Read Slovo na cestu 2000 1. Samuelova 20 Bible Online

1. Samuelova 20 - Slovo na cestu 2000 bible

1. Samuelova 20

¹Po Saulově příchodu se David v Rámě déle nezdržoval a ze Samuelova domu uprchl. Vyhledal Jónatana a otázal se ho: "Jakého zločinu jsem se dopustil? Co jsem udělal tvému otci, že se mě pokouší zabít?"

²"Neboj se, nic zlého se ti nestane," uklidňoval Davida Jónatan. "Jsem si jist, že můj otec nic takového nezamýšlí, neboť mi vždy i své sebemenší záměry předem sdělí. Proč by tedy nyní přede mnou zamlčel takovou věc? Určitě to není pravda."

³David však Jónatanovi namítl: "Na mou duši, věř mi, že je to tak. Ty o tom nemůžeš nic vědět, protože tvůj otec velmi dobře ví o našem přátelství. Nechce tě zarmoutit, a proto se rozhodl, že se ti se svým záměrem nesvěří. Ale přísahám ti při samotném Hospodinu i při tvém životě, že od smrti mě dělí jen krůček!"

⁴"Dobrá tedy," odpověděl Jónatan. "Řekni, co chceš, abych pro tebe udělal. Já ti to splním."

⁵Nato David Jónatanovi navrhl: "Zítra se bude slavit svátek novoluní a já mám jako obvykle večeřet s králem. Já tam však tentokrát nebudu, protože se po tři dny budu skrývat v poli.

⁶Jestliže mne tvůj otec bude hledat, odpověz mu, prosím, že jsem tě požádal, abych se mohl v Betlémě zúčastnit každoročního obřadního setkání celé naší rodiny.

⁷Když proti tomu nebude nic namítat, pak budu vědět, že mi nic nehrozí. Jestliže se však rozhněvá, vezmu to jako znamení, že se rozhodl usmrtit mne.

⁸Prokaž mi tedy svou laskavost a udělej to pro mě. Prosím tě o to při našem přátelství, které jsme si vzájemně před Hospodinem slíbili. Jestli jsem se však čehokoliv dopustil, raději mne sám na místě zabij, ale nedovol, abych padl to rukou tvého otce."

⁹"To bych přece nikdy neudělal," odpověděl Jónatan. "Myslíš snad, že bych ti to zatajil, kdybych věděl, že můj otec se tě chystá zabít?"

¹⁰"Jak se tedy ale dozvím, jestli mi tvůj otec stále ještě ukládá o život?" pokračoval David.

¹¹11-12 Jónatan ho vyzval, aby spolu vyšli ven na pole, kde mu řekl: "Přísahám při Hospodinu, Bohu Izraele, že jakmile zítra nebo nejpozději pozítří zjistím, zda je ti můj otec nakloněn, dám ti bez váhání vědět. Vzkážu ti však samozřejmě i v případě, že se rozhněvá a rozhodne se tě zabít.

¹³Ať mne Hospodin krutě potrestá, jestli svůj slib nesplním a nepomohu ti, abys mohl včas uprchnout do bezpečí. Kéž tě Bůh provází a žehná ti, jako dříve žehnal mému otci.

¹⁴14-15 Nyní však na oplátku prosím já tebe, abys po celý zbytek mého života mně i celé mé rodině prokazoval svou neochabující přízeň, abychom nezahynuli, až Hospodin do posledního smete z povrchu země všechny tvé nepřátele."

¹⁶David se Jónatanovi zavázal, že jejich vzájemnou úmluvu dodrží, a Jónatan vyslovil přání, aby Hospodin volal k odpovědnosti všechny, kdo se postaví proti Davidovi.

¹⁷Nakonec Jónatan ještě Davida požádal, aby svůj závazek potvrdil přísahou na jejich vzájemné přátelství a upřímnou bratrskou lásku.

¹⁸Potom Jónatan řekl: "Až se zítra při slavnosti novoluní zjistí, že tvé místo je prázdné, budou po tobě jistě všichni pátrat.

¹⁹Zůstaň proto v bezpečí svého úkrytu a teprve třetího dne přijď k místu u kamene Ezelu, kam ses ukryl nedávno, když všechny ty nesnáze začaly.

²⁰Já tam pak přijdu, postavím se vedle kamene a vystřelím tři šípy, jako bych mířil na nějaký cíl.

