Read Slovo na cestu 2012 Evangelium podle Jana 8 Bible Online

Evangelium podle Jana 8 - Slovo na cestu 2012 bible

Evangelium podle Jana 8

²Brzy ráno se do chrámu vrátil, sedl si tam a začal učit shromážděný dav.

³Za chvíli k němu znalci zákona a farizejové přivedli jednu ženu přistiženou při nevěře.

⁴„Mistře,“ oslovili Ježíše, „tuto ženu jsme přistihli při cizoložství.

⁵Mojžíšův zákon je přísný. Odsuzuje ji k smrti ukamenováním. Co ty tomu říkáš?“

⁶Čekali, že jim Ježíšova odpověď poskytne záminku k jeho odsouzení. Ježíš však mlčel, sklonil se k zemi a psal něco prstem v prachu.

⁷Žalobci stále dotírali, aby odpověděl. Ježíš se vzpřímil a řekl: „Kdo z vás je bez hříchu, ať po ní hodí první kamenem!“

⁸Pak se znovu sklonil a psal po zemi.

⁹Jeho slovy byli zahanbeni. Ozvalo se v nich svědomí, a tak jeden po druhém odcházeli – ti nejváženější jako první. Nakonec zůstal Ježíš s provinilou ženou sám.

¹⁰Znovu se vzpřímila zeptal se ženy: „Kam se poděli tvoji žalobci? Žádný z nich tě neodsoudil?“

¹¹„Ne, Pane,“ odpověděla žena. „Já tě také neodsuzuji,“ řekl Ježíš. „Jdi, ale už nehřeš!“

¹²Jindy Ježíš řekl: „Já jsem světlo světa, kdo mne následuje, nebude tápat ve tmě, ale bude mít světlo na cestu života.“

¹³Nato mu farizejové řekli: „Mluvíš stále jen sám o sobě. Kdo to potvrdí?“

¹⁴Ježíš jim odpověděl: „Říkám jen pravdu, i když se týká mne samotného. Já vím, odkud jsem přišel a kam jdu, ale vy to nevíte.

¹⁵Vy mne posuzujete nesprávně – jen podle svého zdání. Já tak nesoudím.

¹⁶Můj úsudek odpovídá skutečnosti, protože není jen můj, ale i Boží.

¹⁷A když se dva svědci shodnou ve výpovědi, vaše zákony považují takové svědectví za platné.

¹⁸Nemluvím tedy o sobě jen sám, ale svědčí o mně i Otec, který mne poslal.“

¹⁹„A kde je ten tvůj Otec?“ ptali se farizejové. Řekl jim: „Když neznáte mne, nemůžete znát ani mého Otce. Kdybyste znali mne, znali byste i jeho.“

²⁰Tato slova Ježíš řekl v blízkosti chrámových pokladen, kde byla stráž. Přesto ho nezatkli, protože ještě nepřišel čas, kdy se to mělo stát.

²¹„Opustím vás,“ pokračoval Ježíš. „Budete mne hledat, ale bude pro vás pozdě. Zemřete v zajetí svých hříchů a tam, kam jdu, nebudete moci přijít.“

²²„Chce snad spáchat sebevraždu?“ ptali se mezi sebou. „Proč by jinak říkal, že za ním nemůžeme přijít tam, kam jde?“

²³Ježíš jim řekl: „Já jsem od Boha, vy jste ze světa, který je Bohu odcizen.

²⁴Proto zemřete v hříchu, když mi neuvěříte.“

²⁵„Tak nám tedy řekni, kdo vlastně jsi!“ naléhali na Ježíše.

²⁶„Už jsem vám to jasně řekl. Jsem ten, za koho se od začátku prohlašuji,“ odpověděl. „Ale o vás bych mohl říci mnoho, co vás odsuzuje. A není to můj úsudek. Každé mé slovo pochází od toho, který mne poslal. On je pravda sama.“

²⁷Nikdo v té chvíli nepochopil, že Ježíš mluví o Bohu.

²⁸Proto na vysvětlenou dodal: „Poznáte mne, až mne přibijete na kříž, teprve pak si uvědomíte, že všechno, co jsem vám říkal a co jsem udělal, nebylo ode mne, ale od mého Otce. To on mne naučil všemu, co jsem vám řekl.

