Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Matouše 13 Bible Online

Evangelium podle Matouše 13 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Matouše 13

¹Téhož dne vyšel Ježíš z domu a usedl na břehu jezera.

²Zanedlouho se kolem něho shromáždilo tolik lidí, že musel vstoupit do loďky, aby je mohl všechny oslovit.

³Rád vyjadřoval duchovní pravdy obrazně. Tentokrát začal vyprávět:

⁴„Rolník zaséval na poli obilí. Některá zrna padla na okraj cesty. Slétli se ptáci a sezobali je.

⁵Jiná zrna dopadla na skalnatou zem, kde bylo málo ornice. Obilí rychle vyhnalo do výšky,

⁶ale když začalo pálit slunce, uschlo, protože kořínky nešly do hloubky.

⁷Další část zrna zapadla mezi bodláky. Když vyrostlo bodláčí, udusilo klásky.

⁸Ostatní zrna padla do dobré ornice. Vyrostlo obilí a přineslo úrodu. Některý klas měl sto zrnek, jiný šedesát a jiný třicet.

⁹Víte, co tím myslím?“

¹⁰Učedníci se ho zeptali: „Proč mluvíš v obrazech?“

¹¹Vysvětlil jim to: „Vám už Bůh odkrývá svoje záměry se světem. Ostatním je to zatím skryto.

¹²Kdo přijímá ochotně, bude mít stále víc. Kdo je spokojen s tím, co má, přijde nakonec o všechno.

¹³Používám obrazy, lidé slyší i vidí, a přece nechápou.

¹⁴Tak se na nich plní Izajášovo proroctví: ‚Budete poslouchat, ale neporozumíte, budete se dívat, ale neuvidíte.

¹⁵Protože srdce tohoto lidu otupělo, jsou hluší a zavřeli oči, aby neviděli, neslyšeli a neporozuměli, aby se neobrátili k Bohu, kde by mohli být uzdraveni.‘

¹⁶Jak je dobře, že vaše oči vidí a uši slyší.

¹⁷Mnoho proroků toužilo vidět to, co vy vidíte, a slyšet to, co vy slyšíte, ale nebylo jim to dopřáno.

¹⁸A teď k tomu příběhu o rozsévači.

¹⁹Cesta, kam padla některá zrna, představuje srdce lidí, kteří slyší o Božím království a nezajímá je to. Přichází satan a sebere, co bylo zaseto.

²⁰Skalnatá země představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství a přijímá je sice s velkou radostí, ale povrchně a ono v něm nezapustí kořeny. Když pak přijdou těžkosti nebo pronásledování pro víru, jeho nadšení ochabne a to, co bylo zaseto, zmizí.

²¹

²²Země porostlá bodláčím představuje člověka, který slyší poselství, ale v jehož srdci záležitosti každodenního života a touha po lepším hmotném zajištění slovo udusí.

²³Dobrá ornice představuje srdce člověka, který slyší Boží poselství, rozumí mu a nechává působit jeho životodárný vliv. Užitek z toho je mnohonásobný, u někoho větší, u jiného menší.“

²⁴Potom použil dalšího přirovnání. „Bůh je jako dobrý hospodář, který zasel na své pole dobré semeno.

²⁵V noci, když lidé spali, hospodářův nepřítel rozhodil mezi pšenici semeno plevele.

²⁶Když vyrostlo obilí a s ním i plevel, přišli služebníci za hospodářem a řekli mu: ‚Vždyť jsi zasel dobré semeno, kde se tedy vzal plevel?‘

²⁷

²⁸‚To udělal nepřítel!‘ odpověděl. ‚My půjdeme a vyplejeme to pole,‘ nabídli se.

²⁹Ten jim na to řekl: ‚Ne, to nedělejte. Spolu s plevelem byste mohli snadno vytrhnout i pšenici.

³⁰Necháme obojí vyrůst a při žních řeknu žencům, aby vybrali plevel a spálili ho a pšenici dali do mé stodoly.‘ “

³¹Předložil jim jiný obraz: „S Božím dílem je to jako s hořčičným seménkem, které člověk zasel na poli.

³²Je sice drobné, ale vyroste z něho tak mohutná bylina, že i ptáci na ní stavějí hnízda.“

³³Dále užil tohoto obrazu: „Boží vliv působí jako kvas. Malé množství prokvasí i velkou dávku těsta.“

³⁴V tomto kázání Ježíš používal výhradně podobenství.

³⁵Tak se naplnilo staré proroctví: „Budu mluvit v obrazech a vypovím, co bylo skryto od stvoření světa.“

³⁶Ježíš pak opustil shromážděné posluchače a šel domů. Obklopili ho jeho učedníci a žádali, aby jim vyložil obraz plevele na poli.

³⁷„Dobře,“ řekl, „já jsem ten hospodář, který seje dobré zrní.

³⁸Pole představuje svět a zrna, to jsou lidé, kteří patří Bohu. Plevel, to jsou lidé propadlí zlému.

³⁹Nepřítel, který ho zasel, je ďábel. Žně představují konec světa a ženci jsou andělé.

⁴⁰Tak jako v tomto příběhu je plevel oddělen a spálen, tak bude na konci světa.

⁴¹Pošlu své anděly a ti vyženou z Boží blízkosti všechny, kteří stáli v cestě Boží věci a páchali zlo.

⁴²Jejich konec bude hrozný. Zbyde jim pláč a zoufalství.

⁴³A tehdy ti, kteří plnili Boží vůli, budou v království nebeského Otce zářit jako slunce. Přemýšlejte o tom!

⁴⁴Nový život, k němuž vás Bůh volá, je jako poklad zakopaný v poli. Kdo ho najde, zatím o tom nemluví, ale má takovou radost, že prodá všechno, jen aby to pole získal.

⁴⁵Nebo: je jako drahocenná perla, kterou objeví obchodník s perlami. Vyprodá všechno, co má, a koupí ji.

⁴⁶

⁴⁷Boží království je jako síť spuštěná do moře, ve které uváznou nejrůznější tvorové.

⁴⁸Když je síť plná, vytáhnou ji rybáři na břeh, do košů vyberou dobré ryby a ostatní vyhodí.

⁴⁹Tak to bude i na konci světa. Přijdou Boží andělé a oddělí zlé od bohabojných

⁵⁰a zlé hodí do ohně. Tam bude pláč a zoufalství.

⁵¹Porozuměli jste všemu?“ „Ano,“ odpověděli.

⁵²Potom dodal: „Každý vykladač Písma, který pochopil, oč mi jde, je jako hospodář, který ze své zásobárny nabízí nové i staré.“

⁵³Když Ježíš skončil svůj výklad v podobenstvích, vrátil se do svého domovského města. Učil v tamní synagoze. Všichni se divili: „Kde se v něm bere taková moudrost a moc?

⁵⁴

⁵⁵Vždyť to je tesařův syn, jeho matka je přece Marie, a Jakub, Josef, Šimon a Juda to jsou jeho bratři!

⁵⁶I jeho sestry žijí mezi námi. Odkud to ten člověk má?“

⁵⁷Nemohli se s tím vyrovnat a pro jejich nedůvěru tam Ježíš nemohl vykonat mnoho zázraků. Vysvětlil to slovy: „Proroka si váží všude víc než v jeho rodném městě a v jeho domově!“