Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Matouše 22 Bible Online

Evangelium podle Matouše 22 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Matouše 22

¹Ježíš jim vyprávěl další příběh:

²„Když Bůh nabízí účast ve svém království, je jako král, který připravil velkou hostinu při svatbě svého syna.

³Pozvaných bylo mnoho, ale když pro ně přišli královi poslové, odmítli pozvání.

⁴Král k nim poslal ještě jednou se vzkazem: ‚Je pro vás připravena bohatá hostina, přijďte!‘

⁵Ale pozvaní to vůbec nebrali vážně. Jeden šel za prací na své pole, jiný za obchodem, někteří se dokonce králových poslů zmocnili, ztýrali je a několik jich zabili.

⁷To krále popudilo, poslal vojsko, dal ty ukrutníky pobít a město vypálit.

⁸Potom řekl svým poslům: ‚Hostina je připravena, ale svatební hosté jí nebyli hodni.

⁹Jděte na rozcestí a pozvěte na svatbu každého, koho potkáte.‘

¹⁰Poslové tedy šli a přivedli všechny, které našli, ubohé i slušné, takže svatební síň se zaplnila.

¹¹Když vstoupil král, aby hosty přivítal, uviděl jednoho, který nepřijal svatební oděv.

¹²Řekl mu: ‚Člověče, jak jsi se odvážil vejít bez svatebních šatů?‘ On mlčel.

¹³Král pak rozkázal sluhům: ‚Svažte ho a vyhoďte ven do tmy, kde bude jen nářek a utrpení.

¹⁴Mnoho je pozvaných, ale těch, kteří skutečně vejdou, je málo.‘ “

¹⁵Farizejové se sešli, aby se domluvili na taktice, jak Ježíše chytit do léčky. Chtěli ho vyprovokovat k slovům, kterých by pak mohli použít k obžalobě.

¹⁶Poslali k němu své žáky spolu s Herodovými stoupenci a ti řekli: „Mistře, víme, že jsi čestný a že pravdivě učíš cestě k Bohu, bez ohledu na to, jaké kdo má postavení.

¹⁷Řekni nám: Je správné odvádět římské vládě daň?“

¹⁸Ježíš však prohlédl jejich zlý úmysl. „Vy pokrytci!“ zvolal. „Proč se mne snažíte nachytat takovými otázkami?

¹⁹Ukažte mi minci!“ Oni mu podali denár.

²⁰„Čí obraz a jméno je na něm vyraženo?“

²¹„Císaře,“ odpověděli. On jim na to řekl: „Co je tedy císařovo, dávejte císaři, a co je Boží, dávejte Bohu.“

²²Zaskočeni tou odpovědí, odešli.

²³Také za ním přišli saducejové, kteří tvrdí, že vzkříšení z mrtvých je nemožné. Předložili mu nepravděpodobný příběh:

²⁴„Mistře, v Mojžíšově zákoně čteme, že svobodný švagr je povinen vzít si bezdětnou vdovu po svém bratru, aby v dětech zachoval bratrovo jméno.

²⁵U nás se vyskytl tento případ: Bylo sedm bratrů. První z nich se oženil a potom jako bezdětný zemřel, takže jeho žena se stala manželkou druhého bratra.

²⁶Tento bratr také zemřel bez dětí, a tak se opakovalo u druhého, třetího – a nakonec u všech sedmi bratrů.

²⁷Poslední ze všech zemřela i ta žena.

²⁸Kterému z těch bratrů bude patřit po vzkříšení? Byla přece manželkou všech sedmi!“

²⁹Ježíš odpověděl: „Mluvíte nesmysly, protože neznáte ani Písmo ani Boží moc.

³⁰Po vzkříšení zaniknou tělesné vztahy. Lidé nebudou žít v manželství, ale budou tvořit Boží rodinu.

³¹A pokud jde o vzkříšení z mrtvých, pak čtěte pozorně Písmo. Jak nazývá Bůh sám sebe?

³²Bůh Abrahamův, Izákův a Jákobův. On není Bohem mrtvých, ale živých.“

³³Tyto Ježíšovy odpovědi udělaly na lidi hluboký dojem.

³⁴Farizejové se doslechli, jak Ježíš umlčel saduceje.

³⁵Pověřili jednoho ze svých vykladačů Písma, aby ho vyzkoušel:

³⁶„Mistře, které přikázání je v zákoně nejvýznamnější?“

³⁷Ježíš mu odpověděl: „ ‚Miluj Pána, svého Boha, celým srdcem, duší i myslí.‘

³⁸To je první a nejdůležitější přikázání.

³⁹Druhé v pořadí důležitosti je toto: ‚Miluj svého bližního jako sám sebe.‘

⁴⁰Na těch dvou přikázáních stojí celý Mojžíšův zákon a odkaz proroků.“

⁴¹Potom Ježíš, obklopen farizeji, se jich zeptal:

⁴²„Co si myslíte o Kristu? Čí je to syn?“ Odpověděli: „Davidův.“

⁴³On na to řekl: „Jak by mohl David svého vlastního potomka nazývat Pánem? Vždyť o něm z podnětu Ducha svatého píše v žalmu:

⁴⁴‚Bůh řekl mému Pánu: Seď po mé pravici, dokud ti nepodložím tvé nepřátele k nohám.‘

⁴⁵Jestliže ho tedy David nazývá svým Pánem, jak může být jeho synem?“

⁴⁶Na to nikdo nedovedl odpovědět a už se mu neodvážili klást další otázky.