Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Marka 10 Bible Online

Evangelium podle Marka 10 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Marka 10

¹Ježíš opustil Kafarnaum a prošel Zajordáním do Judska. I zde ho obklopilo množství lidí a on je začal učit jako obvykle.

²Přišli však za ním farizejové a pokoušeli se ho nachytat: zeptali se ho, zda je dovolen rozvod.

³Místo odpovědi jim dal otázku: „Co řekl o rozvodu Mojžíš?“

⁴„K tomu, aby manželství bylo zrušeno, podle Mojžíše stačí, když muž napíše ženě rozlukový list.“

⁵„To byl jen Mojžíšův ústupek tvrdosti lidského srdce,“ řekl na to Ježíš. „Bůh si to tak nikdy nepřál.

⁶Hned na počátku stvořil člověka jako nerozlučnou dvojici, muže a ženu.

⁷Proto muž opustí své rodiče a připojí se ke své manželce;

⁸v tom spojení již nežijí jako dva jedinci, ale stávají se jednou bytostí.

⁹A proto člověk nemá právo rozdělit, co Bůh spojil.“

¹⁰Později se učedníci znovu k té otázce vrátili.

¹¹Vyložil jim to: „Kdo se rozvede se svou ženou a ožení se s jinou, hřeší stejně, jako by měl ženy dvě.

¹²A právě tak rozvede-li se žena se svým mužem a vdá se za jiného, dopouští se cizoložství.“

¹³Lidé nosili k Ježíšovi děti, aby jim žehnal. Učedníci jim domlouvali, aby ho neobtěžovali.

¹⁴Když to Ježíš slyšel, zlobil se: „Neodhánějte ty děti a nebraňte jim, když chtějí ke mně. I jim přece patří Boží království.

¹⁵A říkám vám, že kdo nepřijde k Bohu s dětskou prostotou, nestane se občanem toho království.“

¹⁶Bral děti do náruče, hladil je a žehnal jim.

¹⁷Když se zase vydali na cestu, dohonil je nějaký muž a padl před Ježíšem na kolena: „Dobrý učiteli, co mám dělat, abych získal věčný život?“

¹⁸„Proč mi říkáš dobrý? Vždyť dobrý je jen Bůh,“ odvětil Ježíš.

¹⁹„A k tvé otázce – přikázání přece znáš: nebudeš zabíjet, cizoložit, krást, lhát, podvádět, budeš si vážit svých rodičů.“

²⁰„Mistře, všechno jsem dodržoval od mládí.“

²¹Ježíš ho objal pohledem: „A přece ti něco schází. Jdi a prodej všechno, co máš, peníze rozdej chudým a získáš tak poklad v nebi. Potom se vrať a staň se mým následovníkem.“

²²Když to ten člověk vyslechl, zesmutněl a odešel s těžkým srdcem. Byl totiž velmi bohatý.

²³Ježíš ho mlčky sledoval očima a pak se otočil k učedníkům: „Jak těžké je pro boháče vejít do Božího království!“

²⁴To je zarazilo. Není snad majetek důkazem Boží přízně? „Přátelé, do Božího království se těžko dostanou ti, pro které jsou peníze a majetek smyslem života.

²⁵Snáze projde velbloud tou uzoučkou brankou, které říkáte jehelné ucho, než bohatý vejde do Božího království.“

²⁶To jim dodalo. „Má vůbec někdo naději, že se tam dostane?“ říkali si mezi sebou.

²⁷Podíval se na ně. „Člověk na to nestačí, ale Bůh je všemocný.“

²⁸Tu promluvil Petr: „Ale my jsme se všeho vzdali a šli za tebou.“

²⁹„Ujišťuji vás,“ odpověděl Ježíš, „že každému, kdo se z lásky ke mně a pro šíření evangelia něčeho vzdá – ať už domova, života se sourozenci, rodiči, manželkou a dětmi, nebo majetku,

³⁰se to vrátí stonásobně už zde na zemi (i když neujde pronásledování) a v budoucnosti ho čeká věčný život.

³¹Mnozí, kteří u lidí něco znamenají, budou poslední, a těm nejpohrdanějším se tam dostane čestných míst.“

³²Když potom byli na cestě do Jeruzaléma, Ježíš šel vpředu a ostatní se drželi za ním. Co jim Ježíš řekl, to je znepokojilo a naplnilo obavami. Zavolal k sobě svých dvanáct učedníků a znovu je připravoval na to, co ho čeká:

³³„Musíme do Jeruzaléma a tam Syn člověka padne do rukou velekněží a učitelů zákona a ti ho odsoudí a vydají pohanům.

³⁴Budou se mu veřejně vysmívat, plivat na něj, zbičují a zabijí ho. Ale třetí den vstane z mrtvých.“

³⁵Přihlásili se Zebedeovi synové Jakub a Jan: „Mistře, chtěli bychom tě o něco poprosit.“

³⁶„Co si ode mne přejete?“ vzhlédl Ježíš.

³⁷„Až usedneš na trůn, chtěli bychom ti sedět nejblíže se všech, každý z jedné strany vedle tebe.“

³⁸„Nevíte, oč prosíte. Můžete pít z kalicha hořkosti, ze kterého musím pít já, a projít křtem utrpení, který mě čeká?“

³⁹„Ale jistě,“ přisvědčili. „Dobře, budete pít z mého kalicha a budete pokřtěni stejným křtem.

⁴⁰Ale není mou věcí určovat vám pořadí v Božím království. To už je stanoveno.“

⁴¹Ostatních deset se zlobilo na Jakuba a Jana.

⁴²Ale Ježíš je svolal dohromady a řekl jim: „Víte, že vládcové mají moc nad národy, a kdo vládne, obvykle druhé utlačuje.

⁴³Ale mezi vámi to tak být nemá. Naopak, kdo z vás chce být velký, ať všem pokorně slouží.

⁴⁴A kdo z vás chce být na předním místě, ať je pomocníkem všech.

⁴⁵Vždyť já – Syn člověka – jsem nepřišel na svět proto, aby mi ostatní sloužili, ale abych já sloužil jim a abych položil život pro záchranu mnoha lidí.“

⁴⁶Procházeli také Jerichem, kde se k nim přidal velký zástup. U cesty seděl slepý žebrák Bartimeus – Timeův syn.

⁴⁷Když uslyšel, že to jde Ježíš Nazaretský, křičel: „Ježíši z rodu krále Davida, slituj se nade mnou!“

⁴⁸Lidé mu domlouvali, aby mlčel. Ale on volal tím hlasitěji: „Synu Davidův, slituj se nade mnou!“

⁴⁹Ježíš ho uslyšel, zastavil se a přikázal, aby slepce zavolali. Vrátili se tedy k Bartimeovi se vzkazem: „Máš štěstí, Ježíš tě volá – vstaň!“

⁵⁰Slepec odhodil svůj starý kabát, vyskočil a klopýtal k Ježíšovi.

⁵¹„Co pro tebe mohu udělat?“ dotkl se ho Ježíš. „Mistře, chci vidět!“

⁵²„Staň se, tvá víra tě zachránila.“ V té chvíli se slepci vrátil zrak a on se vydal také za Ježíšem.