noc. Lid jeho rozhodnutí jednohlasně přijal, ale kněz podotkl: "Zeptejme se nejprve, co na to říká Bůh."

³⁷Saul souhlasil a položil tedy Hospodinu otázku: "Máme na Pelištejce zaútočit? Pomůžeš nám nad nimi zvítězit?" Hospodin však mlčel a na jeho otázku neodpověděl.

³⁸Saul proto nechal ihned předvolat všechny velitele a poručil jim: "Jděte mezi lid a zjistěte, kdo z nich se dnes dopustil nějaké nepravosti.

³⁹Přísahám při samotném Hospodinu, zachránci Izraele, že i kdyby to byl můj syn Jónatan, musí zemřít!" Mezi lidmi se však nikdo takový nenašel,

⁴⁰a proto Saul nařídil: "Všichni se shromážděte na jednu stranu a já se svým synem Jónatanem se postavím na druhou. Tak uvidíme, na čí straně je vina." Izraelci opět Saulův návrh podpořili a udělali, oč je žádal.

⁴¹Potom se Saul znovu Hospodina zeptal: "Bože Izraele, proč jsi neodpověděl na moji první otázku? Mohu za to já a můj syn Jónatan nebo je vina mezi ostatními Izraelci?" Tentokrát Bůh na Saulovu otázku odpověděl a prostřednictvím losu ukázal, že provinění leží na straně Saula a Jónatana. Když se tedy nevina lidu potvrdila,

⁴²Saul poručil, aby los rozhodl mezi ním a jeho synem Jónatanem. Když pak Hospodin označil viníkem Jónatana,

⁴³Saul svého syna vyzval: "Řekni mi, čeho ses dopustil?" "Nabral jsem koncem své hole jen trochu medu a snědl jsem ho," odpověděl mu bez váhání Jónatan. "Mám teď snad kvůli tomu zemřít?"

⁴⁴"Ano Jónatane," odvětil neoblomně Saul, "za tohle tě čeká smrt. Ať se mnou Bůh naloží, jak uzná za vhodné, ale jednou jsem dal své královské slovo a ty musíš zemřít!"

⁴⁵Izraelci však se Saulovým rozhodnutím nesouhlasili a otevřeně mu řekli: "Cože? Jónatan, díky kterému je Izrael opět svobodný, že by měl zemřít? Nikdy! Vždyť právě jeho prostřednictvím dnes jednal sám Bůh, a proto Jónatanovi nesmí být zkřiven ani jediný vlas!" Nátlak lidu na krále zapůsobil a zachránil tak jeho vlastního syna Jónatana před popravou.

⁴⁶Potom Saul odvolal svou armádu a Pelištejci se stáhli zpět na své území. Útokem proti Pelištejcům však Saulovy válečné výpravy neskončily.

⁴⁷Za svého kralování bojoval se všemi svými okolními nepřáteli. Vytáhl proti Moábcům, Amóncům, Edómcům i vladařům ze Sóby, ale ve všech bitvách se dopouštěl svévolností.

⁴⁸Porazil dokonce i Amálekovce a vysvobodil Izrael z područí všech jeho utlačovatelů.

⁴⁹49-50 Saul se oženil s Achímaasovou dcerou Achínoamou a měl s ní tři syny a dvě dcery. Synové se jmenovali Jónatan, Jišví a Malkíšúa a dcery Mérab a její mladší sestra Míkal. Velitelem Saulovy armády se stal syn jeho strýce Néra, Abnér.

⁵⁰

⁵¹Saulův otec Kíš a Abnérův otec Nér tedy byli bratři a jejich otcem byl Abíel.

⁵²Kruté boje proti Pelištejcům pokračovaly v průběhu celé Saulovy vlády, a proto všichni silní a odvážní muži museli sloužit v jeho armádě.