Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Jana 13 Bible Online

Evangelium podle Jana 13 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Jana 13

¹Ježíš věděl, že nastávající Velikonoce jsou posledními dny jeho života na zemi, než se vrátí k Otci. Miloval ty, mezi nimiž žil, a prokazoval jim lásku až do konce.

²V předvečer svátků večeřel Ježíš společně se svými učedníky. To už Jidáš pojal ďábelský záměr zradit svého Mistra.

³Ježíš si byl vědom velikosti svého poslání a moci jako ten, kdo byl a bude rovný Bohu. Když viděl, že se nikdo z učedníků nechtěl snížit k službě, kterou obvykle konali otroci, vstal od stolu,

⁴odložil svrchní oděv a opásal se ručníkem.

⁵Nalil vodu do umývadla a začal učedníkům umývat a utírat zaprášené nohy.

⁶Když došlo na Petra, ten se začal bránit: „Pane, ty mi přece nebudeš mýt nohy!“

⁷Ježíš odpověděl: „Jestliže tě neočistím, ztratíš se mnou spojení a odcizíš se mi.“

⁸A tak Petr najednou obrátil: „Když je to tak, Pane, umyj mne celého.“

¹⁰Ježíš mu na to řekl: „Koho Bůh už jednou očistil, ten se potřebuje zbavovat jen každodenní špíny a vy jste čistí, ale ne všichni.“ Tím myslel na svého zrádce.

¹²Když umyl nohy poslednímu, oblékl se, vrátil se ke stolu a zeptal se jich: „Pochopili jste, proč jsem to udělal?

¹³Jestliže jsem vám umyl nohy já, váš Pán a Mistr, i vy si máte navzájem sloužit v pokorné lásce.

¹⁵Dal jsem vám příklad. A vy se jím řiďte a jednejte jako já.

¹⁶Je nepochybné, že sluha není větší než jeho pán a vyslanec není významnější než hlava státu.

¹⁷Tak teď to víte, a když se podle toho budete řídit, přinese vám to radost.

¹⁸Na jedno se můžete spolehnout: kdo přijímá moje posly, přijímá mne, a tím i Otce. To, co jsem řekl, netýká se všech. Vím, koho jsem vyvolil. Plní se výrok Písma: ‚Ten, kdo se mnou jídal, podrazil mi nohy.‘ Až se to stane, pochopíte, že to byla řeč o mně a mém zrádci.“

²¹Když to Ježíš řekl, teprve to na něj v plné síle dolehlo a dodal otevřeně: „Je to tak, jeden z vás mne zradí.“

²²Učedníci se tázavě dívali jeden na druhého, o kom to vlastně mluví.

²³Petr se naklonil k učedníkovi, který byl u stolu Ježíšovi nejblíže, a naznačil mu, aby se zeptal. Ten se obrátil k Mistrovi: „Pane, kdo to je?“

²⁶„Ten, kterému podám chléb,“ odpověděl Ježíš. Namočil kousek chleba do omáčky a podával ho Jidášovi.

²⁷V tu chvíli naplnil Jidáše hněv. Ježíš mu řekl: „Neotálej a proveď rychle, co chceš.“

²⁸Učedníci nechápali, o čem je řeč. Někteří si dokonce mysleli, že Jidáš má nakoupit nějaké jídlo na svátky nebo že má rozdat peníze chudým;

²⁹byl totiž jejich pokladníkem.

³⁰Jidáš přijal podávaný chléb, zvedl se a odešel. Byla noc.

³¹Po Jidášově odchodu Ježíš řekl: „Je rozhodnuto, půjdu poslušně cestou, která se líbí Bohu, cestou Božího vítězství. Moji milí, už s vámi dlouho nebudu. Marně mne budete hledat. Na mojí cestě mne nemůžete doprovodit.

³⁴Odkazuji vám, abyste se navzájem milovali, jako jsem já miloval vás.

³⁵Vaše vzájemná láska dokáže světu, že jste mými žáky.“

³⁶„Mistře, kam chceš odejít?“ zeptal se Petr. „Teď se mnou nemůžeš jít,“ odpověděl mu Ježíš, „budeš mne následovat později.“

³⁷„Proč s tebou nemohu jít už teď?“ ptal se znovu Petr. „Jsem ochoten dát za tebe život!“

³⁸„Život za mne chceš dát?“ zeptal se Ježíš. „Uvidíš, že mne třikrát zapřeš, než ráno zakokrhá kohout.“