Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Jana 10 Bible Online

Evangelium podle Jana 10 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Jana 10

¹„Každý ví, že kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá ohradu, není pastýř, ale zloděj.

²Pastýř vchází do ovčince zásadně dveřmi.

³Hlídač otevírá jenom jemu a ovce svého pána poznávají už po hlase. Pastýř na ně volá jménem a ony k němu běží, protože vědí, že je vyvede na pastvu.

⁴Vodí své stádo a ovce ho následují, protože znají jeho hlas.

⁵Cizího člověka neposlechnou a nejdou za ním, protože jeho hlas neznají.“

⁶Posluchači nepochopili toto Ježíšovo srovnání,

⁷a tak je vysvětlil: „Já jsem pastýř, který střeží vchod do ovčince.

⁸Všichni, kdo se tam dobývají jinudy, jsou zloději a lupiči a ovce je neposlouchají.

⁹Já jsem vchod. Kdo mnou vejde, bude zachráněn. A kdo se mnou bude vcházet i vycházet, nebude mít nedostatek.

¹⁰Zloděj ovce krade a zabíjí, já jim však přináším život plný hojnosti.

¹¹Já jsem dobrý pastýř, který za ovce i život obětuje.

¹²Námezdný pastevec nemá k ovcím vztah, a když se blíží vlk, uteče. Ovce nejsou jeho, a tak mu na nich nezáleží. Ať je vlk třeba rozežene nebo roztrhá.

¹⁴Já jsem však dobrý pastýř a mám rád své ovce a ony mne.

¹⁵Podobně mne miluje Otec a já zas Otce. Za ovce položím i život.

¹⁶Mám ještě jiné ovce, mimo vyvolený národ. I ty svolám, přivedu je a bude jeden ovčinec a jeden pastýř.

¹⁷Protože dávám svůj život, Otec mne miluje a z lásky mi ho zase vrátí.

¹⁸Nikdo mne nemůže zabít bez mé vůle. Je v mé moci, abych se života vzdal a opět ho získal. Činím to z pověření svého Otce.“

¹⁹Ježíšova slova opět vyvolala mezi posluchači roztržku.

²⁰Mnozí říkali: „Je posedlý démonem a dočista se zbláznil. Vůbec ho neposlouchejte.“

²¹Jiní však mínili: „To není řeč posedlého. Což může zlá moc uzdravit slepého?“

²²V Jeruzalémě se právě konala výroční slavnost zasvěcení chrámu. Bylo to v zimním období dešťů,

²³a tak se Ježíš procházel chrámovým podloubím.

²⁴Židé ho obklopili a ptali se ho: „Jak dlouho nás necháš ještě v nejistotě? Proč nám otevřeně neřekneš, jsi-li opravdu Mesiáš?“

²⁵„Vždyť jsem vám to již nejednou řekl, ale vy jste to nikdy nevzali vážně,“ odpověděl jim Ježíš. „Mé činy vydávají svědectví o tom, že jsem Mesiáš. Vždyť je konám z Otcova pověření.

²⁶Nevěříte mi, protože nepatříte do mého stáda.

²⁷Moje ovce slyší můj hlas a následují mne; já je miluji

²⁸a dávám jim věčný život. Vysvobodím je ze smrti, nikdo a nic mi je z ruky nevyrve.

²⁹Já a Otec jsme jedno, a koho Bůh uchopil, toho se nikdy nevzdá. Kdo je větší než Bůh?“

³¹To Židy tak popudilo, že začali sbírat kameny a chtěli Ježíše zabít.

³²Ježíš se hájil: „Ve všech mých činech jste mohli vidět Boží lásku. Pro který z nich mne chcete ukamenovat?“

³³„Nechceme tě ztrestat pro tvé činy, ale protože se rouháš,“ vyjeli na něho Židé. „Jsi člověk a děláš ze sebe Boha.“

³⁴Ježíš se hájil slovem Písma, kde sám Bůh propůjčuje určitým lidem titul bohové. „Písmo berete za neměnnou autoritu. Proč vám najednou vadí, když se Božím Synem nazývám já, zplnomocněný Boží vyslanec? Prokázal jsem přece, že mne Bůh poslal a zplnomocnil.

³⁷Jestliže jsem nekonal Otcovy skutky, nevěřte mi.

³⁸Jestliže jsem je konal, nechte se jimi přesvědčit. Dokazují důvěrnou jednotu mezi mnou a jím.“

³⁹Židé se chtěli Ježíše znovu zmocnit, ale on jim unikl.

⁴⁰Odešel za Jordán a zdržoval se na místě, kde předtím Jan křtil.

⁴¹Mnozí z těch, kteří za Ježíšem přicházeli, si říkali: „Jan sice nedělal zázraky, ale všechno, co o tomto muži řekl, se plní.“

⁴²Mnozí tam v Ježíše uvěřili.