²⁹Je stále se mnou. Neopouští mne, protože dělám jen to, co mu je milé.“

³⁰Po těch slovech mnozí v něho uvěřili.

³¹Těm Ježíš řekl: „Držte se mých slov a budete opravdu mými učedníky.

³²Poznáte pravdu a pravda vás osvobodí.“

³³„Jsme potomci Abrahama,“ ozvali se. „Nikdy jsme nebyli otroky, proč tedy říkáš, že budeme osvobozeni?“

³⁴Ježíš jim řekl: „Nemyslete si, že jako potomci Abrahamovi to máte u Boha jisté. Každý člověk je otrokem hříchu

³⁵a otrok nemá právo na nic.

³⁶Musíte se stát svobodnými členy Boží rodiny, a to vám může darovat jedině Syn. Nabízím vám takový dar, ale vy ho odmítáte a chcete se mne zbavit. Nedorozumění mezi námi je v tom, že nemáme stejného Otce.“

³⁷

³⁸

³⁹„Naším otcem je Abraham,“ řekli jednomyslně Židé. „Byl by vaším otcem,“ odpověděl jim Ježíš, „kdybyste ho svými životy následovali.

⁴⁰Chcete mne zabít, přestože vám říkám pravdu, kterou mi sdělil Bůh. Abraham by tak nejednal.

⁴¹Projevujete se jako děti svého skutečného otce.“ To je rozhněvalo a jízlivě mu odsekli: „Nenarodili jsme se ze smilstva jako ty. Kdo myslíš, že je naším otcem? Kdo jiný, než Abrahamův Bůh! Nezpronevěřili jsme se mu.“

⁴²Ježíš však namítl: „Kdyby Abrahamův Bůh byl opravdu vaším otcem, milovali byste mne. V něm je můj původ. Nepřicházím sám od sebe, ale on mne k vám posílá.

⁴³Proč nechápete, co říkám?

⁴⁴Protože váš otec je ďábel a vy děláte, co vám našeptává. Jeho lži od počátku přinášejí smrt a nic jiného, protože v něm není ani trochu pravdy. Nemůže si pomoci, lhaní je jeho přirozenost. A je původcem každé lži.

⁴⁵Kdo z vás mne může usvědčit z hříchu? Nikdo! Proč mi tedy nevěříte, když říkám pravdu?

⁴⁶

⁴⁷Kdo je opravdu Božím dítětem, ten rád přijímá Boží slovo. Vy je odmítáte, a to dokazuje, že z Boha nepocházíte.“

⁴⁸„Vždyť to říkáme, jsi odrodilec a blázen,“ křičeli na něj Židé.

⁴⁹„Nejsem,“ odpověděl jim Ježíš klidně. „Já Otci vzdávám čest, ale vy mu ji upíráte, když mne nepřijímáte.

⁵⁰Nemyslete si, že toužím po slávě a velikosti. Mne chce oslavit Bůh. Odsoudí každého, kdo mne odmítne.

⁵¹Budete-li žít podle mého slova, nemusíte se bát smrti.“

⁵²„Teď se ukázalo, jaký jsi blázen!“ posmívali se. „Abraham zemřel, proroci zemřeli, a ty tvrdíš, že kdo dá na tebe, unikne smrti.

⁵³Myslíš si snad, že jsi významnější než náš otec Abraham a větší než proroci? Co to ze sebe děláš? Vždyť ti všichni zem-řeli!“

⁵⁴Ježíš jim odpověděl: „Kdybych se chválil sám, má slova by neměla žádnou váhu, ale chválí mne můj Otec, kterého uznáváte za svého Boha.

⁵⁵Nikdy jste ho však nepoznali, ale já ho znám dobře. Kdybych to zapřel, byl bych stejný lhář jako vy. Opravdu ho dobře znám a ve všem ho poslouchám.

⁵⁶Jakou radost by měl váš otec Abraham, kdyby se dočkal mého příchodu. Už tehdy věděl, že přijdu, a jak se z toho radoval.“

⁵⁷„Teď jsi se projevil. Není ti ani padesát, a pamatuješ Abrahama?“ smáli se Židé.

⁵⁸Ježíš odpověděl: „Žil jsem dávno před tím, než se narodil Abraham.“

⁵⁹To rozpálilo jejich hněv a chtěli ho ukamenovat. V rozruchu, který nastal, se Ježíš vytratil z chrámu.