Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Marka 6 Bible Online

Evangelium podle Marka 6 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Marka 6

¹Pak se Ježíš s učedníky vrátil do svého domovského města Nazaretu.

²Když přišla sobota, kázal v tamější synagoze, kde mu naslouchalo mnoho lidí. Všichni žasli a říkali si: „Kdepak se to naučil? Kde se u něho vzala ta moudrost? A dokonce dělá i zázraky!

³Známe ho přece jako tesaře, syna Marie. Jeho bratři jsou Jakub, Josef, Juda a Šimon. A také jeho sestry žijí mezi námi.“ Nemohli se s tím prostě vyrovnat, dokonce se nad tím pohor-šovali.

⁴Ježíš jen poznamenal: „Nikde prorok neznamená tak málo, jako ve vlastní obci a rodině.“ Jejich nedůvěra ho zarmoutila

⁵a nemohl tam učinit žádný zázrak; jen na několik nemocných položil ruku a uzdravil je. Rozhodl se, že se obrátí k lidem v okolních vesnicích.

⁶

⁷Potom svolal svých dvanáct učedníků, vysílal je po dvojicích do okolních vesnic a propůjčil jim schopnost osvobozovat lidi z moci zla.

⁸Nakázal jim, aby si na cestu kromě hole nic nebrali: žádný chléb, žádná zavazadla, žádné peníze, dokonce ani náhradní obuv nebo šaty.

⁹

¹⁰„V každé vesnici se ubytujte na jediném místě, a to tam, kde vás nejprve přijmou.

¹¹Když vás někde nebudou chtít přijmout ani vyslechnout, jděte pryč a vyklepejte i ten jejich prach ze svých bot; ať mají, co jim patří.“

¹²Vydali se tedy na cesty a všude vyzývali, aby lidé zanechali svých zlých činů, litovali jich a začali žít nový život.

¹³Vyháněli démony, nemocné potírali olejem a uzdravovali je.

¹⁴Ježíšův věhlas se šířil a zprávy o něm se donesly až k uším krále Heroda. Někteří lidé říkali, že to ožil Jan Křtitel, proto prý koná takové zázraky.

¹⁵Jiní se zase domnívali, že znovu přišel dávný prorok Elijáš, a další byli přesvědčeni, že prostě povstal nový prorok, jak tomu bývalo za starodávna.

¹⁶Sám Herodes, když se o Ježíši dozvěděl, se polekal: „Je to Jan, kterého jsem dal popravit. Určitě vstal z mrtvých.“

¹⁷Král dal již dříve Jana zatknout a uvěznil ho ve své tvrzi.

¹⁸Jan mu totiž vytýkal, že odloudil vlastnímu bratru Filipovi manželku Herodiadu.

¹⁹Ta Jana Křtitele za to nenáviděla a ukládala mu o ivot, bez králova souhlasu se však neodvažovala dát ho zavraždit.

²⁰Věděla, že Herodes si ho vážil jako spravedlivého a svatého člověka a držel nad ním ochrannou ruku. Rozhovory s ním ho sice vždycky jaksi znepokojovaly, ale přesto mu rád naslouchal a někdy se podle jeho slov i řídil.

²¹Herodiadě se naskytla příležitost Jana odstranit, když král na oslavu svých narozenin uspořádal hostinu pro své dvořany, důstojnictvo a vedoucí osobnosti Galileje.

²²Dcera Herodiady při banketu tančila před hosty a všem se velice líbila.

²³Král byl tak okouzlen, že jí pošetile slíbil splnit jakékoliv přání, i kdyby to měla být polovina království. Dokonce to přede všemi slavnostně odpřisáhl.

²⁴Šla se tedy poradit se svou matkou a ta ji navedla, aby si řekla o hlavu Jana Křtitele.

²⁵Rychle se vrátila ke králi a přednesla mu své přání: „Chci, abys mi hned teď dal přinést mísu s hlavou Jana Křtitele.“

²⁶Král tím byl otřesen, ale neměl odvahu odvolat, co přede všemi hosty tak okázale slíbil.

