Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Jana 6 Bible Online

Evangelium podle Jana 6 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Jana 6

¹Ježíš se vydal na druhou stranu Galilejského jezera, jinak zvaného Tiberiadské.

²Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech.

³Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky.

⁵a Ježíš ze svého vyvýšeného místa viděl, že se mnoho poutníků připojuje k zástupu jeho posluchačů. Obrátil se na Filipa s otázkou: „Kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli?“

⁶(Ježíš chtěl tou otázkou vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší.)

⁷Filip mu odpověděl: „Pane, i kdybychom měli chleba za deset tisíc, stále by to pro ně bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal.“

⁸Jeden z učedníků, Šimonův bratr Ondřej, Ježíše upozornil:

⁹„Je tu jeden chlapec, který má s sebou pět ječných chlebů a dvě ryby. Ale to je jako kapka do moře!“

¹⁰„Zařiďte, ať se všichni lidé posadí,“ přikázal Ježíš učedníkům. Rozsadili se tedy pohodlně po travnatém úbočí; jen mužů tam bylo asi pět tisíc.

¹¹Ježíš vzal těch pět chlebů, poděkoval za ně Bohu, rozlamoval je a učedníci je roznášeli sedícím. Stejně tak učinil i s rybami a každý dostal, kolik chtěl.

¹²Když se všichni najedli, přikázal Ježíš učedníkům: „Seberte všechny zbytky, ať nic nepřijde nazmar.“

¹³Nasbírali dvanáct košů zbytků.

¹⁴Lidé si uvědomili, jak velký zázrak Ježíš udělal, a s úžasem říkali: „To je jistě ten prorok, na kterého už tak dlouho čekáme.“ A chtěli ho provolat králem, třeba proti jeho vůli. Ježíš to však poznal, a proto se vrátil sám do hor.

¹⁵

¹⁶Když nastal večer, odešli učedníci dolů k jezeru.

¹⁷Tma houstla, Ježíš stále nepřicházel, a tak učedníci nasedli do člunu a plavili se do Kafarnaum.

¹⁸Začal vát prudký vítr a jezero se vzdulo silným vlnobitím.

¹⁹Když učedníci urazili pět šest kilometrů od břehu, uviděli Ježíše, jak k nim přichází po vodě. Protože ho hned nepoznali, zmocnil se jich strach.

²⁰Ježíš je však uklidnil: „Nebojte se, to jsem já!“

²¹Tak ho pozvali s radostí k sobě do člunu a brzy byli u břehu.

²²Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána. Věděly totiž, že učedníci odpluli do Kafarnaum bez něho na jediném člunu, který měli.

²³K místu, kde Ježíš nasytil zástup, připlulo příštího dne několik člunů z Tiberiady.

²⁴Když lidé poznali, že se nedočkají ani Ježíše, ani učedníků, nasedli někteří do těch lodí, přeplavili se do Kafarnaum a tam Ježíše skutečně nalezli. Ptali se ho: „Mistře, jak jsi se sem dostal?“

²⁵

²⁶Ježíš jim místo odpovědi řekl: „Stále ještě nechápete pravý smysl mých činů. Hledáte mne teď jen proto, že jsem vás včera nasytil.

²⁷Proč se staráte pořád o tak pomíjivé věci, o jídlo a pití? Usilujte o duchovní pokrm, kterým byste rostli pro věčný život. Nabízím vám ho, protože mne k tomu pověřil Bůh, můj Otec.“

²⁸„A co bychom měli dělat, abychom se Bohu líbili?“ ptali se.

²⁹„Bůh od vás žádá jenom jedno,“ odpověděl. „Věřte v jeho Syna, kterého poslal!“

³⁰„Jak nám dokážeš, že jsi Bohem poslaný Mesiáš?“ namítli někteří. „Ty jsi sice nasytil několika chleby zástup,

³¹ale Mojžíš dělal pro naše předky na poušti větší zázraky. Je přece o něm psáno: ‚Sytil je manou – chlebem z nebe.‘ “

³²„Ten chléb jim nedával Mojžíš, ale můj Otec,“ řekl na to Ježíš. „On vám nabízí pravý chléb a tím i život věčný.“

³³

³⁴„Pane,“ prosili ho lidé, „dávej nám ten chléb pořád!“

³⁵„Já jsem ten životodárný chléb. Kdo přijde ke mně, nebude už nikdy hladovět,

³⁶a kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ odpověděl jim Ježíš a pokračoval: „Slyšeli jste má slova, viděli jste mé činy, a přece mi nevěříte.