²¹Přivedu s sebou také malého chlapce a pošlu ho napřed, aby šípy, které za ním vystřelím, našel a přinesl mi je. Když mu řeknu: Šípy leží kousek za tebou. Vrať se a přines je!' pak můžeš bez obav opustit svůj úkryt, neboť tak jistě, jako vím, že Hospodin žije, budu vědět, že ti nehrozí žádné nebezpečí.

²²Jestliže však uslyšíš, že tomu chlapci říkám: Běž dál, šípy leží ještě kousek před tebou, potom na nic nečekej a uteč, neboť Hospodin si přeje, abys odešel.

²³Nezapomeň však na naši úmluvu. Pamatuj, že Hospodin je svědkem smlouvy mezi mnou a tebou navěky."

²⁴Po těchto slovech se spolu rozešli a David se ukryl v poli.

²⁵Když na druhý den začala slavnost novoluní, král Saul zasedl k hostině a jako obvykle se posadil na své místo u stěny. Jónatan si sedl naproti a Abnér zaujal místo po Saulově boku. Davidovo sedadlo však zůstalo prázdné.

²⁶Král si toho sice všiml, ale nijak se k tomu nevyjádřil, neboť se domníval, že Davida muselo potkat něco, co ho obřadně znečistilo, a proto se nemohl slavnosti zúčastnit.

²⁷Když ale i druhý den zelo Davidovo místo prázdnotou, otázal se Saul svého syna Jónatana: "Proč ani včera, ani dnes nepřišel David ke stolu?"

²⁸28-29 "Velmi mě žádal o dovolení, aby se mohl v Betlémě zúčastnit rodinného obřadu," odvětil nato Jónatan. "Řekl, že mu poslal vzkaz jeho vlastní bratr. A tak mě prosil, abych mu prokázal laskavost a dovolil mu jeho rodinu navštívit. Proto se ani včera, ani dnes k hostině nedostavil."

³⁰Sotva to Saul uslyšel ukrutně se rozlítil a začal na Jónatana křičet: "Ty darebáku! Hned od začátku mi bylo jasné, že ses s tím Jišajovým ničemou spolčil a zostudil tak sebe i svou vlastní rodinu.

³¹Nechápeš, že dokud on bude naživu, tak se nikdy nestaneš králem a nepřevezmeš vládu? Okamžitě se zvedni a přiveď ho, ať ho konečně mohu popravit!"

³²Jónatan však na Saula naléhal: "A proč má vlastně David zemřít? Čeho se dopustil?"

³³Když po něm Saul namísto odpovědi mrštil kopím, aby ho zabil, Jónatan pochopil, že jeho otec má skutečně v úmyslu Davida připravit o život.

³⁴Rozhořčeně se tedy Jónatan zvedl od stolu a celý druhý den slavnosti novoluní nic nejedl, neboť ho trápilo otcovo hanebné chování a jeho postoj k Davidovi.

³⁵Podle dohody s Davidem třetího dne zrána Jónatan vyšel na pole a vzal s sebou malého chlapce.

³⁶Když přišli ke smluvenému kameni, poručil Jónatan chlapci: "Začni utíkat, abys našel šípy, které vystřelím." Chlapec ho tedy poslechl a zatímco běžel, Jónatan před něj vystřelil šíp.

³⁷37-38 Když se pak chlapec blížil k místu, kam vystřelený šíp dopadl, Jónatan na něj zavolal: "Nezastavuj se a rychle běž dál. Šíp leží ještě kousek před tebou!"

³⁹Jakmile chlapec šíp našel, vzal ho, a aniž by cokoliv tušil, vrátil se ke svému pánu. Jónatan a David však dobře věděli, co tato slova znamenají.

⁴⁰Jónatan si chlapce zavolal, svěřil mu luk a šípy a nařídil mu, aby vše odnesl do města.

⁴¹Sotva se chlapec ztratil z dohledu, vystoupil David ze svého úkrytu, poklekl a třikrát se před Jónatanem poklonil. Potom se vzájemně objali, přátelsky se políbili a společně hořce plakali. Zvláště David naříkal tak žalostně, že nebyl k utišení.

⁴²Nakonec se však rozloučili a Jónatan Davidovi řekl: "Ať tě provází pokoj. Hospodin je nám oběma i všem našim potomkům navždy svědkem, že jsme si v jeho jménu přísahali vzájemné přátelství."