Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Matouše 21 Bible Online

Evangelium podle Matouše 21 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Matouše 21

¹Když se blížili k Jeruzalému a přišli do Betfage u Olivové hory, poslal Ježíš dva ze svých učedníků napřed

²a řekl jim: „Jakmile přijdete do vesnice tady před námi, najdete přivázanou oslici s oslátkem. Odvažte je a přiveďte mi je.

³Kdyby se vás někdo ptal, co děláte, řekněte, co předpověděl prorok:

⁵‚Oznamte Jeruzalému: Tvůj král přichází k tobě, tichý, přijíždí na oslátku.‘ “

⁶Učedníci šli a udělali vše podle Ježíšova příkazu.

⁷Přivedli oslici i oslátko, místo sedla podložili své pláště a na ně posadili Ježíše.

⁸Mnozí z davu pokládali své pláště na cestu, jiní osekávali větve ze stromů a zdobili jimi cestu.

⁹Průvod lidí, který ho obklopoval zepředu i zezadu, volal:

¹⁰Když vjel do Jeruzaléma, celé město vřelo a lidé se vzrušeně ptali: „Kdo je to?“

¹¹Z průvodu se ozývalo: „To je Ježíš, ten prorok z galilejského Nazaretu!“

¹²Ježíš pak vešel do chrámu a vyhnal všechny, kteří tu prodávali a kupovali, zpřevracel stoly směnárníků a prodavačů obětních holubů

¹³a řekl jim: „Písmo praví: Boží chrám je místem pro modlitbu, ale vy jste z něj udělali zlodějské doupě!“

¹⁴Na chrámovém nádvoří se kolem něj shlukli slepí a chromí a on je uzdravoval.

¹⁵Když však velekněží a vykladači zákona viděli ty zázraky a slyšeli, jak i malé děti volají v chrámu: „Sláva Davidovu synu!“ velmi je to pobouřilo.

¹⁶Vyčítali mu: „Neslyšíš, co volají?“ On jim odpověděl: „Ovšem. Což jste nečetli v Písmu: I křik nemluvňat chválí Boha.“

¹⁷Nechal je být a odešel zpět do Betanie, kde zůstal přes noc.

¹⁸Když se ráno vracel do Jeruzaléma, dostal hlad.

¹⁹Všiml si fíkovníku u cesty. Když však přišel ke stromu, viděl, že na něm nejsou žádné plody, ale jen listí. Řekl: „Už nikdy se na tobě neurodí ovoce!“ A ten fíkovník rázem uschl.

²⁰Když to viděli učedníci, udiveně říkali: „Jak jsi to dokázal, že ten fíkovník tak rychle uschl?“

²¹Ježíš jim odpověděl: „Skutečně vám říkám, věříte-li bez pochybností, můžete dělat i větší věci než to, co jste nyní viděli. Kdybyste rozkázali této hoře, aby se pohnula a sesula do moře, pak se to stane.

²²Všechno je pro vás dosažitelné, zač se s vírou modlíte.“

²³Když pak zas učil v chrámu, přišli k němu velekněží a židovští předáci a ptali se ho: „Jakým právem zde takto jednáš? Kdo ti k tomu dal moc?“

²⁴„Řeknu vám to, ale nejprve odpovězte vy na moji otázku: Křtil Jan z pověření Boha nebo lidí?“ Říkali si mezi sebou: „Odpovíme-li, že byl od Boha, namítne nám, proč jsme tedy nevěřili jeho slovům. A jestliže odpovíme záporně, pak abychom se báli davu, protože Jana všichni považují za proroka.“

²⁷Tak nakonec odpověděli: „Nevíme.“ Nato Ježíš: „Ani já vám tedy neřeknu, kdo stojí za mnou.

²⁸Jak byste rozsoudili takový případ? Jeden muž měl dva syny a řekl jednomu z nich: ‚Jdi dnes pracovat na vinici!‘

²⁹On však odpověděl: ‚Nechce se mi!‘ Potom si to ale rozmyslel a šel.

³⁰O totéž požádal druhého syna. Ten řekl: ‚Ano, půjdu,‘ ale nešel.

³¹Který z těch dvou synů poslechl svého otce?“ Oni odpověděli: „Ten první.“ „Právě tak,“ řekl Ježíš, „vás podvodníci a prostitutky předbíhají do Božího království.

³²Jan Křtitel vám ukázal správnou cestu k pokání; vy jste na něj nedali, ale tihle lidé ano. Ani to vás nezahanbilo a stejně jste neposlechli.

³³Nyní si poslechněte jiný příběh: Byl jeden hospodář, který založil vinici. Obehnal ji plotem, zřídil v ní lis a postavil věž pro hlídače. Pak vinici pronajal vinařům a odcestoval.

³⁴V době vinobraní poslal k vinařům své zástupce, aby vybrali jeho podíl.

³⁵Vinaři je však popadli, jednoho zbili, druhého utloukli a dalšího ukamenovali. Hospodář tedy poslal další muže; tentokrát jich bylo více. Ale vinaři s nimi naložili stejně.

³⁷Nakonec k nim tedy poslal svého syna. Myslel si, že alespoň před ním budou mít respekt.

³⁸Ale když jej viděli přicházet, řekli si: ‚To je dědic! Zabijme ho a vinice bude naše!‘

³⁹Popadli ho, vyvlekli z vinice ven a zabili.

⁴⁰Co myslíte, že udělá hospodář s těmi vinaři, až se vrátí?“

⁴¹Odpověděli mu: „Ty zločince dá bez milosti popravit a vinici pronajme lidem, kteří mu budou svědomitě odvádět výnosy.“

⁴²Potom se jich Ježíš zeptal, zda znají slova Písma: „Kámen, který stavitelé neustále odkládali, sloužil nakonec jako hlavní svorník klenby. Jaký to div! Jak zvláštní věc Bůh udělal!“

⁴³„Chci tím říci, že vám Bůh odejme správu nad svým královstvím a svěří ji lidem, kteří mu budou odvádět, co mu patří.

⁴⁴Kdo ten kámen nedá na pravé místo, zakopne o něj, nebo ho kámen rozdrtí.“

⁴⁵Když velekněží a farizejové slyšeli tyto příměry, pochopili, že mluví o nich.

⁴⁶Chtěli ho zatknout, ale báli se davu, protože všichni považovali Ježíše za proroka.