²⁷Poslal tedy do vězení kata, aby Jana sťal.

²⁸Kat rozkaz splnil a na míse přinesl Janovu hlavu. Děvče ji předalo své matce.

²⁹Když se to doslechli Janovi učedníci, přišli pro jeho tělo a pohřbili ho.

³⁰Apoštolové se vrátili z cest a znovu se sešli u Ježíše. Vyprávěli mu o všem, co dělali a o čem hovořili s lidmi, se kterými se setkali.

³¹Ježíš jim navrhl: „Pojďme na chvíli někam do ústraní a odpočiňme si.“ Stále totiž měli kolem sebe tolik lidí, že jim sotva zbýval čas na jídlo.

³²Odjeli tedy lodí na odlehlé místo.

³³Lidé je však viděli odplouvat, nadeběhli si je po břehu, a než loďka přirazila, už tam na ně čekali.

³⁴Když Ježíš vystoupil a uviděl znovu veliký zástup, bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře. Začal je tedy opět učit.

³⁵Později odpoledne mu jeho učedníci připomínali: „Už bys je měl poslat domů. Tady se široko daleko nedá koupit nic k jídlu a za chvíli bude večer.“

³⁶

³⁷„Tak jim dejte najíst vy!“ navrhl Ježíš. „Kde bychom vzali tolik jídla,“ namítali, „to by stálo pěkné peníze nakrmit takový zástup.“

³⁸„Kolik tu mají lidé potravin? Jděte a zjistěte to!“ požádal Ježíš. „Všeho všudy jen pět chlebů a dvě ryby,“ hlásili mu, když se vrátili.

³⁹Vyzval je, aby se posadili po padesáti na travnatá místa.

⁴⁰Vzniklo sto takových skupin.

⁴¹Potom vzal těch pět chlebů a dvě ryby a poděkoval za ně Bohu. Lámal je na kusy a předával učedníkům, aby jídlo roznášeli lidem.

⁴²Tak se všichni najedli dosyta

⁴³a ještě se sesbíralo dvanáct plných košů zbytků.

⁴⁴Těch, kteří se najedli, bylo na pět tisíc.

⁴⁵Hned nato nařídil Ježíš svým učedníkům, aby nasedli na loď a vyrazili přes jezero do Betsaidy. Sám se rozhodl vydat se na cestu o něco později, protože se chtěl ještě s lidmi rozloučit a poslat je domů. Potom vystoupil na blízkou horu, aby se tam modlil.

⁴⁶

⁴⁷Noc míjela, loď byla někde uprostřed jezera a on sám ještě na hoře.

⁴⁸Za ranního svítání viděl, že jeho učeníci stále ještě namáhavě veslují proti větru. Vydal se za nimi po hladině jezera. Přiblížil se až k lodi a chtěl kolem nich přejít.

⁴⁹Když ho spatřili kráčet po vodě, začali křičet hrůzou, protože ho pokládali za přízrak.

⁵⁰On je však uklidňoval: „Nebojte se, vždyť jsem to já!“

⁵¹Pak vstoupil k nim do člunu a vítr hned ustal. Dlouho se z toho nemohli vzpamatovat.

⁵²Nechápali ještě, že když Ježíš může rozmnožit chléb, má moc i nad přírodou.

⁵³Potom přistáli u nejbližšího břehu, v oblasti, která se nazývala stejně jako jezero: Genezaret.

⁵⁴Sotva vystoupili z lodi, lidé hned Ježíše poznali a po celém okolí se rozkřiklo, že sem připlul.

⁵⁵Ať Ježíš odešel kamkoliv, z celé té krajiny k němu přinášeli nemocné.

⁵⁶Všude, kam přišel, ve vesnicích, městech i venku na samotách, kladli na volně přístupná místa nemocné. Prosili ho, aby se mohli dotknout alespoň cípu jeho šatů. A každý, kdo se ho s vírou dotkl, byl uzdraven.