Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Lukáše 22 Bible Online

Evangelium podle Lukáše 22 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Lukáše 22

²Velekněží a učitelé zákona hledali vhodný způsob, jak Ježíše zprovodit ze světa. Báli se však lidí, kteří se v Jeruzalémě shromažďovali k velikonočním svátkům.

³Jidáš Iškariotský – jeden z dvanácti Ježíšových učedníků – podlehl satanskému pokušení,

⁴odešel za veleknězi a veliteli chrámové stráže a nabídl jim pomoc při Ježíšově zatčení.

⁵Ti se samozřejmě zaradovali a slíbili mu odměnu.

⁶Jidáš souhlasil a od té chvíle čekal na vhodnou příležitost, kdy by Ježíš mohl být nenápadně, bez mnoha svědků, zatčen.

⁷Židé se o Velikonocích scházeli k večeři, při níž jedli nekvašený chléb a předepsaným způsobem připraveného beránka.

⁸Proto Ježíš uložil Petrovi a Janovi, aby tuto večeři uchystali pro něj a ostatní učedníky.

⁹Zeptali se: „Kde chceš, abychom ji udělali?“

¹⁰Odpověděl: „Když přijdete do města, potkáte muže, který ponese džbán vody. Jděte za ním do domu, kam vejde. Majiteli domu řekněte:

¹¹‚Mistr tě žádá abys nám ukázal místnost, ve které by se mohl se svými učedníky sejít k velikonoční večeři.‘

¹²Zavede vás do velké jídelny v horním patře. Tam všechno nachystejte.“

¹³Odešli a našli všechno přesně tak, jak jim Ježíš řekl, a připravili velikonočního beránka.

¹⁴Ve stanovenou hodinu zaujal Ježíš se svými dvanácti apoštoly místo u stolu.

¹⁵Řekl jim: „Velice jsem si přál ještě jíst s vámi beránka, dříve než budu trpět.

¹⁶Je to naposledy, co ho takto jíme. Záhy se totiž stane to, co vám Bůh oběťmi velikonočního beránka naznačoval.“

¹⁷Když jim po modlitbě podával kalich s vínem,

¹⁸řekl, že už ho s nimi nebude pít, dokud se nesejdou k hostině v nebi.

¹⁹Pak vzal chléb, poděkoval Bohu, rozlámal ho a podával svým učedníkům se slovy: „To je moje tělo, které se za vás obětuje. Tímto způsobem si mne vždycky znovu připomínejte.“

²⁰Po večeři jim podal opět víno a řekl: „Tento kalich je znamením nové smlouvy Boha s člověkem, zpečetěné krví, kterou za vás proliji.

²¹Zde u stolu sedí člověk, který se tváří jako přítel, ale je odhodlán mne zradit.

²²Vím, že musím zemřít, ale běda zrádci.“

²³Po těchto slovech se začali mezi sebou dohadovat, kdo z nich by byl schopen něčeho takového.

²⁴Nakonec mezi nimi vznikl spor, kdo z nich je přednější.

²⁵Ježíš jim řekl: „Vládci panují nad svými poddanými a dávají si říkat dobrodinci.

²⁶U vás ať je tomu naopak. Nechtějte panovat, ale sloužit. Kdo je mezi vámi nejvyšší, ať jedná, jako by byl nejnižší, kdo je vůdčí osobností, ať slouží druhým.

²⁷Kdo je přednější? Ten, kdo sedí za stolem a dá se obsluhovat, nebo ten, kdo obsluhuje? Obecně platí, že ten, kdo se dá obsluhovat. Vidíte, a já jsem mezi vámi jako ten, kdo slouží.

²⁸Až dosud jste mi v mých zkouškách stáli věrně po boku.

²⁹Můj Otec mi dal království a já vám uděluji právo,

³⁰abyste v tom království jedli a pili u mého stolu. Však také usednete na soudné stolice a budete soudit dvanáct izraelských rodů.“

³¹Pak oslovil Šimona Petra: „Satan si vyžádal, aby vás mohl prosívat jako obilí,

³²ale já jsem se za tebe přimlouval, aby tvoje víra vydržela. A až se pak obrátíš, utvrzuj ve víře své bratry.“

³³Šimon odpověděl: „Pane, s tebou jsem odhodlán jít do vězení i na smrt.“

³⁴Ježíš mu řekl: „Říkám ti, Petře, že dříve než dnes zakokrhá první kohout, třikrát popřeš, žes mne znal.“

³⁵Pak jim ještě řekl: „Posílal jsem vás za lidmi bez peněz, bez zásob a bosé. Můžete říci, že jste měli v něčem nedostatek?“ Oni odpověděli: „Ne, ani v nejmenším.“

³⁶Ježíš pokračoval. „Teď se situace mění, přijde pro vás těžká doba. Dobře se na ni vybavte a vyzbrojte.