³⁷Každý, koho mi Bůh dává, přichází ke mně a já ho neodmítám.

³⁸Přišel jsem z nebe ne proto, abych dělal, co chci, ale abych plnil vůli nebeského Otce.

³⁹A ten si přeje, abych nikoho z těch, které mi svěřil, neztratil, ale vzkřísil je v den svého druhého příchodu k věčnému životu.

⁴⁰Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Já ho vzkřísím v onen den.“

⁴¹Židy pobouřilo, že se přirovnal ke chlebu přicházejícímu z nebe.

⁴²„Je to přece Ježíš, Josefův syn! Dobře známe jeho rodiče. A to se nám odvažuje tvrdit, že pochází z nebe?“ volali rozhořčeně.

⁴³„Nevzpírejte se tomu,“ řekl Ježíš.

⁴⁴„Sám Bůh mne poslal k vám a vás přivádí ke mně, abyste ve mne uvěřili a já vás vzkřísil k věčnému životu.

⁴⁵Proroci přece předpověděli, že Bůh ke každému člověku promluví. Kdo dbá na tento Otcův hlas, přijde určitě ke mně.

⁴⁶To ovšem neznamená, že pozná o Bohu všechno – jenom já jsem Otce viděl a znám ho.

⁴⁷Znovu vám opakuji, že každý, kdo mi uvěří, získává věčný život.

⁴⁸Já jsem ten životodárný chléb.

⁴⁹Vaši předkové jedli na poušti manu, a přesto zemřeli.

⁵⁰Kdo však okusí skutečný nebeský chléb – a to jsem já, nezemře. Kdo se mnou sytí, bude věčně žít. Tím chlebem je mé tělo a já je obětuji, aby svět mohl žít.“

⁵¹

⁵²To vyvolalo mezi posluchači nový rozruch: „Jak si to představuje, cožpak můžeme jíst jeho tělo?“

⁵³Na to jim Ježíš řekl: „Je to tak. Žádný z vás sám o sobě nebude žít věčně. Chcete-li mít věčný život, musíte se sytit mým tělem a krví.

⁵⁴Jedině ten, kdo přijme moji oběť, bude žít na věky a já ho vzkřísím v poslední den.

⁵⁵Moje oběť je váš pravý duchovní pokrm a nápoj.

⁵⁶Kdo ji přijme, ten je se mnou nerozlučně spojen. Já mu budu zdrojem života, který vyvěrá z Otce. Proto je moje oběť ten pravý nebeský chléb. Vaši předkové jedli manu, a přece zemřeli. Jestliže vy přijmete mne jako svůj chléb, budete žít věčně.“

⁵⁷

⁵⁸

⁵⁹To Ježíš prohlásil v kafarnaumské synagoze.

⁶⁰Mnozí z jeho dosavadních přívrženců teď říkali: „Co je to za nesmysly, to se nedá poslouchat!“

⁶¹Ježíš uslyšel, že se je ho posluchači rozhořčují, a zeptal se jich: „To je vám kamenem úrazu?

⁶²A co řeknete, až uvidíte, jak vystupuji tam, odkud jsem přišel?

⁶³Mluvil jsem o duchovních skutečnostech, ale vy chápete moje výroky hmotně. Váš rozum na to nestačí, jenom Duch vám pomůže, abyste pochopili a získali tak život.

⁶⁴Ale někteří mi nevěříte.“ Ježíš totiž hned poznal, kdo k němu přistupoval s nedůvěrou a kdo ho zradí.

⁶⁵Pak dodal: „Proto jsem vám řekl, že vám ke mně může otevřít cestu jedině Bůh.“

⁶⁶Tehdy Ježíše opustilo mnoho dosavadních přívrženců.

⁶⁷Obrátil se tedy ke svým dvanácti nejbližším s otázkou: „Co vy, chcete mě také opustit?“

⁶⁸Šimon Petr odpověděl za všechny: „Pane, ke komu bychom šli? Tvoje slova pro nás znamenají věčný život.

⁶⁹Uvěřili jsme a poznali, že jsi Kristus, Boží Syn.“

⁷⁰Ježíš na to řekl: „Vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel.“

⁷¹Myslel tím Jidáše, syna Šimona Iškariotského. Věděl, že ten ho zradí, třebaže byl jedním z jeho dvanácti učedníků.