Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Lukáše 7 Bible Online

Evangelium podle Lukáše 7 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Lukáše 7

¹Když Ježíš skončil kázání k lidem, šel do Kafarnaum.

²Tam žil jeden římský důstojník, který vlastnil otroka. Velice si ho cenil, a proto těžce nesl, když otrok smrtelně onemocněl.

³Důstojník se doslechl o Ježíšovi a poslal k němu židovské starší s prosbou, aby přišel a otroka zachránil.

⁴Ti se vydali za Ježíšem a naléhali: „Ten muž si zaslouží tvou pomoc.

⁵Má rád náš národ a dokonce nám dal postavit synagogu.“

⁶Ježíš s nimi šel. Když už byli nedaleko jeho domu, poslal k němu důstojník své přátele se vzkazem: „Pane, neobtěžuj se tolik, nezasloužím si, abys mne poctil svou návštěvou.

⁷Jako pohan jsem se ani neodvážil jít za tebou osobně. Stačí, když řekneš slovo, a můj otrok se určitě uzdraví.

⁸Vždyť i já musím splnit rozkaz svých nadřízených a moji podřízení se musí zase podrobit mým povelům. Řeknu-li vojákovi: ‚Jdi!‘ tak jde, a řeknu-li druhému: ‚Přijď!‘ tak přijde. Poručím-li svému otrokovi: ‚Udělej toto!‘ tedy to udělá.“

⁹Ježíš byl těmi slovy velmi udiven a řekl svým průvodcům: „S tak velkou vírou jsem se nesetkal u žádného Žida.“

¹⁰Když se poslové vrátili do domu římského důstojníka, byl již otrok zdráv.

¹¹Brzy nato se Ježíš odebral do města Naim. Jeho žáci a mnozí další lidé ho doprovázeli.

¹²V blízkosti městské brány potkali pohřební průvod. Jedna vdova pochovávala svého jediného syna. K pohřbu se sešlo hodně lidí.

¹³Když Ježíš spatřil tu vdovu, bylo mu jí velice líto a řekl: „Neplač!“

¹⁴Pak přistoupil blíže, dotkl se már a zastavil průvod. „Mládenče, vstaň!“ zvolal.

¹⁵Tu se mrtvý posadil a promluvil. Tak Ježíš vrátil matce syna.

¹⁶Počáteční zděšení okolostojících vystřídala radost a začali chválit Boha: „Velký prorok přišel mezi nás! Bůh navštívil svůj lid.“

¹⁷Zpráva o této události se rozšířila po celém Judsku a okolí.

¹⁸O tom všem vyprávěli učedníci Jana Křtitele svému učiteli.

¹⁹Jan poslal dva z nich za Ježíšem, aby se zeptali: „Jsi Mesiáš, anebo máme čekat ještě někoho jiného!“

²⁰Když přišli s tou otázkou, Ježíš právě uzdravoval nemocné, všelijak postižené, osvobozoval spoutané duševními nemocemi, mnohým slepým vracel zrak.

²¹

²²Poslům odpověděl: „Jděte zpět k Janovi a řekněte mu, co jste viděli a slyšeli: slepí vidí, chromí chodí, hluší slyší, mrtví ožívají a těm, kteří nic nemají, nabízí Bůh podíl ve svém království.

²³Šťasten je každý, kdo mne neodmítne.“

²⁴Když poslové odešli, začal Ježíš mluvit ke shromážděným lidem o Janu Křtiteli: „Když jste chodili za mužem, který strávil život v pustinách, koho jste očekávali? Rákos, který se otočí podle větru?

²⁵Nebo jste chtěli vidět člověka v přepychových šatech? Takoví jsou jen v palácích.

²⁶Chtěli jste slyšet proroka? Ano, poznali jste někoho ještě většího než proroka.

²⁷Jan je ten, o němž je napsáno: ‚Posílám svého posla před tebou, aby ti připravil cestu.‘

²⁸Jan dostal nejvyšší úkol ze všech lidí: oznámit, že Kristus přichází! A přece i ten nejnepatrnější, kdo se dočkal a uvěřil, byl poctěn více než Jan.

²⁹Víte, že Janovi posluchači – a byli mezi nimi i lidé s všelijakou pověstí – přijali Jana jako Božího posla a dali se proto od něho pokřtít.

³⁰Farizejové a znalci zákona však Janův křest odmítli, protože nepochopili, že i oni potřebují Boží odpuštění.“

³¹Ježíš pokračoval: „Komu se tak podobají?

³²Jsou nespokojení a náladoví jako děti, které si hrají na návsi chvíli na svatbu, chvíli na pohřeb a vzájemně si vyčítají: ‚Pískali jsme vám, a vy jste netancovali. A pak jsme vám zase smutně zpívali, a vy jste neplakali.‘

³³Když se Jan Křtitel postil a nepil víno, říkali jste, že je fanatik,

³⁴a když Syn člověka jí a pije, říkáte pohrdlivě: ‚Podívejte se na toho žrouta a pijana, který se přátelí i se zrádci národa a s kdejakou sebrankou.‘

³⁵Ale kdo přijme Boží moudrost, ten tomu porozumí.“

³⁶Jeden farizej pozval Ježíše na oběd. Ten přišel a stoloval s ním.

³⁷V tom městě žila také žena, která měla špatnou pověst. Když slyšela, že Ježíš je na návštěvě u farizeje Šimona, vzala alabastrovou nádobku s drahocenným vonným olejem a šla tam.

³⁸Poklekla k Ježíšovým nohám, smáčela mu je slzami, utírala svými vlasy, líbala je a potírala vonným olejem.

³⁹Když to viděl farizej, který Ježíše pozval, myslel si: „Kdyby to byl prorok, věděl by, co je to za ženu, a nedovolil by, aby se ho taková hříšnice vůbec dotkla.“

⁴⁰Tu ho Ježíš oslovil: „Rád bych se tě, Šimone, na něco zeptal.“ „Prosím, jen mluv,“ řekl Šimon.

⁴¹„Jeden věřitel měl dva dlužníky. První mu byl dlužen pět set stříbrných, druhý padesát.

⁴²Když však ani jeden z nich nemohl zaplatit, věřitel odpustil dluh oběma. Co myslíš, který z nich ho bude mít víc rád?“

⁴³Šimon odpověděl: „Mám za to, že ten, kterému více prominul.“ „Správně,“ řekl Ježíš.

⁴⁴Pak ukázal na ženu u svých nohou a pověděl Šimonovi: „Podívej se na tu ženu. Přišel jsem do tvého domu a ty jsi mi nedal umýt nohy, jak je zvykem; tato žena mi je umyla svými slzami a vytřela svými vlasy.

⁴⁵Na uvítanou jsi mne jako hostitel nepolíbil, ale tato žena mi nepřestává líbat nohy.

⁴⁶Nepotřel jsi mi hlavu olejem, ale tato žena nelitovala drahocenného oleje na mé nohy.

⁴⁷Je to jako s těmi dlužníky: velký hřích je jí odpuštěn a to se projevuje na lásce, kterou mi prokazuje. Kdo si myslí, že odpuštění nepotřebuje, pak málo miluje.“

⁴⁸Potom se obrátil k ženě: „Tvoje hříchy jsou ti odpuštěny.“

⁴⁹Když si ostatní hosté říkali mezi sebou: „Co je to za člověka, že si troufá odpouštět hříchy?“

⁵⁰uklidnil ji: „Tvoje víra tě zachránila, jdi pokojně domů.“