³⁷Brzy budu souzen jako zločinec, jak to bylo předpověděno. Prorocká slova o mně se plní.“

³⁸Řekli: „Pane, máme tu dva meče.“ Ježíš odpověděl: „To stačí.“

³⁹Pak se jako obvykle vydal na Olivovu horu a jeho učedníci ho provázeli.

⁴⁰Když došli na místo, řekl jim: „Modlete se, abyste obstáli v těžkých zkouškách, které vás čekají.“

⁴¹Sám se pak vzdálil, co by kamenem dohodil, poklekl a modlil se:

⁴²„Otče, kdybys mne mohl ušetřit tohoto kalicha utrpení, ale ať se vyplní tvoje vůle, ne moje.“

⁴³Tu při něm stál anděl a dodával mu sílu.

⁴⁴Ježíš se modlil v smrtelné úzkosti. Pot jako krvavé kapky mu stékal na zem.

⁴⁵Když skončil modlitbu, šel ke svým učedníkům a shledal, že pod tíhou událostí usnuli.

⁴⁶Probudil je: „Jak můžete spát? Vstaňte a modlete se, abyste obstáli ve zkouškách, které jsou před vámi.“

⁴⁷Ještě to ani nedořekl a objevil se houf lidí s Jidášem v čele. Ten přistoupil k Ježíšovi, aby ho políbil.

⁴⁸Ježíš mu řekl: „Jidáši, polibkem mne zrazuješ?“

⁴⁹Když ostatní učedníci pochopili, co se děje, volali: „Pane, máme tě bránit?“

⁵⁰A jeden z nich skutečně vytasil meč a uťal pravé ucho jednomu muži z chrámové stráže.

⁵¹Ježíš však řekl: „Dost! Nechte toho!“ Dotkl se ucha zraněného a uzdravil ho.

⁵²Pak Ježíš oslovil stráž, jejich velitele a kněze, kteří je vedli: „Přišli jste si pro mne s meči a klacky jako pro lotra.

⁵³A přitom jsem s vámi denně býval v chrámu a ruku jste na mne nevztáhli. Ale já vím, přišla vaše chvíle a tma teď nabývá vrchu.“

⁵⁴Tu se ho zmocnili a odvedli do veleknězova paláce. Petr je zpovzdálí sledoval.

⁵⁵Vojáci rozdělali uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo. Petr se přišel mezi ně také ohřát.

⁵⁶Jak mu plamen osvěcoval tvář, všimla si ho jedna služka, prohlédla si ho a řekla: „Podívejte se, ten s ním také chodil.“

⁵⁷Petr se bránil: „Ženo, vždyť já ho vůbec neznám.“

⁵⁸Za chvíli si ho všiml někdo jiný: „Ty k nim taky patříš.“ Petr řekl: „To se mýlíte.“

⁵⁹Asi za hodinu zase někdo jiný začal tvrdit: „Tenhle s ním určitě byl také, je to Galilejec.“

⁶⁰Petr to popřel: „Člověče, vůbec nevím, o čem mluvíš.“ Než to dořekl, zakokrhal kohout.

⁶¹A tu se Ježíš otočil a podíval se na Petra a ten si vzpomněl, že mu Pán řekl: „Dříve než kohout zakokrhá, třikrát mne zapřeš.“

⁶²Vyběhl z nádvoří a venku se hořce rozplakal.

⁶³Stráž se začala Ježíšovi vysmívat.

⁶⁴Zavázali mu oči, bili ho do tváře a říkali: „Jsi přece prorok, tak hádej, kdo tě uhodil.“

⁶⁵A předháněli se v tom, kdo ho víc poníží.

⁶⁶Když se rozednilo, sešla se nejvyšší rada, kterou tvořili představitelé lidu, velekněží a učitelé zákona. Dali si Ježíše předvést a naléhali na něho: „Jsi Mesiáš? Řekni nám to!“

⁶⁷On odpověděl: „I kdybych vám to řekl, stejně tomu neuvěříte.

⁶⁸A kdybych se já vás na něco zeptal, neodpovíte mi.

⁶⁹Řeknu vám jenom to: Již záhy usedne Syn člověka po Boží pravici.“

⁷⁰Všichni začali volat: „Ty jsi tedy Boží Syn?“ Ježíš odpověděl: „Vaše vlastní slova to potvrzují.“

⁷¹Tu křičeli jeden přes druhého: „To nám stačí, už žádné další svědectví nepotřebujeme, usvědčil se sám!“